Milující a vždy usměvavá manželka, maminka a šestinásobná babička by se pro svou rodinu rozdala. Žije s manželem Kamilem ve velkém baráku na severu Čech. I přes občasné bouře se dá jejich téměř čtyřicetileté manželství považovat za krásné. Mají spolu tři děti mezi třicítkou a čtyřicítkou, všichni potomci už z nich udělali dědečka a babičku.
„Svou rodinu miluju, vždycky jsem dělala první poslední, aby vše fungovalo, jak má, a to mi děti dávaly pěkně zabrat, hlavně v pubertě. Když nám postupně začaly odcházet na vysoké školy, stával se barák prázdnější a prázdnější. Po jejich úplném odchodu se zavedla rodinná tradice, každonedělní oběd. Nečekala bych, že nám tyto nedělní obědy zůstanou až do doby, kdy stůl musíme prostírat i pro dalších šest mrňat…,“ směje se Martina.
Na společné Vánoce jsem se těšila vždycky půl roku dopředu
Protože rodina Martiny se scházela každý týden, nebylo nic zvláštního na tom, že společně budou trávit i Vánoce. Partneři všech tří dětí s tím souhlasili, výborně si mezi sebou sedli. Každoročně si svátky moc užívali, vypadalo to u nich jako v nějakém vánočním filmu.
„Vážně pro mě byl vánoční čas krásný. Dcera i obě snachy mi pomáhaly den předem s přípravou salátu, chlebíčků, štědrovečerní tabule. Všechno jsme stíhaly s předstihem a panovala pohoda. To vše se změnilo ve chvíli, kdy se rodina začala rozrůstat o další členy. Já tomu vlastně rozumím, že je s dětmi velká práce a na pomoc už holkám nezbývá čas, ale jsem z toho unavená,“ říká Martina.
Jsem na všechno sama, je to horší a horší
Posledních pár let jsou veškeré přípravy na Martině, která vše chystá, nakupuje a připravuje sama. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, ve spoustě rodin to funguje stejně, ale Martina už se ani nedočkává vděku. Děti přijedou na poslední chvíli k prostřené štědrovečerní tabuli, ani je nenapadne něco připravit doma a přivézt s sebou.
„Kamil mi pomáhá s koupí stromečku a jeho ukotvením, ale v kuchyni je doslova marnej,“ směje se Martina. „Zkoušel to, ale pro všechny bude lepší, když se od jídla bude držet dál. Samozřejmě svoji úlohu zvládám, jen mě celé Vánoce každým rokem děsí víc a víc. Ano, děti mi vždy slíbí, že příští rok to bude lepší, přijedou dřív a se vším nám pomůžou, ale přestávám tomu věřit. Beztak moc dobře vědí, že se na ně nevykašlu, a i kdybych měla vypustit duši, vše bude perfektně nachystáno. Jen začínám uvažovat o tom, že jim při jednom z nedělních obědů řeknu, ať si další Vánoce naplánují samostatně, taky už máme s Kamilem nárok na jedny opravdu klidné a pohodové svátky,“ zakončuje Martina s povzdechem.
Pohled psychologa: Mgr. Jana Brunariová, Online psychologická poradna Mojra.cz
Pohled psychologa: Mgr. Jana Brunariová, Online psychologická poradna Mojra.cz
Situaci paní Martiny možná zná více rodin a více matek. Čas klidu, odpočinku a rodinné pohody se pro ni změnil na dny plné stresu, spěchu a nespokojenosti. Chtěla by, aby bylo vše podle jejích představ, i kdyby měla vypustit duši. Ale místo radosti ze společných chvil přijde pocit vyčerpání a únavy. Z pro ni nejoblíbenějších svátků, kdy se setkávala celá rodina, zůstaly už jen povinnosti a práce. V jejím příběhu ale nacházím také období, kdy to zvládala a těšila se na společné svátky, navzdory všem povinnostem. Asi je namístě, aby paní Martina popřemýšlela, jak by měly Vánoce vypadat podle jejích představ a očekávání. Co opravdu potřebuje k tomu, aby se jí opět vrátila radost z jejich přípravy. Tehdy lépe zjistí, co jí chybí k tomu, aby se cítila opět komfortně. Pokud by jí pomohlo zapojit opravdu aktivně, možná rozdělením úloh, ostatní členy rodiny, může to zkusit.
Je důležité, aby Martina vyjádřila své potřeby a představy a nabídla ostatním možnosti, např. trávení samostatných Vánoc. V neposlední řadě by ale neměla zapomínat ani na zbytek rodiny. Jaké představy a očekávání mají děti paní Martiny? Co pro ně znamenají svátky u rodičů, v kruhu celé rodiny? A jaké kompromisy jsou ochotny udělat pro budoucí Vánoce?
Kontakt: www.mojra.cz
