Jak muži, tak ženy byli na počátku manželství se svým výrazně mladším partnerem spokojeni. Dokonce spokojenější a šťastnější než věkově vyrovnané páry. Nicméně jejich spokojenost časem mnohem rychleji poklesla. Příčinou jsou jak zdravotní problémy staršího z dvojice, tak třeba odsudky ze strany společnosti, poznámky kamarádů nebo rodinných příslušníků.

Tři roky starý průzkum vedly socioložky Wang-Sheng Lee a Terra McKinnish (publikován v Journal of Population Economics). Studovaly australský vzorek partnerů a zaměřily se právě na pokles spokojenosti v čase. Zjistily například, že muži i ženy jsou spokojenější ve vztahu s mladším partnerem. Což jde proti obecnému přesvědčení, že muži preferují mladice, ale ženy chtějí starší partnery. Dál vyšlo najevo, že dramatický pokles spokojenosti v čase vykazují jak muži, tak ženy. Takže se do šesti nebo deseti let od svatby vymaže „náskok“ ve štěstí, které cítily věkově rozdílné páry na počátku.

Strach ze selhání

Mezi pikantérie, které průzkum vyplavil, patří zjištění, proč si muži preferující mladší partnerky vybírají zároveň partnerky méně kvalitní. Lidově řečeno hloupější, z horšího prostředí, ne úplně charakterově zářivé. Jde o strach ze selhání. Nechtějí svou budoucí ženu zklamat ve více ohledech, takže pokud sáhnou po mladší, vybírají si aspoň tak, aby jí vždy imponovali, převyšovali ji nebo ovládali. U žen se tenhle jev nevyskytuje.

Mezi témata diskutovaná s účastníky studie patřil i postoj veřejnosti k jejich manželství. Pohledy v restauraci, komentáře u fotek na sociálních sítích, smích příbuzných na rodinných oslavách… A poměrně častá, neomalená a jakoby upřímně míněná varování, že „tohle dlouho nevydrží“.

Kde se ten pesimismus bere? Pochází jak z reálných údajů, tak z hloupých vtipů. Článek s názvem „Kdo chce dlouhé manželství, měl by si vzít vrstevníka“, který vyšel v magazínu The Atlantic, citoval jen jeden z často zmiňovaných výzkumů: „Párům s pětiletým věkovým rozdílem hrozí 18procentní riziko rozchodu, zatímco párům s desetiletým rozdílem už hrozí rozvod ve 39 procentech případů.“ No a ty vtipy, ty už si asi doplníte sami. U starších žen jsou to řeči o sexem posedlých vyzobaných slunečnicích a u starších mužů jde většinou o peníze.

Přestože páry s větším věkovým rozestupem dostávají z okolí takovouhle „sodu“, nikde není psáno, že spolu nebudou žít šťastně až do smrti. Stačí, když do vztahu jdou s vědomím toho, čím bude specifický. Že jeden partner bude mít zdravotní problémy dřív než ten druhý. Že budou mít pravděpodobně generačně rozdílný vkus na různé věci. Nebo že to nějak ovlivní jejich možnost mít vlastního potomka.

Pokud se ale po deseti letech srovná míra spokojenosti obou typů párů, mají vlastně v tu chvíli společnou startovní čáru. Podmínky se vyrovnaly a dál je to jen na nich. Navíc, nikde není psáno, že problémy se zdravím nebo potomky nebudou mít i klasické páry s rozdílem pár let.