Nebylo tomu tak vždycky, Leona se dokonce několikrát pokusila otěhotnět, dvakrát se to i povedlo, ale vždy v pokročilém stádiu potratila. Tahle nepříjemná skutečnost ji ovlivnila natolik, že se rozhodla žít život jinak, bez dětí a dokonce jen sama se sebou.
Sen svobodné ženy
„Zažila jsem si spoustu nepříjemných let, což mě motivovalo k seberozvoji a zaměření se na jiné věci, než je standartní život plný dětí a vnoučat. Teď už jsem jiná, o děti jsem po svých eskapádách přestala mít zájem a zaměřila jsem se na svoji kariéru. Volný čas jsem měla jen pro sebe a trávila ho především mezi přáteli, sportem nebo jinými aktivitami, ale i sama se sklenkou vína u dobrého filmu nebo knížky. Dělala jsem si, co jsem chtěla, žila jsem přítomným okamžikem a rozhodovala si o všem sama. Pár vztahů bylo, ale většinou skončily po pár týdnech, nijak jsem se tím netrápila, dlouhodobého partnera jsem vlastě nikdy nepotřebovala ani nehledala.“
Měl něco do sebe
„Před pár měsíci jsem ve fitku poznala chlapa, který mi doslova vyrazil dech, a to se mi vážně ještě nestalo. Okamžitě jsem se začala cítit trapně, a to musím říct, že u přístrojů jsem jako doma a všechny cviky ovládám. Samozřejmě mi bylo jasné, že je výrazně mladší než já, ale to mi nebránilo po něm pokukovat jako nějaká mladice. Jo, bylo to trapné, ale nešlo přestat. Sympatie byly evidentně vzájemné, netrvalo dlouho a přišlo pozvání na večeři,“ usmívá se Leona.
Sedmnáctiletý věkový rozdíl
„Nikdy jsem nebyla z rande tak nervózní. Co se mi to proboha děje, říkala jsem si dokola. První schůzka byla perfektní a my se začali scházet častěji. Když došlo na sex, byla jsem v sedmém nebi. Asi to bude tím mládím, Vítek je totiž o sedmnáct let mladší. Já jsem vůbec neměla v úmyslu náš vztah komkoli posouvat, šlo mi čistě o nezávazné a příjemné schůzky. Je nám spolu dobře, vše klape skvěle a Vítek by chtěl, abychom se stali oficiálními partnery. Pro nás, pro okolí, pro naše rodiny… Ale já se toho bojím. Myslím si, že chlap v jeho věku bude chtít jednou založit rodinu, kterou mu já dát nemůžu, a pohádka skončí. On to všechno ví, ale chce mě.“
Mám ho nechat běžet, když je nám spolu tak hezky?
„Zároveň je mi trochu trapné chodit s ním za ruku po ulici, věkový rozdíl je vidět. A to ani nemluvím o tom, že bych měla já, vždy hrdá a svobodná, přivést takového zajdu mezi své známé. Myslím, že to nepochopí. Ale jsem teď opravdu šťastná, nikdy jsem nezažívala nic tak krásného a vzrušujícího, jen mi v hlavě vyvstává spousta otázek. Říkám si, jestli by nebylo lepší vše, ač smutná, ukončit a nechat Vítkovi volné pole v hledání té pravé, kterou já podle svých úsudků nemůžu být,“ končí Leona vyprávění.
Pohled odborníka: mediátorka Ing. Kateřina Bělková, Škola mediace
Pohled odborníka: mediátorka Ing. Kateřina Bělková, Škola mediace
Chtěla bych vám poděkovat za upřímné popsání vaší situace. Z vašeho psaní je patrné, že jste nyní opravdu šťastná, a to, co vás trápí, je pohled do budoucnosti. Ve vašem případě se nejedná o konflikt s někým z vnějšku, ale o váš vnitřní konflikt. Na partnerském vztahu se podílejí dva lidé a každý je zodpovědný rovným dílem za svou část. Vy jste tedy zodpovědná za svých 50 % vztahu s vaším partnerem, to je ta část, kterou můžete ovlivnit. Partnerův postoj a jeho představy o budoucnosti jsou zase jeho částí. Proto bych vám doporučila podívat se na tu část vztahu, která je důležitá pro vás.
Popsala jste, že máte obavu, jak vás jako pár bude vnímat vaše okolí. Měla byste si upřímně zvážit, co je pro vás důležitější, zda je to spokojené partnerství, nebo to, jak se na vás dívají lidé kolem. Na základě poznání, ke kterému dospějete, se pak budete moci snáze rozhodnout, jestli chcete v partnerství pokračovat, nebo ne.
Co se obav z budoucnosti týče, je důležité, abyste je mohla s partnerem sdílet. Pokud mu své obavy upřímně sdělíte, třeba se rozplynou díky jeho reakci. Nebo se naopak zhorší, a to vám o vaší společné budoucnosti také mnohé napoví. Přeji vám, abyste brzy nalezla vnitřní klid a mohla dál pokračovat ve spokojeném životě. www.katerinabelkova.cz
