Snad i proto, že její otec byl kardiolog, toužila Marta Kubišová studovat medicínu. Získat vysokoškolské vzdělání jí však bylo znemožněno. Nastoupila do poděbradských skláren a s místním lázeňským orchestrem poprvé veřejně vystupovala. V roce 1961 uspěla v soutěži Hledáme nové zpěváky. V celé republice v té době začínala éra divadel malých forem; Marta Kubišová získala angažmá v pardubickém divadélku Stop, ale mnohem víc ji to následně bavilo v plzeňské Alfě. Od roku 1964 už za ní chodilo publikum do Rokoka v Praze, jehož ozdobou byla až do roku 1969.

Kamera jede!

S ostatními kolegy a kolegyněmi vystupuje v dokumentárním snímku Divadlo Rokoko z roku 1966. Režisér Emanuel Kaněra reportážně sleduje přípravy souboru na zájezd do Sovětského svazu. Stejný režisér zařadil zpěvačku do televizní Revue v mlze (1966), a když točil dokument Mám doma psa (1969), mezi milovníky štěkajících miláčků nemohla chybět ani Marta Kubišová, která v polistopadovém čase uváděla televizní pořad Chcete mě?, v němž byli diváci žádáni, aby se ujali opuštěných psů a jiných domácích zvířat.

Čtěte také

Marta Kubišová

Čtěte také

Retro z Vlasty - Marta Kubišová: Nemohu být šťastná, když vím o neštěstí druhých

Zpívající zpěvačku mohli diváci slyšet i v několika hraných filmech. Ten úplně první se jmenuje Třicet jedna ve stínu (1965). Následovaly Ztracená tvář (1965), Vánoce s Alžbětou (1968), Vražda ing. Čerta (1970); ve filmu Jak se krade milion (1967) představuje zpěvačku Ester, v muzikálu Bylo čtvrt a bude půl (1968) vystupuje sama za sebe, v hudební komedii Kulhavý ďábel (1968) zpívá za herečku Janu Švandovou. Politické události obrodného procesu v roce 1968 podrobně zobrazil režisér Karel Vachek v dokumentu Spřízněni volbou. Z filmu jsou známé záběry, kdy se s Alexandrem Dubčekem setkávají Iva Janžurová a Marta Kubišová. O rok později Marta Kubišová v dramatizaci Čapkových Apokryfů Evy Sadkové a pod jejím režijním vedením ztělesnila role Marie a Marty, dvou mladých žen rozdílných povah i charakterů. V nastalé normalizaci byla Marta Kubišová režimem pronásledována a zostouzena. Do kampaně se zapojil i režisér Karel Steklý filmem Hroch (1973). Snad žádný jiný český film není projevem tak děsivé bezcharakternosti a služebnosti vládnoucí garnituře jako tento pamflet na pražské jaro 1968. A přitom natočený značně primitivně. Protagonistkou politického pletichaření je zpěvačka Soňa, která zazpívá píseň o hrochovi, z níž se stane všenárodní hit. Režisérovi odmítlo několik zpěvaček, je smutné, že nakonec roli přijala Helena Blehárová.

V roce 1989 se odvážil režisér Fero Fenič nechat zpívat Martu Kubišovou ve svém filmu Zvláštní bytosti. Prošlo to. Když ale zpěvačka vstoupila do nahrávacího studia ve Smečkách, několik vyděšených zaměstnanců se raději vzdálilo.

Čtěte také

Marta Kubišová s dcerou

Čtěte také

Marta Kubišová o kouzelném dědečkovi, mateřství a první lásce Pepině

O milostném toužení

Režisér Jan Němec, významný představitel nové vlny, obsadil Martu Kubišovou do filmu Mučedníci lásky (1966). Tři volně propojené poetické hříčky se odehrávají mimo reálný prostor a čas, v jakémsi snovém oparu, a vypovídají o nešťastně zamilovaných samotářích. Zpěvačka představuje v první povídce Pokušení manipulanta tajemnou dívku s pošťáckou čepicí, jejíž předčasný spánek nenaplní touhy nesmělého mladíka na milování.

Jan Němec, Martou Kubišovou až tak fascinovaný, že se stal jejím prvním ze dvou manželů, autorsky připravil dva televizní filmy, které jsou originálními a výtvarně působivými soubory takzvaných inscenovaných písní: Náhrdelník melancholie (1967) a Proudy lásku odnesou (1969). O výtvarné pojetí prvního díla se zasloužila Ester Krumbachová, předchozí manželka Jana Němce, druhému vtiskl podobu malíř Josef Vyleťal. Když byla Marta Kubišová dotázána, jak se jí oba tvůrčí počiny líbily, omluvně prohlásila: „Říkejme tomu třeba zbabělost, ale já se nikdy na sebe nekoukám…“ Spisovatel Josef Škvorecký se ale se zaujetím díval a chválil zpěvaččin herecký projev i její podmanivý zjev.

Čtěte také

Marta Kubišová na premiéře recitálu Marta v červnu 2022

Čtěte také

Retro z Vlasty - Marta Kubišová: Nejsem žádná partyzánka ani barikádnice

Jan Němec po návratu z exilu natočil se svojí bývalou chotí ještě jeden soubor videoklipů, který nazval Stalo se na podzim (1993). Ten doprovázel na trhu zpěvaččino album Songy a nálady. Marta Kubišová se svěřila: „Jakmile se začalo mluvit o filmové podobě desky, o jiném člověku než o svém někdejším muži jsem ani na okamžik neuvažovala.“

Jan Němec natočil ještě pro cyklus portrétů osobností Genus Život zpěvačky Marty Kubišové (1996). Během tří dnů získal tři hodiny materiálu, z něhož zkomponoval třináctiminutovou koláž.

Portrétovanou zpěvačku zachytil v aktuálním okamžiku, ale i v běhu času. Snímek je zakončen titulkem: „Marta Kubišová, zpěvačka, která pozvedla svůj hlas mlčením proti násilí.“ Zpěvačka se dočkala i celovečerního dokumentu, který režisérka Olga Sommerová nazvala Magický hlas rebelky (2014). Píseň Modlitba pro Martu, kterou zpěvačka původně nazpívala pro seriál Píseň pro Rudolfa III., se v roce 1968 stala symbolem odporu proti okupaci. A když ji Marta Kubišová zazpívala během listopadových událostí z balkonku Melantrichu pro zaplněné Václavské náměstí a vlastně pro celý národ, stala se píseň příslibem svobody. 

ZDROJ: TV Star 

Čtěte také

Václav Neckář

Čtěte také

Václav Neckář: Mám 2000 strážných andělů

Čtěte také

Václav Neckář s bratrem Janem

Čtěte také

Retro z Vlasty - Václav Neckář: Spíš než sebe si poslechnu konkurenci

Čtěte také

Karel Gott a Jiřina Bohdalová

Čtěte také

Retro z Vlasty – Karel Gott a Jiřina Bohdalová: Tak vy, Jiřinko, a náš Karluša?