Ladislavův otec Antonín Bartůněk byl podnikatel a po válce se mu začalo dařit. Zaměstnával u sebe v dílně kolem deseti lidí. Když ale v únoru 1948 komunistická strana převzala moc, začaly se likvidovat malé a střední podniky. Antonín musel nejdříve propustit své zaměstnance, jeho stolárnu znárodnili, a dokonce ho na půl roku uvěznili. Spolu s podezřelou smrtí Jana Masaryka měly tyto události na Ladislava takový vliv, že začal společně s přáteli vylepovat protikomunistické letáky.

Čtěte také

Ferdinand Korbel s maminkou a sestrami

Čtěte také

Film Krajina ve stínu: Skutečný příběh masové vraždy nevinných obětí

Ladislav úspěšně ukončil studium na Státní odborné škole v roce 1949. O prázdninách téhož roku se s kamarádem vydal na výlet k Domažlicím. Ve vlaku byli oba zatčeni pro podezření z pokusu o překročení hranic. Obvinění ale odmítli a po čtyřech měsících vězení se mohli vrátit domů.

Mučení ve vězení

V květnu 1951 se Ladislav seznámil s Růženou Havlovou. Netrvalo dlouho a pár spolu začal plánovat budoucnost. Tu jim však překazilo Ladislavovo náhlé zatčení. V noci z 22. na 23. července si pro něj do domova přítelkyně přijela StB a odvezla ho na vyšetřovnu do Pardubic. Vyslýchali ho tam padesát dva hodin v kuse. Když se dostal do cely, okamžitě usnul, ihned ho ale probudili a následovala další série výslechů, během kterých mu do těla pouštěli elektrický proud. „Ochromili mě. Měl jsem dostat strach ze smrti a vypovídat. K výslechu mě vodili se zakrytýma očima. Nějaký estébák mi podrazil nohy. Spadl jsem ze schodů a od té doby mám přeražený bederní obratel,“ vypráví pan Bartůněk.

Čtěte také

Manželé Parkánovi (vlevo) s dětmi u domu v Řepčicích a Charlie Soukupem, který se stal dalším obyvatelem domu.

Čtěte také

Místa Paměti národa: Po stopách chalupářů z undergroundu v Českém středohoří

V prázdné cele strávil čtyři měsíce, spal na betonu a vodu pil ze záchoda. Musel se naučit předem dané odpovědi pro lidové soudní přelíčení, které se konalo 28. a 29. listopadu 1952. Ladislava zařadili do údajné protistátní skupiny Hany Rybičkové, ale on ani jednoho z ostatních devíti obžalovaných nikdy neviděl. O soudu vypráví: „Nahnali tam komunisty a ti pak ze všech sil křičeli: Dejte jim trest smrti!“ Nakonec dostal za vlastizradu šest let vězení.

Čtěte také

Chcete se trápit dalších 15 let? Nebo si můžete dovolit změnit práci?

Čtěte také

Nesnáším svoji práci. Mám dát v padesáti výpověď? Bojím se, že nic neseženu!

Nejtěžší chvíle

Ladislava Bartůňka po soudu převezli do pracovního tábora v Prachovicích, kde musel těžit vápenec. Onemocněl tam na zánět pohrudnice, přesto ho převezli do tábora v Jáchymově na práci v uranových dolech. Navštěvovali ho rodiče i Růženka Havlová, ale měli povoleny jen tři návštěvy a mohli se vidět pouhých dvacet minut.

V červnu 1955 Ladislava přeřadili do nápravně pracovního tábora Bytíz na Příbramsku, kde pracoval na stavbě nového sídliště. Před Vánocemi téhož roku ho transportovali na pražskou Pankrác, odkud ho 31. prosince k jeho překvapení propustili.

Čtěte také

Věra Duľová

Čtěte také

Maminku poslali do Terezína a ona zůstala v deseti letech sama v Praze

Vydal se ihned do Žďárce za Růženou Havlovou. Uteklo devět měsíců a 29. září 1956 se konala svatba. Prožili spolu šestapadesát let, narodili se jim dvě děti, Ladislav a Zuzana. Ovšem v roce 2012 Růženka zemřela na otravu krve. „Samozřejmě to pro mě byla nejtěžší chvíle v životě, poněvadž jsme si byli nejblíž,“ dodává s dojetím pan Bartůněk.

Podpořte Paměť národa

Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit ji můžete i Vy drobnou částkou nebo vstupem do Klubu přátel Paměti národa. Přispět můžete také na novou aplikaci Paměť národa, která přinese více článků a videí do vašeho mobilního telefonu. Více na podporte.pametnaroda.cz.