Věřte to mu nebo ne, ale tělo bere hubnutí jako svého druhu ohrožení a reaguje na naše snahy mimo jiné tím, že se naučí vyjít s málem. V praxi to znamená, že mu stačí o stovky, výjimečně dokonce tisíce kilojoulů denně méně než v době, kdy jsme se do shazování váhy pustili, jak teď dokázala nová studie publikovaná v odborném časopise Obesity. Vědci analyzovali údaje o hubnutí od desítek žen ve věku 21 až 41 let a jednoznačně potvrdili, že jejich organismus reagoval na snahu shodit tím, že mu stačilo k běžné činností méně energie a hubnutí se nekonalo.
Odborníci tento jev popsali slovy „metabolická adaptace“ – podle nich skutečně může ztížit lidem dosažení jejich cílů. Vedoucí studie Catia Martinsová, docentka nutričních věd na University of Alabama v Birminghamu zároveň uvedla, že některý lidem se spalování zpomalilo jen málo, zatímco jiným skutečně výrazně. U některých žen klesla rychlost spalování o téměř 3000 kilojoulů denně, což znamenalo, že hubnutí pro ně bylo skoro nemožné nebo že šlo extrémně pomalu.
Sledované ženy držely pod lékařským dohledem všechny stejnou, poměrnou přísnou dietou – v průměru zhubly 12 kilo za 22 týdnů, ale byly mezi nimi skutečně velké rozdíly.
Zkuste na chvíli přestat
Autoři práce sice během výzkumu přímo neřešili otázku, jak metabolismus zase nastartovat, ale podle Catie Martinsové by mohlo zabrat pravidelné cvičení ve vysokém tempu zaměřené na spalování tuků v kombinaci s posilováním.
Můžete začít s frekvencí dvou až tří cvičení týdně, avšak vaším cílem by mělo být cvičit pět dní v týdnu. Série by měly zahrnovat kardio, silová cvičení a protahování svalů. Proč máte posilovat, když chcete zhubnout? Tvorba svalové hmoty zrychluje metabolismus, díky čemuž budete spalovat energii, i když nebudete zrovna cvičit.
Pomoci může paradoxně také to, když člověk s přísnou dietou na chvíli přestane. „Dva týdny pravděpodobně budou stačit, může znovu začít s dietou," míní Martinsová.
Existuje samozřejmě více důvodů, proč se hubnutí nedaří, i když se tolik hlídáme v jídle a dokonce, i když k tomu cvičíme. Jedním z podceňovaných důvodů je dlouhodobý nedostatek spánku – únavu tím způsobnou míváme tendenci dohánět jídlem. Zároveň se kvůli nedostatku spánku tělo dostává do stresu, vyplavuje se nám hormon kortizol a ten přímo přispívá k tomu, že si tělo ukládá více tukových zásob. A ještě jeda věc, během spánku tělo produkuje hormon zvaný leptin, který ovlivňuje pocity nasycení – pokud ovšem spíme málo, máme málo i tohoto hormonu, a tak pociťujeme hlad větší, než by bylo záhodno.
Zdroj: