Řekněte mi, je možné vytvořit si nezdravou fixaci na nějakou běžnou činnost?

Ano. Takovou fixaci, která se chová velmi podobně, jako se chovají závislosti, si skutečně můžeme vytvořit a je třeba s ní zacházet opatrně, protože v běžném životě k ní dochází u kdečeho. Tímto způsobem bychom mohli patologizovat spoustu činností – přece jen jsme „rituální tvorové“ a naše fungování je tvořeno opakujícími se činnostmi.

Můžeme pak považovat za závislost i běžné denní rituály?

Fixace na určitou činnost, puzení k ní a neschopnost udělat věci jinak do značné míry skutečně sytí závislost, ovšem činí tu situaci diagnosticky poměrně složitou. Dokud neexistovalo to, čemu dneska říkáme „nelátkové závislosti“, kritérium bylo jasně dané: Látka tam je – látka tam není. Pak se přes diagnózu patologického hráčství objevilo něco nového. Tím došlo k narušení původního konceptu závislosti, který byl tvořen vazbou na látku – patologické hráčství je vlastně takovým trojským koněm směrem do diagnostického manuálu a proces šel tak daleko, že v jeho posledních verzích se objevují další a další diagnózy, které spadají do kategorie tzv. nelátkových závislostí. I běžné nakupování začíná být problémem – začíná se diskutovat o tom, jestli by shopaholismus neměl být zařazen do nelátkových závislostí.

Čtěte také

Jednou za dva roky k lékaři, to je to nejdůležitější, co musíte pro zdraví udělat

Čtěte také

Rakovina: Bulka nebo bolest na hrudi. Co by vás mělo varovat a kdy jít k lékaři

Kdy tedy můžeme o něčem říct, že jde už o nebezpečnou závislost?

Zásadní kritéria jsou dvě. Prvním je to, že způsobujete problémy sobě samotným, ohrožujete svoje zdraví, sociální fungování, ekonomiku vaší rodiny – házíte peníze do automatu nebo nakupujete milion věcí, které nepotřebujete. Druhým kritériem je, zda dokážete z toho kruhu vykročit ven, do jaké míry to máte pod kontrolou a zda jste schopni seberegulačními nástroji, které každý máme, svoje chování ovlivňovat. Pokud si můžete říct: „Dneska jsem ujela,“ a jít dál a změnit to, je to v pohodě. Jakmile si nedokážete dát stopku, máte problém.

V souvislosti se závislostmi se u nás mluví dost často o alkoholismu. Kde se ten problém vzal?

Z hlediska toho, jak se s alkoholem společnost učila zacházet a jak na něj nahlížela, je jeho proměna velmi zajímavá. Protože prvotním konceptem nebyla alkoholová závislost, ale lidská slabost a morální selhání. Před stovkami let se s lidmi, kteří měli problém s alkoholem, zacházelo podobně jako s jinými psychiatrickými pacienty. I proto je míra stigmatizace lidí závislých na alkoholu patrná dodnes; když se zeptáte téměř kohokoli, jak nahlíží na pacienta, který má závislostní problémy tohoto druhu, primární je morální odsouzení typu: „Můžou si za to sami.“ To ano, vždyť téměř neexistuje onemocnění, za které bychom si nějakým způsobem sami nemohli. Ale to ještě neznamená, že pacienty budeme soudit a nebudeme je léčit.

Čtěte také

Pečlivé mytí rukou mýdlem a teplou vodou je zásadní

Čtěte také

Covid: Co dělat, když nechcete nakazit rodinu a musíte zůstat v jednom bytě

V souvislosti s léčbou závislostí se mluví o tzv. harm reduction. Co to je?

Někteří pacienti nejsou schopni v určitém momentu radikální léčbu zahájit nebo v ní pokračovat, a tak se alespoň snažíme zabránit tomu, aby u nich nedocházelo k další progresi nebo nebyli ohroženi na životě, například kvůli předávkování a podobně. Je to přístup, který se mimo jiné používá také jako součást léčby, kdy v jejím průběhu, nejde-li jinak, minimalizujete rizika. Vůbec to neznamená, že pokud není člověk schopen stoprocentně abstinovat, že ho neléčíme. Proces léčby může probíhat, i když člověk užívá.

Co když je třeba léčit víc závislostí? Je některá prioritní?

V minulosti se to řešilo tak, že pokud alkoholik kouřil, tak se léčil z alkoholismu a jen ať si kouří dál. To byla fatální chyba! Dnes už víme, že pokud někoho léčíme ze závislosti na alkoholu a paralelně ho neléčíme ze závislosti na tabáku, snižuje to efektivitu léčby. To znamená, že pokud řešíme obojí, je léčba účinnější.

Čtěte také

Barvu moči může změnit nemoc, ale také některé potraviny

Čtěte také

Co prozradí barva moči. Hrozí nebezpečí, když je hnědá, či jste jen něco snědli

Co závislost na sladkém, která vede někdy až k obezitě nebo přinejlepším k nespokojenosti s vlastním tělem? Kam se má jít člověk, který s tím má problémy, léčit?

