„Vdávat se nechtěla, už si zvykla na to, být svobodná matka. Hodně jí pomáhali děda a babička, vyrůstala jsem u nich na vesnici, mamka jezdila dvacet kilometrů do blízkého města do práce. Jejího nového partnera jsem neznala, ale jeho rodina hodně stála o to, aby se oženil, tak jsme k nim jeli na výlet. Zrovna jsem měla rýmu, bylo to daleko, ten cizí pán mi připadal hrozně veliký, ani on o ufňukanou holčičku s nudlí moc nestál… Pár měsíců se řešilo, jestli svatba bude nebo nebude, až se mamka ocitla na radnici s pořádným bříškem.
Pyšná ségra
Když se bráška narodil, byla jsem z té živé panenky úplně mimo, kupodivu jsem ani nežárlila, že mi krade mamku. Vždycky jsme se nastrojili a šli na procházku. Rodiče byli krásný pár, oba tmavovlasí, já měla vlasy světlé, každý na nás koukal. Pyšně jsem vozila bílý kočárek, na tu dobu luxusní, sehnal ho táta, to on vždycky uměl. Pořád jsem koukala do kočárku, jak se bráška má, jestli mu nic nechybí. To mi zůstalo, brala jsem roli starší sestry hrozně vážně.“
Manželé to neustáli
Zatímco ona byla vzorná dcera, Karel dával rodičům dost zabrat. Lucie jeho lumpárny kryla, byly to hlouposti, utíkal z hřiště za domem, ona ho pak hledala po celém sídlišti, našla ho ve sklepě se staršími kamarády, kouřili, bylo mu osm. Nakonec to prasklo. Mamince to bylo líto, v té době se jí hroutilo manželství, bylo čerstvě po sametové revoluci a manžel se zapletl do podivného kšeftování. Odešel z práce, vyřizoval vše po hospodách. Vracel se za tmy. Opilý. Rozvedli se a Karlův otec se odstěhoval na druhou stranu republiky.
Odcizení
Karel se trápil, tátu zbožňoval, podporoval ho ve všem, co si vymyslel, i když ho to bavilo jen chvilku. Karate, hokej, sbírání známek, akvárko. Lucie, i když bojovala s učením na gymnáziu, se mu věnovala jako předtím táta. Učila se s ním do školy, aby nepropadl. Na učňáku chodila žehlit průšvihy. Ona se vzdala vysoké, maminka by to neutáhla, už tak chodila po práci ještě uklízet.
V osmnácti se Karel zamiloval a musel se ženit. „Všechno jsem zaplatila, já jsem rodinu ještě neměla. Podporovala jsem bráchu dál, přítelkyni museli na svatbu zplnoletnit, ani nedodělala učňák. Půjčila jsem jim peníze na opravu domku, který švagrová zdědila po babičce. S bráchou jsme měli hezký vztah, vždycky mi říkal sestřičko. Ale odcizili jsme se. Myslím, že je hodně pod vlivem švagrové.“
Velké dilema
Loni zemřel Luciin biologický otec. Ačkoliv ho nikdy neviděla, zdědila milion. „Mamka mi naznačila, že by Karel chtěl udělat u domu přístavbu. Když jsem řekla, že bych jim mohla půjčit sto tisíc, přestal mi zvedat telefon. Asi si myslel, že mu dám celý milion. Ale já už taky musím myslet na sebe. Chtěla bych, aby to pochopil. Ale on mě úplně odříznul. Tak nevím, jestli mu radši ty peníze nedat.“
Pohled odborníka: mediátorka Ing. Kateřina Bělková, Škola mediace
Pohled odborníka: mediátorka Ing. Kateřina Bělková, Škola mediace
Paní Lucie stojí před zásadním rozhodnutím, má před sebou několik možností. Může bratrovi peníze půjčit a doufat, že se díky tomu zase sblíží, případně se může rozhodnout bratrovi peníze nedat a nechat na něm, zda se s ní bude chtít i přesto dál stýkat.
A pak je tu poslední, nejtěžší možnost, a to si s bratrem upřímně promluvit. Pokud se rozhodne pro třetí možnost, měla by si pro tento rozhovor najít klidné místo a vhodný čas, ideálně aby byli s bratrem sami. Pokud se podaří tento rozhovor realizovat, pak bratrovi upřímně sdělit všechny své pocity a zároveň plány, jaké paní Lucie má ohledně své budoucnosti. Zároveň by měla paní Lucie dát stejný prostor i bratrovi a vyslechnout ho. Při tomto rozhovoru by se jim mohlo podařit najít řešení, které by vyhovovalo jim oběma.
Pokud by se tento rozhovor nezdařil, případně se vztah s bratrem ještě více zkomplikoval, má paní Lucie také možnost vyhledat pomoc odborníka, například vztahového poradce či mediátora. Přeji, aby se paní Lucii brzo podařilo vztah s bratrem obnovit a mohli se jeden na druhého zase spolehnout.
Kontakt: www.katerinabelkova.cz
