Před dvěma lety se Ivan rozvedl a Martinu to ani moc nepřekvapilo. Už dlouho vnímala odcizení jeho ženy. Ivan jezdil za maminkou často sám, rodina společně vůbec nefungovala. „Přiznávám, že jsem z rozvodu měla skoro radost. Nikdy jsem snachu neměla ráda. A děti už jsou velké, zvládnou to. Beztak poslední roky žily jen v hádkách rodičů. To jsem ale ještě netušila, jak můj Ivánek skončí. Nechtěl žádné problémy, tak jí nechal skoro všechno. Velký byt v Praze, auto a většinu majetku, mladší dcera byla automaticky svěřena do její péče a Ivan chtěl pro ni jen to nejlepší. Sám se nastěhoval ke mně do baráku a já si říkala, že alespoň nebudu chvilku sama.“
Ivan se během pár měsíců úplně vydal z peněz. Musel si pořídit nové auto, aby mohl dojíždět do práce. V baráku zrekonstruoval do té doby nevyužívanou půdu, ze které si udělal své bydlení. Dokud byl v jednom kole, neměl čas myslet na rozvod a na samotu, kterou na vesnici dost trpěl.
Byl náladový, nepříjemný a zlý
Když už si to všechno sedlo, Ivan se najednou začal měnit. „Nechápala jsem, co se s ním děje. Po návratu z práce mě přestával zdravit, vyhýbal se mi. Když jsem se ho na něco zeptala, odsekával a byl zlý. Postupně mi začal i nadávat. Nic špatného jsem nedělala. Svěřila jsem se proto Jardovi, který mě stále denně navštěvoval. Změny v chování svého bratra si nevšiml, celkem se spolu míjeli a jejich kontakt nebyl moc častý. Slíbil mi, že si s Ivanem promluví a zjistí, kde je problém,“ vypráví Martina.
Martina i Jarmil si mysleli, že na Ivana padly veškeré nepříjemné události poslední doby. Rozvod, přenechání veškerého majetku, stěhování z velkoměsta na vesnici, menší kontakt s dětmi, to člověka může rozhodit. Snažili se to pochopit.
Celým barákem se nesla hádka
„Měla jsem obrovský strach. Nikdy jsem kluky nezažila v takovém stavu. Řvali na sebe, neslo se to celým barákem. Nadávali si, vyhrožovali, byla to hrůza. Trvalo to asi deset minut, pak Jarmil seběhl seshora se slovy, že je Ivan hysterický blázen, a odešel pryč,“ vzpomíná na jedno nepříjemné odpoledne Martina.
Od té doby se bratři vyhýbali jeden druhému, což je na malé vesnici téměř nemožné. Vyvrcholilo to v hospodě, kde se potkali už značně pod vlivem. Počáteční hádka vyvrcholila strkanicí a rvačkou. Nikdo z místních je od sebe neodtrhnul, všichni se škodolibě bavili. Když upadl Jarmil na zem a pod ranami pěstí ztratil vědomí, Ivan se zázračně probral z amoku, zavolal záchranku a utekl domů. K situaci se vyjádřil pouze policii, která si pro něj domů přijela, ale Martině nic nevysvětlil, odmítal s ní komunikovat.
Zamykám se v pokoji
„Asi jsem paranoidní, ale mám vážně strach. Když byl Ivan schopný zmlátit vlastního bráchu do bezvědomí, co když ho to popadne znovu a do rány mu přijdu já? Má evidentně velký problém se sebeovládáním. A poslední dobou i s alkoholem. Od incidentu se mnou skoro nepromluvil, udělala jsem pár pokusů, ale odpálkoval mě. Párkrát přišel domů namol a před barákem sprostě řval, urážky směřoval nejen na Jarmila, ale i na mě a všechny známé. Když jsem ve své části baráku, zamykám se. Ale je to můj syn, ráda bych mu nějak pomohla, ale on o mě nestojí. Velice mě mrzí, že se na stará kolena musím strachy zamykat před vlastním synem ve svém vlastním domě.“
Pohled psychologa: PhDr. Josef Sýkora, Online psychologická poradna Mojra.cz
Pohled psychologa: PhDr. Josef Sýkora, Online psychologická poradna Mojra.cz
Situace, ve které se nacházíte se svým synem, je velice nepříjemná a bude vyžadovat trpělivost, vůli a citlivost při jejím řešení. Lze mimo jiné předpokládat, že váš syn ještě nezpracoval rozvod a trápí ho samota. Agresivitu mohou způsobovat neuspokojené potřeby související s jeho vnějšími lidskými a vnitřními konflikty. Tato psychická nepohoda ovlivňuje i chemické procesy v těle a narušuje hormonální vyrovnanost. U vašeho syna se pravděpodobně snížila hladina serotoninu, který má na starosti dobrou náladu a porozumění, ale jeho nedostatek způsobuje agresivitu, a hladina oxytocinu, hormonu lásky, jehož nedostatek způsobuje násilnické chování.
Když se syn nechce s vámi pobavit o tom, co prožívá a jaké potřeby nemá uspokojovány, zkuste verbální komunikaci nahradit písemnou. Napište mu dopis a uvidíte, jestli na něj bude reagovat. Zároveň doporučuji sejít se s rodinou a probrat všechny jejich návrhy na řešení současné situace s vaším synem. Rovněž doporučuji sepsat si neshody a osobní problémy se synem na papír formou terapeutického dopisu druhé osobě, který vám může pomoci utřídit myšlenky a najít odpověď aspoň na část problémů.
Dopis, který napíšete, nebudete nikomu posílat, slouží pouze pro vaše potřeby. Využijte vzájemnou podporu celé rodiny a zkuste ji zapojit do řešení této situace. Je také v pořádku vyhledat odbornou psychoterapeutickou pomoc, podobně jako se v případě zdravotních problémů obracíme na lékaře.
