V ideálním vztahu se s maminkou navzájem podporujete, zvedáte si náladu a jste si blízké. Pokud ale máte pasivně agresivní matinku, není váš vztah zdaleka tak zdravý. Jestli vás častuje negativními poznámkami na vaši adresu, jestli jste v její přítomnosti stále ve střehu a na návštěvu k ní se chystáte se staženým žaludkem, bude to pravděpodobně váš případ.

„Pasivně agresivní matka je člověk, který je tak soustředěný na sebe, že nevidí city a potřeby svého dítěte, nebo tak manipulativní, že s ním zachází jako s loutkou bez vlastní vůle a důležitosti,“ charakterizuje psychoterapeutka Michelle Croyleová. „Takové matky dělají ze svých dětí obětní beránky svých problémů, a neváhají je dokonce ze svých problémů obvinit.“ Je důležité se v takovém případě naučit bránit, protože jinak vás váš nejbližší člověk poznamená na celý život. Podle jakých nejčastějších výroků pasivně agresivní matku (pamku) odhalíte?

„Bereš se strašně vážně. To byl vtip!“

Pamky používají sarkasmus, aby mohly říkat hnusné věci a nemusely za nimi stát, obhájit si je. Přímo agresivní být neumí a nechtějí, ale rády se schovávají za domnělé vtípky a ironické poznámky. Jakmile se urazíte nebo dáte jinak najevo nelibost, matka zacouvá, postaví se do role oběti a hájí se: „Proč jsi tak přecitlivělá? To nerozumíš vtipu?“ Sebeobrana v tomhle případě podle doktorky Croyleové leží v nastavení si hranic. Třeba se s matkou o vážnějších věcech úplně přestaňte bavit, aby vás nemohla zranit. Na mělká témata ať si klidně vtipkuje. To je jediné, co můžete ovlivnit vy. Nezměníte ji ani jí nevysvětlíte, že vám ubližuje.

„Nebuď tak dramatická.“

Jestli vám vaše maminka často říká, že přehnaně reagujete na věci, které vás rozčilují nebo stresují, a vaše pocity zlehčuje jako „drama“, máte v rodině klasickou pamku. V určitých situacích je určitě fajn, pokud vás maminka citlivě upozorní, že se necháváte zbytečně vytáčet nějakou životní situací, ale musí to být s respektem k vašim pocitům. Ať jsou jejich příčiny jakékoli, vás to trápí. V této situaci odborníci radí poprosit ji, aby vás jen vyslechla, že vám to pomůže nejvíc. Pokud to nepůjde, probírejte s ní raději jen věci příjemné.

„Dělej, jak myslíš.“

Klasická hláška, která znamená: Já s tvým rozhodnutím nesouhlasím, udělala bych to jinak, budu tě za to kritizovat, s ničím v tomhle ohledu ti nepomůžu, a až to dopadne blbě, řeknu ti, že jsem ti to říkala. Dopadne-li to dobře, nenechám tě o tom mluvit.

V tomhle případě radí terapeutka přijmout to, že vaše matka není schopná vidět vás jako samostatnou bytost s vlastními názory, a ať uděláte cokoli, pochvalu si nevysloužíte. Tak se řiďte tím, co pamka chce – udělejte jak myslíte, ale neříkejte jí o tom.

„Všechno je v pořádku, co by se mělo dít?“

Pamky milují vyrábět pomocí tónu hlasu a výrazu obličeje dusno, a když na to zareagujete a ptáte se, co se stalo, dostane se vám falešně upřímného šoku: Já? Nechápu, o čem mluvíš. Všechno je v naprostém pořádku. Účelem takového jednání je, aby se hovor točil kolem ní. Abyste z ní tahala, proč je naštvaná nebo kyselá, a abyste se tím trápila. Tady odborníci doporučují částečnou hluchotu a kompletní hroší kůži. Říká, že je všechno v pořádku? Odhoďte empatii v dál a řekněte: To je super, že se máš fajn. Tak já jdu.

Není to veselé čtení, protože na pasivně agresivní matce není nic veselého. Tak se aspoň utěšte tím, že v tom nejste sama, a teď snězte tu dobrotu, co jste si koupila. Prostě dělejte, jak myslíte!