Změnila se logopedie během vaší praxe?
Ano, logopedie je poměrně mladý obor a od roku 1989 se postupy i diagnostika výrazně změnily. Před třiceti lety jsme vnímali logopedii jako odbornost, kde se pomáhalo převážně dětem při nesprávné výslovnosti, koktavým klientům, dětem s opožděným vývojem řeči a neslyšícím nebo lidem s vadou sluchu.
Dnes se více věnuje i dospělým?
Péče o dospívající a dospělé se dostává stále víc do popředí.
S čím k vám dospělí chodí?
Často jsou to neurologické vady řeči, poruchy řeči při některých závažných onemocněních centrálního nervového systému a u duševních poruch, poruchy polykání, poruchy hlasu, koktavost, brebtavost. U dospělých převažuje péče o klienty s afázií.
Co to je?
Jde o narušení již vyvinuté schopnosti porozumění a mluvení. Vzniká po organickém poškození, zpravidla k tomu dochází po úrazech nebo mozkových příhodách.
S kým se hůře pracuje, s dětskými pacienty, nebo dospělými?
Nejtěžší práce je s dospívajícími, kde si terapii přejí rodiče, ale ne oni samotní.
Chodí k vám spíše lidé, kteří teprve v dospělosti našli odvahu zbavit se například koktání, nebo více pomáháte lidem po mrtvici?
Řekla bych, že obojí. Jsou klienti, kteří zjistili, že v dospělosti potřebují zlepšit svoji výslovnost nebo například vedou poradu a spolupracovníci nerozumějí, co jim říkají. Většinou jsou to lidé, kterým záleží na pozici v zaměstnání nebo si uvědomují svoje nedostatky a rozhodnou se je řešit. To je velmi radostná práce. Na rozdíl od nich se ale setkáváme taky s poúrazovými stavy, kde je narušená řeč.
Jací jsou dospělí klienti?
Řekla bych, že se velmi snaží, jsou trpěliví a většinou během krátké doby dochází k vyřešení potíží. A poslušnější jsou asi i proto, že jim na vyřešení problému opravdu hodně záleží.
Lze se vůbec ve vyšším věku zbavit koktavosti nebo ráčkování?
S koktavostí rádi pracujeme, ale je to velmi náročná diagnóza. Obvykle dokážeme tuto vadu výrazně zmírnit, ale například ráčkování se dá odstranit velmi dobře.
Jak probíhá terapie koktavosti?
První hodina je seznamovací. Klient přichází do neznámého prostředí, takže by na něj všechno mělo působit příjemně a měl by se cítit dobře. My musíme zjistit, jestli nejde i o další podobnou diagnózu – brebtavost. Koktavost se dělí na další fáze a my si musíme všímat i toho, kde konkrétně má ten člověk s koktáním problém. Nejen v řeči samotné, ale v souvislosti s okolím. Třeba se mu to zhoršuje jen v kontaktu s jednou konkrétní osobou…
V takovém případě by byl vhodný i psycholog, ne?
Na klinice nabízíme komplexní péči. Působí tam tým odborníků lékařů i nelékařů. Do lékařského týmu patří neurolog, foniatr i psychiatr. Pak máme fyzioterapeuty, u nichž se lidé učí správně dýchat, psychology a samozřejmě logopedy. U každého klienta jsou potřeby a průběh péče velmi individuální.
To je běh na dlouhou trať.
Dá se to tak říct, ale díky tomu komplexnímu přístupu dosahujeme v poměrně krátké době velmi dobrých výsledků.
Co znamená poměrně krátká doba?
Nabízíme například diagnostický týden, kdy se hlavně věnujeme diagnostice. Po týdnu určíme diagnózu a na tu se přesně napasuje terapie. Pak tři měsíce cvičí, jsou v kontaktu s logopedem. Pak by bylo ideální absolvovat ještě jeden terapeutický týden, kde už se nedělají lékařská vyšetření, ale pracuje se s konkrétním člověkem. Naším cílem je, aby se dotyčný uklidnil, aby se mu dobře mluvilo.
Jak takový pobyt vypadá?
Během něj můžeme klienty sledovat v různých situacích – v kolektivu, při jídle a podobně. Péči v lůžkovém stacionáři vyhledávají zejména pacienti s poruchou vývoje řeči – vývojovou dysfázií, opožděným vývojem řeči, s plynulostí řeči, samozřejmě i s výše zmiňovanými cévními mozkovými příhodami či jinými poruchami způsobenými úrazem, dokonce i s poruchami autistického spektra. V rámci diagnostiky využíváme nejnovější vyšetřovací metody a testy. Probíhá intenzivní terapie. Na konci dostane pacient komplexní zprávu s kompletní diagnostikou a doporučením k následné terapii.
