S golfem jste začínala ve čtyřech letech, to mi přijde hodně brzo.

To bylo tak, naši dali napřed bráchu na basket, ale ukázalo se, že není úplně týmový hráč, tak pro něj hledali nějaký individuální sport. A jednou přišel ze školy, že kamarád hraje golf a že by to moc chtěl taky zkusit, bylo mu osm, mně čtyři. Naši byli rádi, golf se jim zamlouval, a tak jsme to jeli na Karlštejn vyzkoušet. Já si to celé moc nepamatuju, ale co si fakt pamatuju, což je dost zvláštní, jak jsem odpálila ten úplně první míček.

Bavilo vás to už od začátku?

Hrozně moc. Chodívali jsme hrát a pak mě v šesti naši vzali do krytého golf klubu, kde normálně brali od osmi – měla jsem předvést odpal a pak jsem odpalovala pořád, nemohli mě odtamtud dostat. Když táta viděl, že mě to strašně baví, a asi mi to snad i jde, věnoval mi neskutečně času, vozil mě na tréninky a zajišťoval všechno okolo. Byla jsem na golfu každý den, někdy i dvakrát denně. Odvezl mě tam a po práci pro mě zase přijel, máma nám zajišťovala zázemí. Sice mi to šlo, ale bez téhle obrovské podpory a všeho času a ježdění bych nikdy nebyla, kde jsem.

Čtěte také

Psycholožka Lenka Rambousková

Čtěte také

Jak zvládnout děti a online výuku. A proč je nechat se nudit, radí psycholožka

Tatínek o vás řekl, že jste houževnatá a máte dobrou psychiku, ale také, že jste měla dvě puberty a jste hodně tvrdohlavá.

My máme takovou pozoruhodnou rodinu, kde si člověk holt musí prosadit to svoje, což je ale zároveň užitečné umět i ve sportu, aby byl člověk houževnatý, víc individualistický a uměl jít jak proti zdi, tak dopředu. Mě i bráchu naši podporovali, ať děláme, co nás baví, ale hlavně ať to děláme pořádně.

Jaké schopnosti a předpoklady musí mít dobrá golfistka?

Obecně dobrou motoriku, umět se pohybovat a nakládat s tělem, které musí chápat a zpracovávat pokyny hlavy, to je hodně důležité. To mám, myslím, trochu od přírody, ale zároveň, jak hraju odmalička, tak jsem tyhle schopnosti hodně vybudovala a zesílila a můžu díky nim dělat i spoustu jiných sportů. Taky je potřeba mít dynamiku, protože do míčku potřebujete bouchnout tak, aby letěl daleko, a hlavně vytrvalost, abyste těch osmnáct jamek obešla.

Golf nehraju, ale myslím, že to není zas tak nepřekonatelná dálka…

Když po hřišti chodíte denně iks týdnů v kuse, nachodíte trasu jak z Prahy do Brna a zpátky! Taky je důležité říct, že na jednu stranu denně trénuju, na druhou stranu golf neznamená jen odpalování míčků, ale i cvičení mysli, je potřeba na sobě pracovat stejně intenzivně i vnitřně. Na vrcholové úrovni máme natrénováno tisíce hodin odpálených míčků, ale stejně tak záleží na vnitřním nastavení. Golf se hraje stejně tělem jako hlavou, psychologie hráče je hodně rozsáhlé a důležité téma.

Čtěte také

Čtěte také

Vlastina Kounická Svátková: O bulimii, domácím násilí a ženském sebevědomí

Jak s psychikou pracujete vy?

Od třinácti let chodím k psycholožce, naučila mě věci sdílet, vnitřně zpracovávat a mapovat, co se ve mně děje. Taky jsem začala asi před čtyřmi lety meditovat, což dělám ráda, naplňuje mě to a propojuje s něčím vyšším, meditace mi hodně pomohly. Na vrcholové úrovni musí být člověk vnitřně dobře poskládaný.

Jak jste přežila karanténu, nechyběl vám golf?

