Taky se posuzujete hlavně podle chyb? Vaše kariéra se momentálně vyvíjí tak jako váš poslední průšvih. Vaši dietu definuje hlavně její porušení. A vaše hodnota jako rodiče vychází z nejhorších chvil vašeho puberťáka. Částečně za to určitě může výchova – v sedmdesátých letech se děti moc nechválily a věřilo se, že cesta k úspěchu vede hlavně přes kritiku. A pak nám do toho v dospělosti zasáhl workoholismus, který jsme v podstatě vymysleli a dovedli k dokonalosti. 

Pravdou ale je, že sebekritika je nejhorší možnou reakcí na selhání. Psychologické studie dokazují, že jenom zhoršuje situaci a dál nám snižuje sebevědomí. Motivace se v ní rozhodně neskrývá. Navíc způsobuje úzkosti a strach – tedy další překážky na cestě k úspěchu.

Čtěte také

Jsou všude a vy byste potřebovala být chvíli sama

Čtěte také

Utečte z ponorky: Jak nezabít všechny, se kterými jste doma zavření kvůli covidu

Takový průser nikdo nikdy neudělal

Řekněme, že něco kolosálně pokazíte v práci. Třeba odešlete ne úplně diplomatický mail určený původně kolegyni přímo klientovi, o kterém se tam mluví. Hrůza. Na pár minut máte pocit ledové pěsti v žaludku a pak se to rozjede. Takový průser nikdy nikdo neměl. To je konec. Jsem úplně blbá. Tutově dostanu padáka. Ten klient nám vezme zakázku… Nikomu jinému byste to neřekla, ale sebe sjezdíte jako nejhorší šéf. Takže stop. Vypněte sebekritiku, která vás hodí zpátky, v nejhorším roztočí spirálu průšvihu na maximální otáčky. Místo toho si dopřejte to, co byste poskytli ve stejné situaci nejlepší kamarádce. Politování, soucit, povzbuzení. Přestože instinktivně tíhnete na opačnou stranu – pochvalte se.

„Tohle se může stát každému. Myslíš na deset věcí naráz, protože toho děláš hrozně moc. Jsi chudinka přepracovaná, je skoro div, že jsi neposlala v příloze fotky z vlastní dovolené. Tak, nejdřív si fňukni, odpočiň, dej si něco dobrého – a pak sfoukneš jeden omluvný telefonát levou zadní.“ Říká se tomu vlastně spíš sebeútěcha než litování se. A působí jako balzám po stresu v práci, konfliktu v rodině i odřeném autě po poněkud rozšafném couvacím manévru.

Čtěte také

Pusťte své představy o dokonalosti k šípku

Čtěte také

Nejste dobrá matka, gratulujeme. Nehrozí vám rodičovské vyhoření

Buďte hodní! Na sebe! 

Čím více budete sebeútěchu pěstovat, tím hodnější na sebe budete. Ano, dá se trénovat. Série studií pořádaných na Univerzitě ve Wisconsinu dokázala, že meditace posiluje naši schopnost chovat se k sobě samému soucitně a laskavě. S použitím magnetické rezonance mozku zjistili tamní vědci, že pozitivní emoce jako laskavost a soucit se dají rozvíjet a trénovat stejně jako hra na hudební nástroj nebo sportovní dovednosti. Když se naučíte chovat k sobě lépe, můžete změnit reakce svého mozku na další problémy, které vás teprve čekají.

Bryan Robinson, emeritní profesor psychologie na univerzitě v Charlotte v Severní Karolíně, to vyzkoušel sám na sobě: „Zůstal jsem vloni viset v autě s letními pneumatikami ve sněhové bouři v horách. Na krajnici se nedalo zastavit a auto klouzalo jak namydlený blesk. Do bezpečí jsem to měl padesát kilometrů. Nejdřív jsem si strašně nadával, ale bál jsem se pak ještě víc, tak jsem to otočil: Všechno bude úplně v pořádku, máš to pod kontrolou. Hezky pomalu, nikam nespěcháš a jde ti to skvěle!“

Takže pokud byste si měli dát do nového roku jen jedno předsevzetí, ať je to: Budu se litovat, co jen se do mě vejde!

Čtěte také

Společné jsou zážitky jsou podkladem dobré komunikace

Čtěte také

Proč muži neradi mluví? Víte, jak rozmluvit svého medvěda? Začněte včas