Pustit se do neoblíbené povinnosti je výzva. Člověk se musí namotivovat, přemluvit se a nenechat se svést na scestí vlastními výmluvami. Ale na druhou stranu – povinností máme stovky, velké i malé. Je jen logické, že se nám ne vždy do všeho chce. Nejdůležitější při rozhodování, co vzdát a do čeho se pustit, je asi pocit odpovědnosti. Na cestě ale číhá spousta pastí.

Vědci prokrastinaci rozdělili na situační a dispoziční. Co to znamená? Že každý někdy prokrastinuje, ale ne každý je prokrastinátor. Třeba vysokoškolští studenti – prokrastinují co se týče studia, přípravy referátů a esejí, čtení povinné literatury. Neprokrastinují ve věcech, které je baví, jako jsou koncerty nebo oslavy. To je tím pádem prokrastinace situační. Ale studie prokázaly, že až dvacet procent dospělých mužů i žen trpí prokrastinací dispoziční. Odkládají pořád a všechno. Dvacetiprocentní podíl je obrovský. Nesrovnatelný se žádnou jinou osobnostní tendencí.

Klíčem k chronickému „odkladačství“ jsou emoce, které jej provázejí. Psycholog Joseph Ferrari dal se svým týmem dohromady jednasedmdesát studií uskutečněných v letech 1977 až 2020 a zaměřil se v jejich výsledcích právě na devět hlavních emocí, které hrají u prokrastinace největší roli. Když „vyřešíte“ je, ztratíte důvod k odkládání.

1. Úzkost

Na ni se zaměřovalo největší množství studií a výzkumů, a to u obou druhů prokrastinace – situační i dispoziční. Hodně lidí prožívá úzkost ze ztráty kontroly nad vlastním životem. A tu je třeba rozklíčovat jako první.

2. Strach

Zažíváme strach ze selhání (Nikdy to nedodělám, všichni zjistí, že jsem neschopný.), strach z úspěchu (Když to dokážu, bude se ode mě čekat pořád víc.), ze společenské kritiky (Co když se ostatním nebude líbit to, co dělám?) nebo strach, že něco zmeškáme (Zatímco tady sedím a učím se, utíká mi, co dělají kamarádi.) Postavte se strachu čelem a potřeba prokrastinovat zeslábne.

3. Stud

Stydět se za něco je negativní emoce odrážející naše celkové sebevědomí a prokrastinace nám pomáhá nevidět svoje chyby. Odložit nějakou práci, protože se stydím za svoje dřívější výsledky, povede k dalším odkládání a vyhýbání se důsledkům – vznikne takové prokrastinační perpetuum mobile.

4. Vina

Pocit viny z nějakého výkonu, který se nám nepovedl, nás motivuje, abychom už příště nic podobného nedělali , vyhnuli se tomu. Prokrastinace nám umožní neprožívat vinu znovu. Pryč s vinou!

5. Lítost

Prokrastinátorům všechno strašně dlouho trvá, takže jim ze života hodně uteče, zmeškají dost příležitostí a v hlavě se jim roztočí kolotoč „kdyby“, na kterém víří všechno, čeho litují. Nelitujte, napravujte.

6. Nuda

„Tohle fakt nechci dělat, vůbec mě to nebaví, je to strašná nuda!“ Pokud se někdo nad nějakou činností nudí, odkládá ji, rád a snadno se nechává vyrušit, což vede k dalšímu odkládání a chronická prokrastinace je na světě.

7. Frustrace

Frustrovaný člověk má nulovou motivaci, takže to, co ho vytáčí, bude odkládat klidně do nekonečna. Vystopujte zdroj frustrace a zkuste se s ním nějak popasovat.

8. Vztek

Jste rozčilení, máte na něco vztek, takže tomu ukážete, zač je toho loket – tím, že to budete ignorovat a odkládat. To je nejen iracionální, ale i nebezpečné.

9. Pomsta

Jste přesvědčení, že se k vám nechovají v práci fér, takže budete sabotovat svoje povinnosti, čímž se ve svých očích pomstíte svým kolegům i šéfům. Ale ve skutečnosti můžete ublížit i své kariéře, takže radši zakopejte válečnou sekyru, a to hned vedle své prokrastinační tendence.

A rada závěrem? Pokud vám odkladačství a vyhýbačství ničí život, podívejte se na emoci, která jej spouští, a vyřešte ji. Pak se konečně osvobodíte, a třeba bude čtyřicátý rok vlády prokrastinace jejím posledním.