Potkala mě láska

Pokud si pamatuju, tak mojí první láskou byla Pepina. Lnula jsem k ní natolik, že z toho chuděra dostala infarkt. Byl mi rok a půl, bylo horké letní odpoledne a běhala jsem za slepicí tak dlouho, až najednou ležela bez hnutí. Stalo se to za války v Českých Budějovicích, kde jsem v rodinné vile babičky a dědečka spatřila světlo světa. V tom domě a okolí jsem potkávala první lásky.

Kouzelný dědeček

Babičku jsem měla nesmírně ráda, ale každý den dlouho pracovala a na vnoučata jí nezbývalo tolik času. Dědeček byl po těžké operaci v invalidním důchodu a mohl se nám věnovat. Naučil nás jezdit na kole, bruslit a plavat. Tak obětavého dědu měl málokdo. Proto jsme s bratrem každé volno, každé prázdniny v zimě, v létě i na jaře toužili strávit na jihu Čech. To už se naši přestěhovali do Městce Králové a potom do Poděbrad, kde otec pracoval jako kardiolog. Do Budějovic jsme se jen vraceli. Ale ty chvíle byly tím nejlepším, co mě v životě potkalo, bylo to nádherné dětství.

Čtěte také

Marta Kubišová na premiéře recitálu Marta v červnu 2022

Čtěte také

Retro z Vlasty - Marta Kubišová: Nejsem žádná partyzánka ani barikádnice

Borůvkové koláče

Děda s námi jezdil místní lokálkou na houby nebo na borůvky. Když babička pekla koláč, nešlo se na borůvky na trh, nýbrž do lesa. Bráška se nudil, moc ho to nebavilo, ale já jsem sbírala jako divá. Toužila jsem se vyznamenat, být od dědy chválená, a tak jsem trhala rekordy. Moc vzpomínám na Velký jez, kam jsme se chodili do Malše koupat, na nedělní procházky s obloženým chlebíčkem nebo se zmrzlinou. Konaly se vždycky dopoledne, než babička uvařila oběd. Byly to rituály, nikdy nechyběl jediný detail. Dávaly nám pocit lásky, bezpečí, jistoty. Když se dětství takhle vyvede, je to veliká pomoc do těžkých dob.

Klinická smrt. Nadvakrát

Kdysi mi velmi špatně dopadl pokus o první dítě. Prožila jem dvě klinické smrti a měla pocit, že to mám na tomhle světě definitivně spočítané, že patřím už někam jinam. Navíc mi oznámili, že žádné další těhotenství už zřejmě nebude. A v té chvíli mi moc pomáhalo vědomí, že jsou České Budějovice, kde jsem prožila tolik krásného, že se tam mohu vrátit a znovu dotknout té nádherné břízy nebo topolu, stromů, které rostly v sousední zahradě. Dívala jsem se jim do korun, když jsem lehávala v síťové houpačce, a topolové listy se stříbřily proti modré obloze. Vím, je to podivné, ale takové vzpomínky, představy a vidiny mě držely na světě.

Čtěte také

Václav Neckář s Manželkou Jaroslavou v roce 2003

Čtěte také

Retro z Vlasty - Václav Neckář: To, že manželství vydrželo, je zásluha mé ženy

Jiný úhel pohledu

Do Českých Budějovic jsem se později nevracela. Když jsem pracovala dvacet let v kanceláři, spolupracovníci o mé slabosti pro jih Čech věděli. Jedeme tam, říkali významně. Tak pozdravujte, odpovídala jsem. Ale nakonec jsem tam zajela kvůli pejskovi, kterého jsem si pořídila před rokem. Má tam sourozence a chtěla jsem je porovnat. Poněkud jsem tam bloudila a Linecké předměstí už mi vůbec nepřipomínalo ten svět, který znám z dětství.

Mateřská láska hory přenáší

Často přemýšlím, jestli se mi podařilo předat tolik lásky a duševní pohody dceři. Jestli jsem byla tak obětavá, trpělivá, jestli jsem jí věnovala tolik času. Po Kátině narození jsem zpočátku žila v chalupě na Vysočině, nevlastnila jsem auto a vlakem jsme neměly kam dojet. Kromě toho nám stavení téměř padalo na hlavu, nezbylo než ho vyměnit za chatu v Dobřichovicích. Tam už jsme z Prahy mohly jezdit o víkendech a na prázdniny. Takže jsem se snažila a snažím se dát dceři to nejlepší. Ale nevím, jestli to v její duši zanechá tak přívětivý obraz, který zůstal ve mně z mládí. Soudit předem je ošidné.

Zdroj: www.vlasta.cz časopis Vlasta

Čtěte také

Václav Neckář

Čtěte také

Václav Neckář: Mám 2000 strážných andělů

Čtěte také

Helena Vondráčková

Čtěte také

Helena Vondráčková: Šaty od maminky, kritika od nejbližších a kniha

Čtěte také

Waldemar Matuška a Olga Blechová

Čtěte také

Retro z Vlasty. Waldemar Matuška: Nejvděčnější jsou zlomyslnosti na jevišti