Říká se, že ledviny nebolí a poškození dávají najevo minimálně. Jaký je dnes tedy převažující faktor odhalení poškození ledvin? Preventivní prohlídka u praktika, náhodné objevení v souvislosti s jiným vyšetřením, zbytečně pozdní diagnostika, když už přece jen nějaké subjektivní obtíže nastanou…?

Ledviny skutečně nebolí a subjektivní příznaky jsou až do pozdního stadia onemocnění opravdu minimální. Z tohoto důvodu přichází asi třetina nemocných na dialýzu až tzv. z ulice, bez předchozího kontaktu s nefrologem. Nejčastějším mechanismem, jak je onemocnění ledvin objeveno, bývá skutečně náhodné vyšetření. Při změně zaměstnání, preventivní prohlídce v mladším věku, předoperačním vyšetření nebo kvůli jinému onemocnění u starších pacientů.

Opravdu ledviny nebolí?

Bolestivé jsou pouze ledvinové kameny, respektive jejich průchod močovými cestami v podobě tzv. ledvinové koliky. Ledviny mohou bolet i při komplikované infekci, ale tam obvykle není s diagnózou problém, protože je tento stav spojen s vysokými teplotami. Vedle toho je relativně brzo diagnostikována choroba ledvin u vzácných onemocnění spojených s velkými ztrátami bílkoviny do moče (tzv. nefrotický syndrom), které jsou spojeny s otoky dolních končetin. Toto onemocnění bývá časté u dětí a potom až ve vyšším věku.

Převážná většina nemocí ledvin, které vedou k jejich selhání, probíhá bez příznaků a jedinou možností, jak je odhalit, je myslet na ně včas u nemocí, se kterými jsou spojeny. Asi 75 procent nemocných se dostává na dialýzu pro selhání ledvin při cukrovce, vysokém krevním tlaku a srdečním potížím. U všech těchto pacientů je třeba včas myslet na možnost postižení ledvin a jejich funkci preventivně kontrolovat.

Od jakého věku hrozí problémy ledvin? Od kdy se tedy věnovat cílené prevenci a v jaké podobě?

Selhání ledvin je nemocí převážně vyššího věku, typický scénář je obezita ve 40 letech, cukrovka v 50 letech, nasazení inzulinu v 60 letech, selhání ledvin v 70 letech. V posledních letech se zlepšila léčba nemocí ledvin, které se vyskytují v mladším věku (neinfekční záněty ledvin, tzv. glomerulonefritidy), a zlepšila se i péče o chronická onemocnění (diabetes, vysoký tlak), tím se zvýšil průměrný věk pacientů zahajujících dialýzu. Dříve dospěli k dialýze po 10 letech s cukrovkou, dnes je to až po více než 20 letech. Průměrný pacient zahajuje dialýzu mezi 70 a 75 lety.

Jaké jsou nejčastější rizikové faktory – genetika, pitný režim, výživa, často prodělané záněty močových cest, jiné nemoci?

Zjednodušeně lze říci, že selhání ledvin je v současné době převážně nemocí spojenou se špatnými stravovacími návyky. Základem je obvykle nadbytečný příjem energie vedoucí k obezitě a v dalším kroku k diabetu 2. typu. Vysoký příjem energie je často spojen s vysokým příjmem bílkovin a soli, které škodí ledvinám nezávisle na tělesné hmotnosti.

Jaký je optimální příjem bílkovin?

Přibližně 1 g na 1 kg tělesné hmotnosti, přesto se u našich pacientů setkáváme zcela běžně i s dvojnásobným množstvím. Zdrojem bílkovin jsou především maso, mléko a všechny výrobky z nich odvozené. Našim pacientům se to snažíme zjednodušit zkratkou: „Bílkoviny = všechno, co je ze zvířat, včetně vajíček.“ To, co roste na poli, jsou většinou sacharidy a obsah bílkovin je nízký. Příjem soli je přímo úměrný množství bílkovin v dietě. Jsou to především slané uzeniny, hotové saláty, některé druhy sýrů a u nás bohužel i pečivo. Asi všichni máme vlastní zkušenost, že ve srovnání s tím naším nám pečivo v cizině připadá neslané.

Doporučené množství soli je kolem 6 g za den, u nás je průměrná spotřeba více než dvojnásobná. Smutné je, že například ve Velké Británii udělali velkou kampaň za snížení spotřeby soli při průměrném příjmu 10 g za den, zatímco my jsme na třetím místě ve spotřebě soli v Evropě a nikdo se tím netrápí. Snížení spotřeby soli neznamená jen uklidit slánku ze stolu, největší podíl na její konzumaci mají hotové potraviny. Dokud nebude obsah soli v prodávaných potravinách regulován zákonem, není jiná cesta než se průmyslově zpracovaným produktům vyhýbat a vařit co nejvíce z čistých surovin.

Bílkoviny samy o sobě škodí především tam, kde je už nemoc ledvin rozvinutá. Z bílkovin v dietě vznikají odpadní látky, které musí ledviny vyloučit. Pokud někdo sní 200 g bílkovin za den, je to množství, které je pro nemocné ledviny velkou zátěží a urychluje jejich selhání.

Genetika tedy v onemocnění ledvin nehraje roli?

Jen malou. Jediná choroba, která vykazuje vysloveně rodinnou zátěž, je polycystóza ledvin, na celkovém počtu nemocných na dialýze se podílí v jednotkách procent.

Dnes jsou volně k dostání testovací proužky pro analýzu moči. Doporučujete je využívat, třeba jako jednu z prevencí?

Domácí použití těchto diagnostických proužků není obecně doporučováno jako prevence jakéhokoliv onemocnění. Prevencí nemocí ledvin je jedině rozumné stravování, které nevede k nadváze a vysokému krevnímu tlaku. Pokud jde o preventivní vyšetřování, je na místě především u rizikových skupin. Každý s nadváhou, cukrovkou nebo vysokým tlakem by měl být vyšetřený alespoň jednou ročně, stačí jednoduchý odběr krve a moče, důležité je i na zjištěné výsledky správně reagovat. Často se podceňují počáteční stadia nemocí ledvin, kdy je možné změnou životního stylu hodně napravit. S pokročilým selháním orgánu už nelze udělat nic, jenom pacienta připravit na dialýzu, nebo transplantaci.

ZDROJ: časopis Květy

Související články