Dá se koktavost vyléčit?
Může se stát, že se koktavost úplně vyléčit nedá, ale většinou mají naši klienti dobré výsledky. Třeba se ještě zakoktají, ale už jim to nevadí v sociálních kontaktech. Získají větší sebevědomí.
Jak to vypadá s terapií lidí po cévní mozkové příhodě? Jaké má takový člověk perspektivy. Tady asi tři měsíce nestačí…
Záleží na rozsahu postižení a době, kdy k onemocnění došlo. Každopádně terapie v tomto případě trvá minimálně rok.
Rozumím dobře, že je třeba začít s řešením co nejdřív po mrtvici?
Ano, co nejdříve. Když jsem pracovala v nemocnici, začínali jsme s terapií třeba druhý den po mozkové příhodě, pokud to zdravotní stav pacienta dovolil.
Takže se mluva po mrtvici může zlepšit?
Největší efekt je první rok, pokud klient přijde až za dva či tři roky, je to velmi složité. Pak už žádné velké změny a zázraky nemůžeme čekat.
Platí i v tomto případě – mluvit, mluvit, mluvit?
I zde záleží na formě postižení, které klienta trápí. Někdy je to víc postižení artikulace, někdy porozumění řeči. Řeč by se měla procvičovat několikrát denně, ale vždy jen po krátkou dobu, několik minut.
Nezáleží taky na povaze člověka? Někteří třeba po mozkové příhodě můžou upadnout do deprese.
U nás nebývá zvykem, že bychom současně řešili i deprese, které se samozřejmě můžou objevit. Mozková příhoda je strašná diagnóza, jeden den mluvíte a jste zdravý, a druhý den nemůžete mluvit a hýbat se. Já se snažím opravdu pomáhat komplexně, aby to k něčemu bylo, aby měli pacienti i rehabilitaci. Nabízíme právě ty intenzivní týdny, kdy s pacienty pracuje logoped, fyzioterapeut, kdy u nás na klinice i spí. Může tu s ním být i komunikační partner, a během toho týdne dosahujeme výborných výsledků.
A co když má člověk potíže s vybavováním si slov?
Doporučujeme, aby měl popisky všeho kolem sebe. Popíšeme štítkem DVEŘE, POLIČKA, SKŘÍŇ NA ŠATY, SKŘÍŇ NA NÁDOBÍ a podobně. Velice vhodné je používání specializovaných počítačových programů na podporu zvukového vnímání slov, se kterými vás seznámí klinický logoped. V jednom cvičení se ale neučíme víc než tři pojmy. Taky je žádoucí vycházet z dovedností, které měl klient před onemocněním. Pokud žena například ráda vařila, můžeme využívat recepty a nechat ji například vyjmenovat postup přípravy určitého pokrmu.
Je něco, co vám jako logopedce dělá největší radost?
Když přijde klient a mluví dobře. Vzpomínám na jednoho pána, přišla s ním mladá žena a on byl na vozíku. Nejevil moc známky života, ona byla ale aktivní a chtěla mu pomoct. Žili někde v cizině, on byl po cévní mozkové příhodě. Paní nás moc prosila, abychom s ním něco zkusili. Pána jsme přijali a pracovali s ním, jak jen to šlo. Za dva měsíce k nám přišel v džínách, kožené bundě, vedl se za ruce s tou paní a nemohli jsme věřit svým očím. Paní povídá: Už byste ho nepoznali, že? Sice ještě dobře neartikuloval, ale mluvil, chodil, a to jsem považovala za zázrak. Říkal: Vy jste tu měli takové hezké prostředí a usmívali jste se, a mně se zase chtělo žít. Tak v tu chvíli jsem si pomyslela, že ta práce má nějaký smysl.
Ilona Kejklíčková
Ilona Kejklíčková
- Zakladatelka soukromé logopedické kliniky LOGO v Brně a Praze.
- Je soudní znalkyní v klinické logopedii.
- Vytvořila metodu komplexního přístupu terapie koktavosti, která je vhodná pro děti, mladistvé i dospělé.
- Autorka knih Logopedie v ošetřovatelské praxi a Vady řeči u dětí.
- Její metody jsou užívané odborníky v zahraničí.
ZDROJ: časopis Vlasta