Já se na karanténu tak nějak vyladila, i na to, že po dlouhé době nemusím chvilku golf hrát, dokonce jsem neměla ani špatné svědomí a spíš se mi trochu ulevilo, že když jsou golfová hřiště zavřená, konečně nic nemusím a můžu si dát chvilku oraz! Vlastně to bylo docela hezké, ale vyšlo to akorát, po delším čase bych zaručeně začala být nervózní. Takže jsem si odpočinula a těšila se zpátky na hřiště.

Čtěte také

Ivana Jirešová

Čtěte také

Ivana Jirešová: Jak stárnu, jsem šťastnější. Pochybuju ale, zda jsem dobrá matka

Jinak trénujete a hrajete opravdu denně?

Záleží na okolnostech, třeba při turnajích můžu hrát i pět týdnů v kuse, denně, volno bývá většinou týden nebo dva mezi turnaji, musím samozřejmě hodně trénovat, ale taky si odpočinout, záleží, jak si to naordinuju a na co se cítím.

Golf děláte odmala, nenapadlo vás někdy s tím praštit?

Opravdu hodně málokdy taková chvilka přijde, ale trvá jen minutku a pak je zase pryč, stává se to pochopitelně hlavně, když se nedaří. Zní to možná trochu zvláštně, ale i vrcholový golf je práce jako každá jiná. Taky toho má člověk někdy plné zuby, ale rozhodně dělám, co mě moc baví, a jsem vděčná, že mám možnost živit se tím, co je pro mě nejdůležitější. Na druhou stranu co je jednoznačně otravné a co mě značně nebaví, je ta spousta cestování a neustálého přemísťování se – náročné a únavné, pořád se balit, vybalovat, přemísťovat, dumat, jestli poletím deset nebo pětatřicet hodin…

Golf má image hodně drahého sportu, který si nemůže dovolit každý.

Já si myslím, že se golf dá hrát, i když extra hodně peněz nemáte. Cesty jsou různé, můžete si pořídit třeba levnější vybavení. Samotný vstup na hřiště vyjde relativně draho, ovšem když si pojedete do Špindlu zalyžovat, necháte tam nejspíš daleko víc, třeba koupit rodinnou permanentku je legrace za spoustu peněz. Co golf jednoznačně prodražuje, je údržba hřišť, která je strašně drahá a náročná, ale vybavení se opravdu dá pořídit za rozumné peníze. U nás je taky golf trošku vnímaný tak, že se tam chodí dohadovat byznysmeni, hlavně v televizi to tak bývá prezentováno, přitom ho hraje spousta normálních lidí.

A točí se v něm opravdu tak velké peníze?

U nás to tak není. Tam, kde hraju já, si člověk může sice velice slušně vydělat, na druhou stranu musí opravdu hodně investovat, náklady jsou vysoké, naprosto zásadní položka je neustálé cestování, o kterém jsem mluvila. A když se pár měsíců nedaří a nepostoupím, nedostanu vůbec žádné peníze a náklady nemám proplacené. Plus je samozřejmě důležité mít dobré sponzory. No a když se daří, je to fajn, ale ve sportu je to stejné jako v životě – někdy nahoře, někdy dole. Takže i když to tak možná nevypadá, živit se golfem je pěkná dřina.

Čtěte také

S bratrem Jonášem, který je výtvarník a sestře navrhuje design kombinéz.

Čtěte také

Ester Ledecká: Narodila jsem se inteligentním a vtipným rodičům

Necítíte se kvůli tomu pod tlakem?

Pod velkým tlakem. Když chce být člověk profesionální sportovec, tak v tomhle je golf trošku krutý, na druhou stranu možnost propadu motivuje snahu být na předních příčkách.

A co tréma?

Tou jsem nikdy moc netrpěla, ale když jsem přestoupila do Ameriky, procházela jsem nějakými svými, řekněme, emocemi před turnajem a bývala jsem hodně nervózní. Nervozitu taky zažívám, než na ten turnaj odletím, ale jakmile jsem tam, už je to v pořádku.

Musíte dodržovat životosprávu?

