„Musím přiznat, že jsem byla na své děti opravdu pyšná. Všichni jsou prima a úspěšní, kamarádky mi závidí. Odmalička jsme do nich hustili, že rodina je základ, a oni tak fungují. Já se těším z vnoučat, kterých je už pět,“ směje se Martina.

Jednou jeli do města pohlídat děti nejmladšímu Kryštofovi. Chtěli si s manželkou Týnou vyrazit do města. „Pěkně dlouho jsem je neviděla tak vyparáděné. Kryštof vypadal skvěle, ale Týna byla vážně nádherná, ani já jsem z ní nemohla spustit oči,“ vypráví Martina. „Vyrazili do místního baru, my jsme s Rudou děti uspali a otevřeli si víno. Dostala jsem chuť na něco k jídlu, ale v lednici nebylo nic podle mého gusta. Naštěstí mají mladí blízko večerku, tak jsem si řekla, že tam zaběhnu. Když jsem tak procházela sídlištěm, zaujal mě bar, kde to bylo podle hlasité hudby pěkně rozjeté. Na chvilku jsem se zastavila a skrz výlohu koukala dovnitř, abych nasála atmosféru,“ říká Martina.

Snacha se vášnivě líbala s jinou ženou

„A nestačila jsem se divit. U jednoho stolu seděl Kryštof s Týnou, která se zrovna vášnivě líbala s nějakou dívkou. Kryštof tomu přihlížel, všichni tomu přihlíželi a já tam stála jak opařená. Pak jsem se rozběhla zpátky domů, na nákup jsem úplně zapomněla. Rudovi jsem takovou věc nemohla říct, když nemám pochopení já, on by ho také jistě nenašel, proto jsem zalhala, že měli zavřeno a že mě bolí hlava, a šla si lehnout.“

Martina nemohla zamhouřit oko. Druhý den ráno si vzala Kryštofa stranou a všechno na něj vybalila. „Kryštof mi řekl, že je Týna tak trochu na holky. Vysvětlil mi, že jako manželé fungují normálně, milují se a vše je v naprostém pořádku. Jen si k sobě občas přiberou nějakou kamarádku a splní si tak sny oba dva. Nechci se chovat jako staromódní babka, ale přijde mi to zvláštní. On o tom mluvil, jako by se nic nedělo, jako by to snad bylo úplně normální. Týnu mám moc ráda, ale co když je někdy uvidí nějaký známý, omylem, jako se to stalo mně? Jak to vysvětlí dětem, které si možná něčeho všimnou? Oběma to asi normální přijde, jsem snad já nějaká divná, nemoderní, zapšklá a stará?“ podivuje se Martina.

Pohled psychologa: Dipl. Psych. Mgr. Dana Amelie Vokatá

Pohled psychologa: Dipl. Psych. Mgr. Dana Amelie Vokatá

Jako rodiče si často myslíme, že máme jasné představy o tom, jak naše děti žijí. Popsaná situace takové představy bortí, člověk může mít rychle pocit, že své děti nezná, a cítí se v ohrožení. Fakt je ten, že dnešní fungování v partnerských vztazích se čím dál častěji liší od modelů dřívějších. Může to být složité na porozumění a přijetí, že to, co bylo dříve nemyslitelné, bývá dnes zcela běžné či je považováno za normální. Není to rodičovské selhání, děti se prostě jen orientují jinak a jsou otevřené různým vztahovým modelům. Mají možnosti, které dříve běžné nebyly. V minulosti by se stávaly rychle středem stigmatizace.

Přijmout tuto skutečnost s vědomím toho, že mé dítě je v daném vztahu šťastné a žije dle svých představ a potřeb, může pomoci tuto skutečnost zpracovat. Věřit, že ví, co dělá, a v případě potřeby dokáže své nastavení partnerství před okolím samo obhájit. Koneckonců žít tímto způsobem vyžaduje také velkou dávku odvahy. Nejlepší „obranou“ proti případným narážkám okolí je pak bezpodmínečná podpora dítěte. Postavit se za něj a zbytek nechávat na něm. V rámci vedení partnerských vztahů je to již na samotných partnerech, jak si svůj vztah před okolím obhájí…

Kontakt: www.mojra.cz