Moji rodiče byli fajn. A fajn bylo i jejich manželství. Samozřejmě že se sem tam objevily nějaké mráčky, ale oproti jiným rodinám to u nás sršelo vtipem, smíchem, láskou… To můj manžel Petr to měl mnohem složitější. Jeho maminka se rozvedla hned čtyřikrát. A já se tomu upřímně ani trochu nedivím. Kdo by s ní vydržel?

Žárlivka

Od první chvíle jsme si nepadly do oka. Nenechala na mně nit suchou, dokonce jsem měla pocit, že žárlí. Promiňte, znáte někdo nějakou ženskou, která žárlí na přítelkyni svého syna? Vnímala jsem její pohledy, když jsme třeba přijeli v létě a já coby mladá holka měla oblečené šortky. Ano, mám dlouhé a štíhlé nohy, i po letech, ale to snad není špatná charakterová vlastnost? Za zády říkala mému nastávajícímu, že se oblékám jako „rajda“, jsem vyzývavá, příliš sebevědomá, zkrátka na nic. A on se proti ní neuměl vymezit. I přesto jsme se vzali a narodily se nám dvě dcery. Babička naštěstí nejevila o vnučky valný zájem. Tu a tam jsme přijeli na návštěvu, kdy ona se svým synem rozebírala opakovaně neúspěšné vztahy, to bylo jediné, co ji zajímalo. Hledala si další oběť, tedy partnera. Mně to vyhovovalo, alespoň se nám nepletla do života.

Čtěte také

Iva Hadji MOUSSA miluje léto

Čtěte také

Haló, tady šmejd! Co dělat, když vás po telefonu nahání veselý pán s dluhopisy

Najednou jsem měla tchyni doma

Až po téměř dvaceti letech manželství začaly problémy. Tehdy už jsme bydleli na vesnici v domku, který jsme si svépomocí postavili. Petr mi jednoho dne oznámil, že k nám přijede maminka na delší návštěvu. Prý má nějaké finanční a vztahové problémy. Jaké bylo moje překvapení, když se z delší návštěvy vyvrbil dlouhodobý pobyt. Nahoře v patře jsme měli větší pokoj pro hosty, kde byla ubytovaná cca půl roku. A tehdy se teprve projevila, nic jí nebylo dost dobré. Já byla samozřejmě nejhorší kuchařka a hospodyně široko daleko, ona přitom po sobě neumyla ani hrneček.

Co mi ovšem vadilo nejvíc, bylo její kouření. Bez cigarety v ruce ji nebylo možné potkat. Náš dům se změnil v kuřácké doupě a mě velmi překvapilo, že to nevadilo Petrovi, zapřisáhlému nekuřákovi. Nebudu popisovat, jaké hádky a jak často probíhaly, ale tchyně do mě pořád ryla a Petr se mě nikdy nezastal. Napětí se stupňovalo, až se jednoho dne tchyně sbalila s tím, že odjíždí. Oddychla jsem si jen na chviličku, jaké bylo moje překvapení, když se spolu s ní sbalil i manžel. Ukázalo se, že je Petr na své matce i po těch letech závislý více než na mně. Prostě se rozhodl, že rodinu v rámci zachování klidu raději opustí.

Návrat? Jen na chvilku

Děti, ač téměř dospělé, z toho byly také rozpačité, ale protože svoji babičku opravdu nemusely, stály na mé straně. A oželely i přítomnost tatínka. Čekala jsem, jestli se Petr vrátí. Nevrátil, ale žádost o rozvod nepodal. Zůstal v komunikaci s dětmi, takže jsem zhruba věděla, jak se mu daří. Se mnou nemluvil. A pak se najednou po dvou letech domů vrátil. Bez vysvětlení, jen se stručnou omluvou. Chtěl navázat tam, kde jsme byli před „návštěvou“ jeho matky. Došlo mi, že se i on ve  své matce zklamal, nepátrala jsem. Vím, že si občas zavolali, já s ní v kontaktu stejně jako dříve nebyla.

Čtěte také

Slovenské Donovaly

Čtěte také

Slovenské Donovaly: Ráj pro děti, běžkaře a milovníky manšestru

Dlouhodobý pobyt znovu? Dvakrát a dost

Dva roky bylo vše v pořádku, i když jsme k sobě nebyli už tak otevření jako dřív. A pak najednou přijela tchyně na návštěvu. Nečekaně, bez ohlášení. Se dvěma velkými kufry. Že by se historie opakovala? Nepřála jsem si, aby u nás zůstala na víc než dvě noci, a dala jsem to jasně najevo. Ona však říkala něco o tom, že svůj byt pronajala a nemá kde složit hlavu. Nabídla jsem, že jí zajistíme nějaký domov na úrovni a budeme se dokonce podílet na jeho financování, ale že u nás napořád zůstat nemůže. Všichni jsme věděli, že by to nedělalo dobrotu. To jsem se ale se zlou potázala! Do týdne Petr zaplatil podnájem ve vedlejším městě a odstěhoval se i se svojí drahou maminkou. A mě to vlastně ani nepřekvapilo!

Žádost o rozvod jsem podala sama, ještě předtím jsem však manželovi řekla, že si holt bude muset vybrat – buď rodina, nebo společné soužití s babičkou. On si vybral svoji matku. Později toho sice litoval a omlouval se, ale já už ho odmítla vzít zpátky. Někdy holt soužití fungovat nemůže, to ale neznamená, že se lidé nemohou vídat. Můj manžel byl ovšem jiného názoru.

Čtěte také

Anastasija Skoromec

Čtěte také

Ukrajinská návrhářka utekla před válkou do Brna a už má vlastní kolekci oblečení

Pohled odborníka: Mgr. Wiktoria Fiurášek, psycholožka online poradny MOJRA, www.mojra.cz

S podobnou situací se pravděpodobně ztotožní více párů. Možná to neskončí rozvodem, ale často má jeden z partnerů problém odstřihnout se emocionálně od svých rodičů. V případě, že ani partneři, ani rodiče partnerů nepochopí, že vztah (partnerský nebo manželský) je oddělenou jednotkou, která si nastavuje svá pravidla, hranice, rodinné rituály atd., mohou nastat problémy.

Důležitá je pak shoda obou partnerů, když jde například o delší návštěvu rodičů/rodiče či jiných rodinných příslušníku. Nemůže to být jen oznámení, ale oboustranná domluva. Partneři by měli mluvit o svých pocitech, očekáváních a představách. Další důležitou věcí je nastavení hranic. Partneři by si měli ujasnit, co je v pořádku a co už je za hranicemi jejich soužití. Tyto hranice by také měly být respektovány rodiči.

Kontakt: www.mojra.cz