„Když jsem jako mladá holka ve farmacii začínala, byla to práce snů. O takovém nástupním platu a benefitech se mi ani nesnilo. Kdo jiný po vysoké škole dostane firemní auto i k osobnímu užívání, telefon a možnost cestovat? Byla jsem v sedmém nebi,“ vzpomíná Magda.

Do práce se ponořila, byla poctivá a výkonná, farmacie ji bavila. Potkávala spoustu zajímavých a chytrých lidí z oboru, procestovala Čechy křížem krážem, pro mladou holku bez závazků to bylo povolání značka ideál. „Já si to fakt užívala. Jasně, ne vždy bylo všechno zabarvené narůžovo, ale pozitiva výrazně převažovala. Změna přišla až s těhotenstvím a příchodem dcery, nastoupila jsem na mateřskou a na práci ani nepomyslela. Když se přiblížila doba, kdy jsem se měla do práce vrátit, bylo mi jasné, že to s malým dítětem nepůjde. Ale firma se zachovala skvěle! Za dobu mé mateřské dovolené nabrali spoustu nových obchoďáků a přidělili mi region v dojezdové vzdálenosti maximálně půl hodiny, vlastně mi to upletli na míru s ohledem na dceru. Mohla jsem se tedy v klidu vrátit a pokračovat ve slibně rozjeté kariéře.“

Po roce přišlo díky skvělým výsledkům povýšení, Magda dostala na starost tým několika lidí a nedlouho poté přišla nabídka odjinud na ještě lepší pozici. Tu samozřejmě nešlo nepřijmout a Magda se dostala v nejproduktivnějším věku do vyššího managementu jedné z nejprestižnějších farmaceutických firem.

Mladá krev „válcuje“ starší a zkušenější

Do farmacie každoročně nastoupí spousta mladých, dravých a velmi ambiciózních lidí, kteří si jdou tvrdě za svým, byznys je zkrátka byznys. „A já si po letech na vysokém postu uvědomila, že nemám práci zdaleka jistou. Mezi novou ambiciózní vlnou se my starší, ač zkušenější, těžko prosazujeme,“ říká Magda. „Takže ve firmě, kde už jsem byla opravdu vysoko, jsem náhle dostala výpověď. Nic zvláštního, děje se to často a vyhodili nás víc, to se prostě stává.“ Magda si naivně myslela, že žena s takovou spoustou zkušeností nebude mít problém sehnat si něco jiného. Vzala si pár odstupných platů a užívala léto.

„Na podzim mi spadl hřebínek. Na většinu pozic mě do výběrového řízení ani nepozvali, a když ano, připadala jsem si mezi ostatními uchazeči jako pedagogický dozor. Pracovat jsem nepotřebovala, ale já chtěla, strašně moc jsem chtěla něco dělat,“ zoufá si Magda. Několik měsíců rozesílala životopis a obcházela pohovory, bohužel se stále stejným výsledkem. A začala být nervózní. Tak energická žena a měla by být doma?

Ustoupila jsem ze svých pozic

„Přestala jsem shánět manažerské místo a vydala se na první pohovor na pozici obchodního zástupce. Už ve dveřích jsem poznala, že jsem tady správně. Uvítala mě žena zhruba v mém věku, které jsem hned řekla, že jsem sice stará, ale dobrá, umím tvrdě pracovat a hlavně pracovat chci. Bylo to trochu troufalé, ale já už neměla co ztratit. O týden později mi zavolali a já nastoupila.“ Magda zaujala svoji nadřízenou Bohdanu upřímností, netrvalo dlouho a staly se z nich výborné kamarádky. Měly podobné zájmy a identický humor, stýkaly se i mimo firmu, ale v práci bylo jasně dané, kdo je šéf, tak to bylo v naprostém pořádku.

Když se po roce ve firmě uvolnila vyšší pozice, Magda řekla Bohdaně na férovku, že by se o ni chtěla ucházet. Samozřejmě jen v případě, že s tím bude její šéfová souhlasit. Bohdana se tvářila, že s tím nemá problém, naopak Magdě pomáhala s přípravou na výběrové řízení a slíbila, že udělá maximum, aby Magda uspěla. „Byla jsem perfektně připravená, můj profil i dosavadní praxe naprosto odpovídaly požadavkům, i z pohovoru jsem měla dobrý pocit. Když jsem se pak dozvěděla, že přijali nějakou mladou holčinu zvenku, trochu mě to překvapilo. Ale co se dá dělat, řekla jsem si.“

Bohdana se „odkopala“

„Najednou začalo v práci peklo. Jako mávnutím kouzelného proutku přišla radikální změna v chování mé šéfové a kamarádky v jednom. Všechno, na co jsem od konkurzu sáhla, je špatně. Bohdana mě cepuje za nesmysly, hledá problémy tam, kde nejsou, stíhá mě na každém kroku… Tyhle její nálady jsem znala, občas mívala horší období, ale ne vůči mně. A upřímně, tohle už zavání šikanou. Chtěla jsem si s ní několikrát promluvit, ale vždycky mě odbyla. Naše přátelství je to tam, zůstala jen pachuť…“ říká Magda.

„Nevím, jestli ji rozčílila moje ambice povýšit, ji bych ničím neohrozila. Nechci si stěžovat u vedení, jsem Bohdaně stále vděčná, že mě zaměstnala, při rozepři nás dvou bych firmu opustila já, toho jsem si vědoma, ale v takové atmosféře pracovat nemůžu. Bojím se, že jinde už práci neseženu, odcházet vlastně ani nechci, až na chování Bohdany je vše v naprostém pořádku. Jen když mi zazvoní telefon a já vidím na displeji její jméno, naskočí mi husí kůže. Opravdu nevím, co mám dělat.“

Názor odborníka: psychoterapeut Karel Fišer, člen České asociace pro psychoterapii

Názor odborníka: psychoterapeut Karel Fišer, člen České asociace pro psychoterapii

Rozumím, že je paní Magda zklamaná na druhou – přátelství se vytratilo a v práci je situace ne nepodobná šikaně. Pokoušela se o všem s Bohdanou mluvit, ale bez výsledku. Vzhledem k tomu, co všechno je s tím pro Magdu spojeno, bych doporučil zkoušet to znovu – v práci či někde mimo v odlehčené atmosféře. A když to nepůjde jinak, vzít celou věc na neutrální prostředí – supervize, mediace, terapie… Byla by škoda přijít o kamarádku a o práci jen kvůli nemožnosti komunikovat.

Kontakt: www.karelfiser.cz