Prvním pravidlem je používat při sušení jenom zdravé plody, i když vás moc láká z jablka jen vykrojit naťuklé místečko a zpracovat jinak každý kousek. V tom případě upečte štrúdl či žemlovku nebo uvařte kompot či rýžový nákyp, tam všechny „chycené“ plody upotřebíte.

Říká se, že čím kyselejší jablko, tím chuťově zajímavější je potom křížala. Asi ano, protože v jablkách, která jsou jen sladká nebo příliš moučná, je vlastně málo různých chutí. Když se ale vysuší ta kyselá, koncentrují se v nich cukry, které kyselost doplní. Cukry navíc zamezí rozvoji mikroorganismů, které tam mít rozhodně nechcete. Výživné hodnoty potravin správným sušením téměř neutrpí, jen klesne obsah vody asi na třicet procent a hmotnost zhruba na čtvrtinu.

Vemte škrabku nebo kráječ

Každé jablko musíte nejdřív zbavit slupky, vykrojit z něj jádřinec a nakrájet na úhledné, stejně silné plátky, aby se stejnoměrně usušily. Potřebujete tedy škrabku, nožík a odstraňovač jádřinců, nebo pokud máte jablečný sad, pořiďte si mechanický kráječ jablek. Možná jste o takové věci nikdy neslyšeli, ale pokud hodláte sušit ve velkém, vyplatí se. Aby jablka nezhnědla, tak je hned po nakrájení namočte do vody s citronovou šťávou.

Zdroj: Youtube

Mimochodem co s tou oloupanou slupkou? „Dobrý tip je ji nasušit a připravovat si z ní čaj, do kterého přidáte trochu skořice a hřebíček. Jablečná slupka skvěle poslouží i jako pleťová maska, kterou přiložíte na čistou pleť a necháte dvacet minut působit,“ říká autorka blogu susenedobroty.cz. Taky má ještě jednu radu: „Pro ještě lepší chuť křížaly před sušením popráším skořicí, tenhle malý trik dokáže chuť pozvednout.“

V čem je nasušíte

Na sušení máte více možností – od papíru nebo plechu v troubě přes sušák nad topením po sušičku za deset tisíc. Ten plech v troubě je řešení nouzové, protože zespodu k jablkům nejde vzduch. Když ho budete používat, určitě dejte dospodu pergamenový papír. Plátky se ale budou přichytávat, tak je musíte průběžně obracet. Podobná nouzovka je pečicí papír, taky se vám to bude přichytávat. Na papíře se dá sušit nejlíp venku na vzduchu, kdyby bylo hodně teplé počasí.

Sušičky mají ceny v obrovském rozmezí, takže si musíte sami ujasnit, co chcete a co jste ochotní za to zaplatit. Záleží na tom, jak chcete velkou, jak výkonnou, jestli budete brát součásti plastové nebo raději lepší nerezové, jestli chcete časovač a taky jaké vám vyhovuje ovládání. Nejspíš v ní budete muset vyměňovat pláty, aby se křížaly sušily rovnoměrně. Sušte asi na šedesát stupňů, bude to trvat pět šest hodin.

Anebo si pořiďte starý dobrý dřevěný sušák se síty, který se dá umístit nad kamna stejně jako nad radiátor ústředního topení. „Rychlost sušení ovoce, bylinek nebo hub je pak přímo úměrná teplotě radiátoru, popřípadě síle sluníčka, které svítí do místa sušení,“ říkají výrobci několikapatrového sušáku ze smrkového dřeva, který nabízí na Fleru pod značkou Rodinka. K sušáku, který jednoduše nasadíte na topení, není potřeba žádná elektřina. „Jednotlivá síta jsou volně vsunutá, takže je během sušení můžete snadno zaměňovat, a celý sušák lze snadno přemístit na jiný radiátor.“

Co s hotovými

Usušené ovoce by mělo být pružné, ale když ho zmáčknete, neměla by vytékat šťáva. Taky by nemělo být příliš vyschlé, nebo dokonce ztvrdlé a spálené. A jablka by měla být bílá nebo běložlutá. Nechte je pak ještě týden v teplé tmavé místnosti, aby zvláčněla.

Až ty křížaly budete mít, potřebujete je do něčeho dát. Ideální jsou keramické nádoby s víčkem, které si nejspíš budete muset koupit, nebo látkové pytlíčky. Ty se dají koupit překrásné nebo si je určitě z nějaké prodyšné přírodní látky ušijete sami, ideální je na to čistá bavlna nebo len.

Nejlepší křížaly jsou asi jen tak samotné, dají se ale přidat do moučníků, nápojů, lupínků, ovocných kaší i sladkých omáček. Zkuste je přihodit třeba i do svařáku nebo horkého džusu.