Máme doma dvě kočky a od prvního okamžiku, co mezi nás vpadly, se ze mě stala jejich vášnivá pozorovatelka. Jsou mými učitelkami života a snažím se od nich odkoukat to, co ony mají od přírody. Třeba jejich hravost, sebelásku či nekompromisní nezávislost. A navíc jsou úžasné léčitelky duše i těla. Potvrdila jsem si to už mnohokrát sama na sobě. Není tedy divu, že zvířata se čím dál častěji využívají v sociálních či zdravotnických zařízeních jako součást zooterapie (dříve animoterapie). Ta souhrnně označuje veškeré rehabilitační, vzdělávací, terapeutické a aktivizační metody, které využívají pozitivního působení zvířat na člověka. Je prokázáno, že zvířata mají zvláštní schopnost významně ovlivňovat kvalitu lidského života. A to platí nejen o kočkách, psech, ale i morčatech, ptácích (zejména papoušcích), králících, kozách, ovcích či prasatech. Existují dokonce i terapie za pomoci volně žijících či exotických zvířat (v zoologických zahradách).

Čtěte také

Milujeme je, ale v jednu chvíli je třeba začít s osamostatňováním

Čtěte také

Jak postupně vypustit teenagera na svobodu. Povolujte pomalu!

Léčebné účinky

Pozitivních výsledků působení zvířat na fyzickou stránku člověka je spousta. „Často stačí pouhé setkání, aby se vyvolaly impulzy potřebné pro započetí léčebného procesu. Zooterapie, a v mém případě canisterapie, se úspěšně využívá ke zlepšení či udržení motorických dovednosti klientů. Procvičuje se při ní koordinace pohybů a podporuje i vědomé jednání. Při canisterapii zároveň dochází k mobilizaci zbytkových fyzických sil. K aktivaci motoriky klienta vede také vnímání zvířat, respektive jejich biologických pohybů, zrakem. Pro zlepšení fyzického stavu klienta můžeme využít také živočišného tepla, které pes poskytuje, a to zejména při takzvaném polohování, které je indikováno hlavně u lidí s tělesným postižením,“ vyjmenovává klady canisterapie Adéla Holubová. Díky polohování se sníží svalové napětí a prohřejí svaly a klouby, čímž se zvýší jejich pohyblivost a citlivost. Kontakt se psem podporuje regenerační síly organismu, a tím se zkracuje doba zotavení z nemoci či po úraze.

Čtěte také

Jak poznat toxickou kamarádku?

Čtěte také

Toxické přátelství: Jak ho poznáte? A proč ho ukončit a přestat se obviňovat?

Psi jako terapeuté

Když jsem před časem dostala nabídku, jestli bych se nechtěla na vlastní oči podívat, jak vypadá terapie zvířetem v praxi, ani na minutu jsem neváhala. Domov seniorů v Bechyni je přímo ukázkový. A nejen na pohled. Zdejší aktivizační pracovníci mají spoustu skvělých nápadů, jak seniorům vhodnou aktivizací zlepšit nejen náladu. Právě canisterapie je jednou z terapeutických aktivizačních metod, kterou zde využívají. Jak říká Lenka Králová, aktivizační pracovnice, právě canisterapii tu praktikují minimálně patnáct let. A nemohou si ji vynachválit. „Psi mají pozitivní vliv na psychiku klientů, ale taky na podporu motoriky. Spadne z nich stres, uklidní se, a i když tu v domově mají i masáže a jiný program, zvíře je dokáže nabít energií a sejme z nich stres. A dokonce i senioři, kteří mají nějakou formu demence, si emoční zážitek se psem vybaví.“

Čtěte také

Jak telefonát působí na psychiku?

Čtěte také

Proč byste měla zavolat mamince? Co to dělá v těle a jak to ovlivní psychiku?

Jsme v prvním patře, kde už sedí asi patnáct seniorů a čekají na Adélu Holubovou s její Evitou. Evita je anglický minibulteriér, a kdo si myslí, že tenhle pes se vůbec na canisterapii nehodí, je na velkém omylu. „Neexistuje plemeno, o kterém by se mohlo říct, že není vhodné ke canisterapii. Domnívám se, že každý pes, který má ty správné vlastnosti, temperament, výbornou socializaci a psovoda, majitele, v případě canisterapie dobrovolníka, který ví, jakým směrem chce se svým psem jít, pak taková dvojice je na canis terapii vhodná,“ usmívá se Adéla Holubová a říká, že pět z deseti lidí se bude ale domnívat, že právě bulteriér na zooterapii vhodný není, protože to je přece „bojové plemeno“ a to je zlé. Vždy jde jen o povahové předpoklady, dobrou výchovu a socializaci, ostatně jako u dětí. Když nebudou rodiče dítě dobře vychovávat, může z něj vyrůst lump. Na druhou stranu ovšem Adéla potvrzuje, že jsou plemena, která se při canisterapii využívají více, například labradoři, retrívři, border kolie, český fousek či voříšek. „Myslím, že velmi důležitým faktorem v canisterapeutickém týmu je člověk, protože pes je jen jeho odrazem. A jaký by takový pes měl být především? Vyrovnaný, kterého nic nerozhodí, zůstane klidný v každé situaci, plně důvěřuje svému pánovi a miluje kontakt s lidmi.“

Čtěte také

Rozvod? Nevěra? Zkuste o sobě něco pochopit

Čtěte také

Nejčastější důvody rozvodů: Odcizení, nevěra a hádky. Jak se z nich něco naučit?

