Marta je velmi úspěšná žena, která se o sebe uměla vždycky postarat. Ač neměla sebemenší podporu od otce svých dvou dětí, pracovala, jak jen mohla, aby jim dala vše. Jakmile začaly děti dospívat, dala se Marta na dálkové studium a dodělala si vysokou školu, už neměla zapotřebí brát každou pracovní nabídku, mohla si začít trochu vybírat.

„Měla jsem pocit, že začínám žít. Konečně se vše netočilo jen kolem shánění nezbytně nutných peněz. Ale idylka dlouho nevydržela…“ Marta si našla partnera, a jak už to tak bývá, všechno bylo ze začátku růžové. „Když jsem ve svých čtyřiceti letech zjistila, že čekáme miminko, hormony mi nejspíš zaplavily mozek a já popravdě nepřemýšlela nad žádným rizikem, plánovali jsme si krásnou budoucnost. Sen se ale rozplynul nedlouho po porodu, z přítele se vyklubal ještě větší parchant než první otec mých dětí a celé to začalo znovu, makat, makat, makat, ať se má Natálka krásně,“ povzdychává si Marta.

Čtěte také

Nejsem schopná se ovládnout

Čtěte také

Jitka (55): Z pavouků jsem šílená. Pomůžou počítačové hry, radí psycholog

Stěhování k mamince

„Po mateřské dovolené jsem na trhu práce nebyla zrovna žádané zboží, kombinace pokročilejšího věku a malého dítěte není žádná hitparáda, a tak jsem měla různé práce na částečný úvazek. Tím, že jsem Natálce chtěla dát vše, jsem musela pracovat o to více. Nezbývala jiná možnost než přijmout nabídku mé mámy, abych se nastěhovala k ní. Na jednu stranu máma v důchodu, bývalá učitelka ve školce, co víc si přát. Najednou si vše sedlo a takto ve třech jsme vycházely několik let. Natálka měla vše, na co si vzpomněla, a já se časem mohla věnovat sama sobě i svým zájmům.“

Puberťačka a přemoudřelá důchodkyně? Vražedná kombinace

„Vše začalo být náročnější, když s Natkou začala cvičit puberta. Šlo to pozvolně a já si ničeho nevšimla, ale máma si začala stěžovat, že je na ni občas drzá, dělá si z ní srandu, odsekává a neposlouchá. Tak se chovala i ke mně, ale asi jsem odolnější. Samozřejmě jsem s Natkou vedla spoustu rozhovorů, jak se chovat k babičce, ale trochu se to míjelo účinkem. Babička se zase nehodlala smířit s drzou puberťačkou a všechno jí vracela dvakrát. ‚Holkám‘ se vztah strašně pokazil, a i když jsou obě docela fajn, společně to prostě nejde.

Čtěte také

Emmy Awards 2021: Kate Winslet získala cenu jako Nejlepší herečka v hlavní roli v minisérii

Čtěte také

Kate Winslet má cenu za film, kde odmítla retuši při sexu i vyhlazení vrásek

Do toho se u maminky začaly objevovat zdravotní komplikace a ona mě začíná potřebovat. Vždycky jsem byla připravena na to, že až se karta obrátí, budu jí moci splatit péčí a láskou to, jak mi vždy pomáhala. Teď nám do toho hází vidle Natálka, která za každou cenu chce, abychom se od babičky odstěhovaly. Chápu, že toto soužití už není možné, v dusné atmosféře se nedá dál žít. S Natálií cloumá puberta a máma umí také pěkně prudit, ostré hádky jsou na denním pořádku. Mám si kvůli dceři najít nájemní byt a běhat sem a tam, když je potřeba? Mám teď platit dva nájemní byty jen kvůli neshodám puberťáka s důchodcem?“

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Pro krásu se musí trpět, říkaly babičky. Proč je to úplná blbost?

Pohled odborníka: Mgr. Kateřina Vozáryová, psycholožka online psychologické poradny Mojra.cz

V příběhu Marty narážíme na fenomén mezigeneračních konfliktů. V období pubescence nemáme objektivní náhled na to, jak naše jednání a reakce na blízké osoby může být pro ně zraňující, zejména jedná-li se o extrémní projevy emocí, které jsou nyní velmi rozbouřené a pro nás těžko zvladatelné. Jako dospělí lidé již ve větší míře zvládáme své emoce a chování, a proto obtížně chápeme, proč se naše ratolest obrací proti nám, proč nám vzdoruje a proč si na nás vybíjí vztek. Z tohoto nepochopení vede jediná cesta, a to je čas a snaha o porozumění. Nemůžeme vždy pochopit, co dítě prožívá, ale můžeme se snažit být mu oporou a společně toto náročné období přestát.

Podíváme-li se na duševní specifika seniorů, možná nás překvapí, v kolika směrech se často shoduje právě s pubescenty – i zde narážíme na to, že se pozornost obrací k člověku samému, pro některé jedince přestává být snadné se přizpůsobit okolí a své potřeby mají na prvním místě. Také se často snižuje schopnost vcítit se do druhých lidí. Stejně jako dospívající, i senioři bývají často názorově vyhranění, mívají tendenci k černobílému vidění světa.

Jakožto prostředník mezi těmito dvěma věkovými skupinami můžeme sice po určitou dobu hrát roli mediátora, snažit se tlumočit požadavky jedné strany té druhé takovým způsobem, aby došlo k pochopení, můžeme tlumit případné konflikty a preventivně vytvářet příjemnou atmosféru v domácnosti. To vše je však v dlouhodobém horizontu vyčerpávající, a proto je zcela v pořádku přibrat si na pomoc někoho zvenčí. Je možné, že změna uspořádání v bydlení pomůže konflikty odstranit. Zároveň je však potřeba komunikovat s oběma stranami a motivovat je k tomu, aby našly společnou řeč a dokázaly se navzájem respektovat, k čemuž nám může dopomoci konzultace s odborníkem.

Kontakt: www.mojra.cz