Život bez lednice (2. díl): Kůrky a okurka už nejsou můj byznys

Klára Kubíčková | 2. 12. 2022

Že prý to bude těžké, žít bez lednice! Houby, těžké bylo se k jejímu odpojení vůbec dobrat! Prošla jsem mrazák a zjistila, že v něm mám v krabičce dýně se špagetami z roku 2019 a o rok starší rybíz, krabičky se zelenčím, které mohlo být petržel, koriandr i kadeřávek, ale prostým očucháním to nepoznáte, protože všechno má takový ten mrazákový odér. 

Postupně jsme týden jedli to, co lednice dala a bylo třeba se toho zbavit, abychom jejím odmražením a odstavením docílili čistého štítu. A teď už se jede v módu šetření: na studených schodech máme bednu, do které odkládáme to, co potřebuje být aspoň trochu v chladu. „V životě jsem nenachodil tolik kroků na trase kuchyně – schody na chodbě!“ nadává už druhý den jeden ze starších synů. Když si totiž chystá obložené tousty na svačinu na přednášky, nestačí po paměti otevřít dveře ledničky, aniž by se člověk hnul od linky, chce to pěkně naplánovat výpravu pro máslo, sýr, pesto a okurky na chodbu do bedny. Problém je i ta druhá část zodpovědného chodbového lednění – když totiž ty toustové ingredience v kuchyni použijete, je třeba je zase odnést na chodbu. Protože když zůstanou ležet na lince, budou se kazit – a protože je nečeká čtyřstupňová lednička, ale zhruba desetistupňová chodba, je zkrátka potřeba dbát na to, aby se v teple povalovaly co nejméně.

Mám hlad. Rozpoznejte ten fyzický a emocionální. Jídla mimo plán jsou na škodu
Hubnutí

Mám hlad. Rozpoznejte ten fyzický a emocionální. Jídla mimo plán jsou na škodu

Kdo zatím bednu na chodbě ignoruje, jsou kočky. To mě těší, bála jsem se, že budu muset pořídit pachuvzdorný trezor a hlavně sýry před nimi schovávat. Jediné, co je zaujalo, bylo rajče odložené mimo, které roztomile odkoulely ze schodů dolů a kterési z dětí je pak cestou do školy omylem rozduplo.

Učím se teď nakupovat méně a reakčně: kup jen to, co sníš dnes, nejpozději zítra. A daří se to. Za ty dva týdny bez lednice jsem zatím nevyhodila jedinou zkaženou věc. Děti mívaly tendenci nechávat v hrnci jednu porci polévky nebo omáčky a cpát to do ledničky – možná se bály obvinění z rozežranosti nebo se jim ten vylízaný hrnec jen prostě nechtělo umývat, čert ví, ani to už se ale neděje. Naopak – zadání dojídat a neschovávat zbytečně to, co by se mohlo na schodech zkazit, plní dokonale. Dřív navíc fungovala mantra: „Mami, já ten obloženej chleba už nemůžu, dávám ho do lednice.“ Což vlastně znamenalo: „Zbavuju se odpovědnosti a ty si to, velitelko pluku, vyřeš. Kůrky a okurka už nejsou můj byznys.“ Já jsem je pak po pár dnech sesypávání talířků a mističek stejně vyhazovala do kompostu. Teď není kam zodpovědnost za zbytky posouvat, takže se buďto dojí, nebo letí do kompostu rovnou.

Takže zatím dobrý! Uvidíme, co se stane, až začneme shromažďovat ingredience na vánoční cukroví.

ZDROJ: časopis Vlasta

Život bez lednice (1. díl): Máme sklep a snad neumřeme hlady
Jak ušetřit

Život bez lednice (1. díl): Máme sklep a snad neumřeme hlady

Horoskop na tento týden: Býci, budete se řídit srdcem, Raci, dejte na instinkt
Horoskopy

Horoskop na tento týden: Býci, budete se řídit srdcem, Raci, dejte na instinkt

40 let od Thrilleru: Tak šel čas s Michaelem Jacksonem
Příběhy

40 let od Thrilleru: Tak šel čas s Michaelem Jacksonem

Tagy chodba okurka schodiště