Narodila se v drsném kraji havířů, kde její tatínek kousek od Karviné pracoval jako místní lékař. Nezřídka musel ošetřovat zraněné dělníky a postarat se o nemocné. Zároveň ho ale zajímalo ochotnické divadlo a tuhle lásku přenesl i na svou dceru Marii. Zdálo by se, že nebude dceru v herectví podporovat, ale opak byl pravdou. Chtěl, aby se stala herečkou, ovšem musela být taky vzdělaná. Před dovršením patnácti let zvládala francouzštinu na univerzitní úrovni, mluvila taky polsky a německy. Později mnohokrát vzpomínala na svého tatínka, který stál vždy při ní a v jejím snu ji podporoval.

Excelentní studentka i herečka

Pokud se ale chtěla Marie věnovat herectví, musela odjet ze severní Moravy do Prahy. Začala studovat konzervatoř, učila se zpívat, tančit, dýchat. Školu ukončila v roce 1931 jako jedna z nejlepších. Přestože se ucházela o místo v divadle Vlasty Buriana, nepřijal ji. Odešla tedy do Plzně, kde velmi brzy zaujala nejen diváky, ale i kritiky. O rok později zamířila do Divadla na Vinohradech, kde hrála pět let. Pak se načas věnovala jen filmování. V roce 1940 ale dostala nabídku do Národního divadla, kterou neodmítla. Zůstala tam až do roku 1987, kdy odešla do důchodu.

Ve třicátých letech natočila asi dvanáct filmů a spolu s Mandlovou, Gollovou či Baarovou patřila k nejpopulárnějším herečkám. Diváci ji milovali, kritika díky jejímu dramatickému talentu také. Její hrdinky prožívaly tragické osudy plné vášně. A ona jim svým vzezřením a především pohledem dokázala předat kus sama sebe. Mezi nejznámější filmy patří bezesporu Lidé na kře či Hlídač č. 47, nepřekonatelná byla ve filmovém zpracování Babičky, kde si zahrála kněžnu. Výtečná byla v Nočním motýlovi, Městečku na dlani či ve snímcích Tanečnice a Její pastorkyně. Po válce už hrála méně, objevila se ale v dramatu Vyšší princip či v pohádce Byl jednou jeden král.

Muž jejího srdce

Krásná herečka byla snem mnoha mužů. Miloval ji Svatopluk Beneš, zakoukal se do ní i Gustav Nezval, který byl ale ženatý. Pak se v Národním divadle potkala na schodech s operním pěvcem Eduardem Hakenem a byla z toho láska jako trám. Svatba byla až po sedmi letech a dcera Marie se jim narodila v roce 1948. Ta o nich v rozhovoru pro týdeník Naše rodina vyprávěla, že byli jako rodiče velmi zásadoví a že ji velmi obohatili.

V sedmdesátých letech navrhlo Národní divadlo ze stranických důvodů výpověď hercům, jako byl Záhorský, Fabiánová či právě Glázrová. Ta ji ale nepodepsala, čímž si ovšem podepsala herecký „ortel smrti“. Od té doby si už moc nezahrála, prakticky ztvárnila jen vedlejší role, ta poslední „velká“ byla v roce 1983 v Kočičí hře, kde excelovala spolu s Danou Medřickou. Stýskalo se jí po hraní, a když pak v roce 1996 zemřel její milovaný muž, utápěla se ve smutku. Přežila ho o čtyři roky, zemřela ve věku osmaosmdesáti let.