Manžel Jirka byl od začátku zásadně proti a třetího pejska za žádnou cenu nechtěl. Květě to připadalo zvláštní, psy měl vždycky rád, chodil s nimi na cvičák, byli to jeho parťáci. „Hlavně teď na stará kolena, kdy vlastně nemáme co dělat, mi přijde fajn mít nějakou motivaci k procházkám a aktivnímu trávení volného času. Nehledě na to, že pes je nejlepší přítel člověka a péče o něj se nám vždycky stonásobně vrátila.“

Čtěte také

Hřejivý pléd

Čtěte také

Zahalte se do hebkého plédu. Zahřeje, polaská a bude vám slušet

Dalšího psa? Ani náhodou

Když Květa přišla po půlroce od smrti posledního pejska s nápadem, že by si ráda pořídila dalšího a vychovala ho od štěněte, reakce Jirky ji zaskočila. Nechtěl o tom ani slyšet. „Zbláznila ses? Taková zodpovědnost. Kdo ví, jak dlouho tady ještě budeme,“ nahlas uvažoval čerstvý pětašedesátník. Nutno podotknout, že na svůj věk vitální a překypující zdravím. „Můj manžel tvrdí, že v našem věku už nemáme na takhle velké plemeno dostatek sil ani energie. Nevím, já se cítím skvěle a naopak představa, že nechodím do práce, vyvařuju manželovi a ve volných chvílích luštím křížovky, tu a tam něco zaseju na zahradě a poklidím, mě upřímně děsí. Vždycky jsem byla zvyklá na dlouhé procházky se psem i na jeho přítomnost. A můj manžel také, nechápu, co se mu teď honí v hlavě. Jako kdyby zestárl o desítky let,“ přemýšlí nahlas Květa.

Čtěte také

Vitamín D se nedaří získat přirozeně

Čtěte také

Vitamin D: Naprostá většina lidí ho má nedostatek. Jak ho tělu dodat?

Jsem na všechno sama

„Myslela jsem si, že když si pejska přivedu domů, po chvíli si manžela omotá kolem prstu. Ale nestalo se. O štěně se starám sama, a když potřebuju zavézt autem k veterináři, bohužel neřídím, jde o nebetyčný problém. Ven se psem Jirku nedostanu a už si ani nemyslím, že by se s ním třeba tajně mazlil, opravdu to vypadá, že si pejska nehodlá pustit k tělu. Máme doma velké dusno, které zřejmě souvisí s tím, že jsem poprvé v životě manžela neposlechla a zařídila si věci podle svého. Ale tohle nemůže trvat donekonečna, takhle vedle sebe nemůžeme dál žít. Je nějaká cesta, jak manžela přesvědčit, že nám s pejskem bude a je líp než bez něj? A že by se měl také zapojit?“

Čtěte také

Klára Kubíčková

Čtěte také

Klára Kubíčková: Vstávat do školy na osmou hodinu je zlo. Tělák od sedmi peklo

Pohled odborníka: mediátorka Ing. Kateřina Bělková, Škola mediace

Není neobvyklé, že se nám v průběhu let mění priority, a to se pravděpodobně stalo i manželovi paní Květy. Z napjaté atmosféry je asi jediná cesta – opravdu upřímný, klidný rozhovor. Květa by měla manželovi co nejupřímněji popsat, co ji k pořízení psa vedlo, čeho se strachovala, kdyby dalšího psa neměli, a pokud to tak cítí, tak se také omluvit, že učinila bez manžela rozhodnutí, které zasahuje do života i jemu. Pokud pan Jiří pocítí, že mu Květa dává prostor k tomu, aby se k celé situaci se psem vyjádřil, a že jí záleží i na jeho spokojenosti, mělo by to pomoci obrousit hrany manželova nezájmu. A také je velice důležité, aby dala paní Květa manželovi čas si na nového člena rodiny zvyknout – čím je člověk starší, tím hůře se zpravidla adaptuje. Přeji, aby k přijetí došlo co nejdříve a v domácnosti paní Květy zase zavládla pohoda.

Kontakt: www.katerinabelkova.cz