Radost nejen v očích

Stojím za paní v červených šatech a sleduji, jak se Adéla se svou fenkou Evitou vítá se seniory. Po straně má Evita připravenou misku s vodou, aby se mohla osvěžit, protože taková hodina terapie jí dá pořádně zabrat. Nezdá se to, ale i zdánlivě pouhá hodina je pro terapeutického psa psychicky náročná. „Evita je po hodině akce mezi seniory unavená. Po skončení ji položím do auta, a když ji doma vyndám, bude až do večera spát,“ směje se. Není tedy čas na povídání a jde se na věc. Zhruba patnáct seniorek ve věku nad 80 let sedí v kruhu na židlích a při prvním pohledu na Evitu se všem rozzáří tváře. Je to jako mávnutí kouzelným proutkem. Adéla s Evitou chodí kolem a u každé židle se zastaví. Metoda „volného pohybu“ je velmi přirozená a dochází při ní k navázání dialogu mezi člověkem a psem. Některá klientka si psa pohladí hned a nechá se i olízat, další je zdrženlivější a trošku se i bojí. Strach ale po chvíli pomine. Klientky začínají vzpomínat na své vlastní domácí mazlíčky. Smějí se a jsou stále uvolněnější. Právě díky těmto vzpomínkám na hezké a veselé zážitky v minulosti dochází ke stimulaci paměťových funkcí. Adéla sleduje psa a dává mu pokyny, co má dělat (nebo naopak nedělat). Pak vkládá každé klientce do jedné zavřené dlaně několik psích granulí a Evita je musí najít. Když se trefí, může granule sežrat. Tenhle zábavný úkol baví všechny, včetně bulteriérky Evity. Pozoruji klientky, jak se skoro perou o to, která z nich si může psa pohladit. Ano, právě tělesný kontakt, obyčejné pohlazení, pomazlení a přitulení – to je nejčastější přání klientů tady v domově seniorů během canisterapie. Je taky vidět, že Adéla Holubová tvoří se svou Evitou dobře sehraný tým. Jinak by to ani nešlo.

Čtěte také

Co je pro vás důležitější? Zážitky nebo významné chvíle vašeho života?

Čtěte také

Nejdůležitější okamžiky vašeho života: Je to svatba, úspěch v práci nebo výlety?

Terapie se musí vždy přizpůsobit individuálním potřebám klientů. „U některých klientů získáváme zpětnou vazbu či žádoucí účinky okamžitě, u některých se odezvy dočkáme až po několika měsících pravidelného docházení. V tomto ohledu je vždy nutné být trpělivý a spolupracovat s personálem zařízení,“ říká majitelka psa a dobrovolnice Adéla. Obyvatelky domova v Bechyni jsou doslova nadšené přítomností bulteriérky Evity, a když je hodina u konce, je vidět zklamání, že Evita odchází. Po dlouhém lockdownu, kdy sem canisterapeutický tým nesměl, mají zdejší klienti opět příležitost zapomenout na trable. A v tom jim Evita pomáhá dokonale.

Jaká zvířata mohou pomáhat

Felinoterapie:

Terapie kočkami. Protože kočky milují pravidelnost a rituály a na rozdíl od psa mají své ustálené trasy, které si několikrát denně procházejí a kontrolují, vy užívají se v terapii méně často. Spousta terapeutických koček je ale naučená chodit na vodítku a můžou být skvělou volbou pro ty, kdo se bojí psů. Zejména starším klientům kočky prohřívají ruce a dotyk se srstí přináší hmatové stimuly. S handicapovanými dětmi i seniory lze provádět procvičování jemné motoriky při česání, kartáčování a nabízení pamlsků.

Hipoterapie:

Při ní se setkává kůň a člověk se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním nebo specifickými potřebami. Využívá se v pedagogické a sociální oblasti, ve fyzioterapii (zaměřuje se na terapii pohybových poruch v rámci ucelené rehabilitace), v ergoterapii (u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení) a v psychiatrii a psychologii (například při léčbě duševních nemocí či syndromu vyhoření a podobně).

Čtěte také

Řekněte vnoučatům, že se vám stýská

Čtěte také

Babička napsala dopis dospělým vnoučatům. Proč mi ani nezavoláte

Ornitoterapie:

Speciální forma terapie, která se praktikuje prostřednictvím pozorování a poslouchání ptactva včetně papoušků, kteří jsou ideálním druhem pro zlepšení psychiky člověka a zmírnění negativních pocitů. Nejčastější jsou velké druhy, jako jsou arové, amazoňané, kakadu a žako.

Farmingterapie:

Pomáhat mohou i hospodářská zvířata, jako jsou kozy, prasata, ovce. Využívá se kontaktu a interakce včetně péče, ošetřování a chovu. Součástí léčby může být i samotná práce na farmě. Podporuje to emoční, sociální a fyzickou integraci seniorů.

Caviaterapie:

Terapie pomocí malých domácích zvířat, konkrétně morčete. Kontakt s tímto hlodavcem působí pozitivně na psychiku a zmírňuje pocit samoty. Morčata jsou společenská zvířata, která mohou zlepšit náladu a stát se prostředníkem mezi handicapovanou osobou a okolím.

Čtěte také

Ženy potřebují více spánku než muži, přitom ale častěji trpí nespavostí

Čtěte také

Oddělené bydlení je klíč k partnerskému štěstí. Odbornice popisuje pro a proti