Určitě. Jak na sobě člověk musí hodně pracovat, automaticky se dostává ke zdravé stravě, která vyhovuje tělu i duši. Já si navíc potrpím na kvalitní suroviny a kvalitní jídlo. Teď na cestách jím většinou u rodin a můžu si navařit doma, což je fajn. Akorát bych potřebovala nabrat trochu váhu, protože mám poměrně hodně velké výdaje energie, profi golf je opravdu fyzicky náročný. Vždycky říkám, ať si to lidi jdou zkusit, že nebudu nikoho přesvědčovat, protože kdo nezkusí, neví. Při trénincích toho nachodíme spousty, když je toho moc a chceme si trošku ulevit, jsou tam kárky, ale při turnajích se chodí pořád, takže potřebuju spoustu energie.

Z jakého jídla ji získáváte nejraději?

Když hodně cestujete, tak se musíte naučit mít ráda úplně všechno. Díky golfu jsem mohla v životě objevit spoustu kuchyní, v tomhle jsem měla štěstí a zároveň jsem s tím nikdy neměla problém, vybíravá nejsem. Jen v Indii jsem musela být opatrná na jejich megapálivá jídla, po týdnu už mi lezla ušima, nebo když jsem byla poprvé v Číně, měla jsem trošku problém, protože skutečná čínská kuchyně je fakt jiná než u nás, kde je hodně přizpůsobená našim podmínkám. Pro mě je důležité dělat si svačiny do letadel, abych nemusela jíst jídlo, které mi nechutná a které tam za velké peníze prodávají.

V golfovém prostředí jste, dá se říct, celebrita. Jaké to je?

Moc nevím, co na to říct. Golf mám ráda a tohle s tím přichází, jsem vděčná, že se o mně ví – beru to tak, že mám díky tomu možnost třeba inspirovat mladé golfisty, pozitivně je ovlivnit.

Čtěte také

Čtěte také

Ester Geislerová: O rozvodu, výchově dvojčat a o tom, proč poslechla maminku

Jste soutěživá?

Hodně soutěživá. Když se dostanu k nějaké soutěži, jdu do ní na sto procent.

A co vaše soupeřky, dokážete být třeba kamarádky?

U golfu je to jinak. Hrajete sice proti soupeřkám, ale nestojíte přímo proti nim jako třeba na kurtu. Hráč se snaží zahrát nejlepší možný výsledek, ale hraje hlavně sám proti sobě a proti tomu hřišti, nebo spíš s ním. Co se kamarádství týče, i když jsem soutěživá, zbytečně nevytvářím nějaké nepřátelské prostředí, ráda si s lidmi rozumím. Jaké si to udělám, takové to bude. Když budu v ostatních vidět soupeřky, budu je mít. Golf je hodně individuální sport a každý se soustředí hlavně sám na sebe. Navíc na soutěžích je člověk většinou dost sám, ráda si zajdu s protihráčkou třeba na oběd.

Hodně cestujete, trénujete, stíháte si udržovat vztahy?

V Praze mám pár takových dlouholetých kamarádek, se kterými máme hrozně krásné vztahy, a na partnery jsem vždycky měla štěstí, momentálně jsem hrozně moc spokojená a funguje mi to. Jasně že není úplně jednoduché udržovat vztah z druhé strany zeměkoule, ale když je snaha oboustranná, způsob se vždycky najde.

Když je někdo úplný netalent, dá se golf na dobrou úroveň naučit?

Dá, ale je to dlouhá cesta. V golfu je důležité umět to pustit, mít takové „flow“, lehkost pohybu i mysli.

Čtěte také

Čtěte také

Koučka Blanka Vun Kannon o tom, jaké jsou Češky a jak ji zachránilo feng-šuej

KLÁRA SPILKOVÁ (1994)

• Profesionální golfistka.

• Pochází z Prahy.

• Do profesionálního golfu vstoupila v šestnácti letech jako nejmladší hráčka v historii Ladies European Tour (LET).

• V roce 2016 se zúčastnila olympijských her v Riu de Janeiru.

• V roce 2017 vyhrála první LET turnaj v Maroku.

• Od roku 2019 hraje nejprestižnější soutěž na světě Ladies Professional Golf Association (LPGA).