Vědci už poměrně dlouho zkoumají, zda muži a ženy reagují na léky proti bolesti odlišně. V roce 2021 odborníci například zjistili, že běžný lék na bolest - ibuprofen - snižuje bolest u mužů rychleji a efektivněji než u žen. Ženy také častěji negativně snášejí kortikosteroidy, konkrétně Prednison. Po jeho podání měly ženy výrazně nesnesitelnější nežádoucí účinky než muži, proto mnohem častěji nesouhlasily s navýšením dávek.

Bolest jednoduše v tělech různého pohlaví funguje rozdílně. Anestezioložka Meera Kirpekar z NYU Langone říká, že i v počtu infarktů se muži a ženy liší, proč by to tedy mělo být jinak v případě bolesti? „Existují jasné rozdíly v signálech bolesti v mozku a míše,“ říká. Na rozdíl od mužů totiž ženy procházejí v průběhu života neustálými hormonálními výkyvy, které ovlivňují jejich citlivost na bolest.

Estrogen: První teorie

Podle anestezioložky a specialistky na bolest Meery Kirpekar existují tři pracovní teorie, jak těla mužů a žen zpracovávají bolest. První teorie se týká estrogenu, hormonu, který řídí vývoj dělohy, vaječníků, prsů a reguluje menstruaci. V závislosti na tom, kde se estrogen nachází a kolik ho je, může bolest buď zhoršit, nebo ji zlepšit a zmírnit. Testosteron, což je hormon zapojený do vývoje penisu, varlat a prostaty, může bolest tlumit. Ve skutečnosti některým pacientům s chronickou bolestí pomáhá testosteronová léčba. Ženy pociťují vyšší bolestivost kvůli vysokým hladinám estrogenu, a muži s nízkou hladinou testosteronu zpracovávají bolest podobně jako ženy.

Mikroglie: Druhá teorie

Druhý rozdíl ve vnímání bolesti spočívá v imunitních buňkách zvaných mikroglie. „Mikroglie jsou v podstatě imunitní buňky mozku. Teorie je taková, že blokování mikroglií blokuje také bolest,“ vysvětluje Meera Kirpekar. Když jsou mikroglie u mužů blokovány, blokuje se taky bolest. U žen to tak ale nefunguje. Proč? Ženy totiž „používají“ ke kontrole reakce na bolest imunitní buňky zvané T buňky místo mikroglií. A zase platí, pokud ženy nemají tolik T buněk, bolest snášejí podobně jako muži.

Kyselina ribonukleová: Třetí teorie

Poslední teorie se týká RNA neboli kyseliny ribonukleové, což je genetický materiál, který nese informace v našem těle. Ženy mají ve srovnání s muži zvýšené hladiny této kyseliny v krevním řečišti. A opět jsou na tom hůře. „Předpokládá se totiž, že tyhle zvýšené hladiny RNA vedou k predispozici k chronické bolesti,“ říká odbornice. Mnohé z těchto molekul RNA jsou totiž kódovány geny na chromozomu X, a protože ženy mají dva chromozomy X, jsou náchylnější i k rozvoji chronické bolesti.

Molekulární mechanismy bolesti

Imunitní buňky, známé jako makrofágy, přispívají k neurozánětlivé bolesti aktivací enzymu známého jako cyklooxygenáza-2 (COX-2). Vysoká úroveň aktivity makrofágů ve specifických oblastech vede k bolesti související se zánětem. Na ni se běžně nasazují takzvané nesteroidní antirevmatika (NSAID), která snižují aktivitu COX-2.

Podle vědců z Duquesne University v Pittsburghu by řešením mohla být nanomedicína dodávající celekoxib, nesteroidní lék s protizánětlivým účinkem do makrofágů v místě bolesti. Tím se budou moci sledovat rozdíly v reakci na základě pohlaví.

A jak bude vypadat budoucnost? Jelena M. Janjic ze School of Pharmacy na Duquesne University a spoluautorka studie, která vyvinula nanomedicínu, řekla, že cílem je vyvinout personalizovanou léčbu bolesti. „Dozvědět se více o rozdílech v reakci na bolest mezi muži a ženami na molekulární úrovni je prvním krokem k navržení léčby. A právě pomocí nanomedicíny bychom mohli zjistit, který lék funguje pro koho lépe. Nejen pro muže a ženy, ale i pro pacienty, kteří procházejí biologickými změnami během života.“

Zdroj: https://www.medicalnewstoday.com/articles/why-are-some-painkillers-less-effective-in-females