Ideální činností (nejen) v penzi je podle psychologů psaní pamětí. Nejenže se člověk vzpomínáním zabaví a procvičí mozek, ale navíc dětem a vnoučatům nabídne příběh, po kterém budou třeba jednou pátrat. Informace se na nás řítí ze všech stran, víme přesně na minutu, co se stalo na druhé straně světa, ale kde jsou informace o nás samotných, o naší rodině, předcích?

Čtěte také

Hlídáte vnoučata? Měla by to být radost a ne povinnost

Čtěte také

Je hlídání vnoučat povinnost? Ne, nikde v Evropě to prarodiče nedělají tak často

Kouzlo starých příběhů

„Vzpomínky a paměti jsou ve vyšším věku důležité, jak v psané, tak ve vyprávěné formě. Zapsat si je je určitě dobré, protože paměť člověka je někdy daleko křehčí než paměť papíru. Pro děti, ale zejména vnoučata, mají staré příběhy zvláštní kouzlo. Často jim přibližují události, které nejsou v učebnicích, ale jsou to důležité detaily ze života našich předchozích generací. Právě tato vyprávění a vzpomínání mohou být mostem mezi generacemi,“ říká Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra.

Z praxe i výzkumu ví, že mnoho dětí se se staršími lidmi prakticky nesetkává. Proto pro ně představují cosi neznámého a někdy i nepřátelského. „Proto jsou mezigenerační setkání tak důležitá. A vzpomínky mohou být jejich dobrým prostředníkem,“ říká lékařka.

Čtěte také

Muži a ženy mají jiné vnímání emocí

Čtěte také

7 věcí, které v padesáti o svém muži musíte vědět, abyste ho pochopila

Měla jsem se ptát dřív

Deník se vzpomínkami by nyní uvítala Michaela Kučerová, která pátrá po svých předcích alespoň v archivu. „Když mi bylo patnáct, šestnáct či pětadvacet, měla jsem jiné starosti a zájmy než poslouchat vyprávění babičky, jaké to bylo, když ona byla mladá… přiběhla jsem k ní, hlavně jsem se potřebovala rychle najíst a běžet dál. A pak najednou babička nebyla a pak nebyla ani máma a té jsem se taky na spoustu věcí, co by mě dnes zajímaly, nestihla zeptat. Kdybych teď našla deník s jejich vzpomínkami, byla bych šťastná,“ vypráví mladá žena.

Stejně tak čtyřicetiletý Pavel zjistil až po smrti dědečka, že jeho archiv fotografií skrývá historické poklady od 30. let až po 70. léta minulého století. A on nemá nikoho, kdo by mu je mohl blíž popsat. Takže pokud máte čas a chuť, pusťte se do práce. Psaní pamětí není nic těžkého, říká Kristin Hultgren v americkém časopise Psychology Today a nabízí několik kroků jak na to.

Čtěte také

Focusing je metoda, při níž se učíme naslouchat vlastním emocím.

Čtěte také

Chcete pochopit vlastní emoce? Naučte se to díky mindfulness neboli všímavosti

Jak zapisovat vzpomínky

1. Psát nebo nahrávat

Svůj příběh můžete psát na papír nebo nahrávat na audio rekordér, případně na video. Záleží na tom, co je pro vás nejpřijatelnější. Někteří lidé vytvářejí i knihu plnou nalepených výstřižků a fotek, ke kterým připisují popisky. Můžete také poprosit děti, vnoučata nebo přátele, aby váš příběh přepisovali. Budete jim ho, třeba jednou týdně, diktovat do pera. K vyprávění přidejte vše, co máte – fotky, staré dopisy, pohlednice, výstřižky nebo třeba i recepty.

2. Pojmenujte kapitoly

Rozmyslete si, jak budete svůj příběh strukturovat. Nabízí se dělení podle věku, zážitky od 0 do 10 let, od 10 do 20 let a tak dále. Někteří ovšem upřednostňují popisovat kapitoly podle významných událostí v životě – škola, svatba, první práce… Ať už zvolíte cokoli, vždy si nechte u dané kapitoly prázdné místo. Možná si totiž později ještě na něco vzpomenete a budete chtít něco připsat.

Čtěte také

Důvěrná přítelkyně je vlastně základem ženského života

Čtěte také

Kamarádky vám po čtyřicítce pomáhají přežít a jsou důležitější než rodina

3. Klidně i podrobnosti

Zapisujte i drobnosti, na které si vzpomenete. Ty jsou totiž kořením každého příběhu. Občas si můžete pomoci otázkami: Co jsem dělala v době, když jsem chodila do školy, do práce nebo pečovala o děti? Co se mi na tom líbilo, nelíbilo? Jací lidé mi tehdy byli blízcí a jací byli? Jaké věci se mi tehdy líbily?

4. Duch času

Kromě detailů z osobního a rodinného života přemýšlejte a zaznamenávejte ducha doby. Vzpomenete si na ekonomickou a politickou situaci ve státě, na zajímavé okamžiky veřejného života, na kulturu té doby?

Čtěte také

Odpočívejte a relaxujte v přírodě

Čtěte také

Nejlepší a nejjednodušší tipy pro ženskou duši v menopauze. Tohle zkuste

5. Reflexe

Z psychologických výzkumů vyplývá, že při psaní pamětí je právě dobrá reflexe vztahů, postojů, chování. Pokud žijete s partnerem, povídejte si s ním o vašem životě, rozebírejte vzpomínky. Stejně tak se o svého „nového koníčka“ podělte s přáteli či sousedy, třeba i je budete inspirovat. Pozvěte je, aby se zapojili do příběhu a obohatili ho o své zážitky.

6. Představujte si následující kapitolu

Tím, že dokončíte životní recenzi, váš příběh nekončí. Naopak, další kapitola začíná. A už pomalu přemýšlejte, jak ji budete psát, o čem bude a jak ji pojmete. Už jste přece zdatná spisovatelka.

Čtěte také

Čtěte také

Novodobé závislosti: Facebook, mobil, ale i zdravé jídlo! Jedete v tom také?