Lidé, kteří s tím mají problémy, k nám přicházeli už v minulosti a v poslední době stále přibývají. Je velmi zřetelné, že porucha seberegulace, to, že se nedokážete ovládat a situaci zvládnout, je stejná jak u dortů, tak u alkoholu. Funguje to velmi podobně. Navíc jsou poruchy příjmu potravy u nás jednou z nejčastějších komorbidit (k primárnímu onemocnění či poruše se přidružuje jedno či více dalších), to znamená, že pacient nemá problém jen s alkoholem nebo tabákem nebo drogami… ale zároveň i s jídlem.

Mnoho alkoholiků – i čokoholiků – se sice léčí, ale začas v tom „lítají“ znova. A vracejí se k vám. Zase jim otevřete dveře?

Pokud někoho vyléčím ze závislosti a on se ke mně za rok vrátí, nastoupíme tu cestu znova. A klidně znova. A hledáme nový přístup. Například jestliže někdo drží dietu a pak sní dva dorty a přizná se k tomu, rozhodně ho nikdo nevyhodí z ordinace, ale pracuje s ním dál. „Tento cíl byl příliš ambiciózní. Když to na vás příště přijde, uděláte raz, dva, tři, čtyři, to si teď nacvičíme, a pokusíte se nesníst dva dorty, ale jen jeden. A celý měsíc budeme pracovat na tom, abyste to zvládl.“ A přesně tohle je harm reduction. Je to součástí léčebné strategie; minimalizujete rizika. Neopijete se do mrtva nebo nepřejíte do bezvědomí, pokud zhřešíte, tak alespoň držte hranici do určité úrovně. A pokud má dotyčný motivaci a dochází na léčení, je-li to nutné, plán předěláme. Proč bych ho měl vyhazovat?

Čtěte také

Zlepšení imunity, ale i nálady

Čtěte také

Ledové kouzlo: Proč se tolik lidí potápí do ledové vody a co to dělá s tělem

Novodobou závislostí, o které se hodně mluví, je závislost na technologiích. Co říkáte na lidi, kteří drží nonstop v ruce mobil?

Být závislý na mobilu zrcadlí to, že něco není v pořádku. Vazba na telefon nebo počítač nevzniká kvůli nim, ale protože něco sytí v nás. Například mít lepší kontrolu nad svým partnerem nebo nad svými dětmi nebo i sám nad sebou – pokud sledujete, jestli jste ušli o pět kroků víc nebo míň, jestli jste něco nesnědl a jak dýcháte… A ta fixace se prohlubuje tím víc, čím víc máte svoje potřeby rozkolísané. A přesně tady nastupuje paralela s návykovými látkami: problém není v heroinu ani v mobilu – je ve vás, protože vám jde o to, nasytit se.

Problémy mohou mít i notoričtí hráči počítačových her, ne?

To je podobné. Ale lidé jsou hraví tvorové, na hraní počítačových her není nic špatného. To, že je hrajete, neznamená vůbec nic, a dokonce v dlouhodobějším horizontu může mít jejich hraní vliv na kognitivní funkce, protože zvyšují pozornost a často nutí i k přemýšlení. Problém začíná tehdy, když nejste schopen alternativy. Vezměte si porno; nic hrozného na něm není, pokud mu ovšem nedáváte přednost před živým partnerem, pak už je to problém. Stejné je to s počítačem. Pokud hrajete už hodinu nebo dvě, je třeba si udělat přestávku. Ovšem jestliže trávíte každý večer u počítače a nejdete mezi lidi a děláte to takto dlouhodobě, už máte problém.

Čtěte také

Blíží se padesátka? Začněte více odpočívat!

Čtěte také

Tři změny v životním stylu, které musíte udělat ještě před nástupem menopauzy

Kde je tedy hranice?

To je individuální. Někdo hraje dlouhé hodiny a pak je schopen přestat a nemá s tím žádný problém, někdo jiný už nedokáže sám sebe udržet pod kontrolou. A jsme zpátky u jádra věci – u schopnosti seberegulace. Tenhle fenomén je velmi komplikovaný. Nejde jen o to, jak fungujete směrem ke svému tělu – například že sedíte už dvě hodiny ve strnulé poloze, což vám rozhodně nesvědčí –, ale seberegulace je i o tom, jak fungujete v kontextu se svým okolím. To znamená nesnažit se uspokojit svoje potřeby za všech okolností stejně, protože je třeba být v rovnováze i s životem kolem vás. Pokud tohle nezvládnete, může i normální, běžná činnost, kterou provozujete přes míru, začít devastovat váš život.

Narazil jste někdy na naprosto kuriózní závislost?

Na začátku jsme zmínili fixaci na rituály, mezi ně do jisté míry patří i fixace na jehlu. Je to nebezpečné z mnoha hledisek včetně hygieny, ale ta fixace na nějakou činnost, nějaký rituál, nutí jít uživatele do takového extrému, že si už například ani neaplikuje látku, o kterou kdysi šlo, ale když ji nemá, aplikuje klidně čistou vodu. A to je opravdu bizarní.

Čtěte také

zkušební foto

Čtěte také

Pravidelný sex může oddálit nástup menopauzy, tvrdí nová studie! Opravdu?

ADIKTOLOG MICHAL MIOVSKÝ

Prof. PhDr. Michal Miovský, PhD, (1975) je přednostou Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze, proděkanem 1. LF UK, od roku 2016 také historicky prvním prezidentem Mezinárodního konsorcia vysokých škol pro omezení poptávky po drogách (ICUDDR) a bývalým prezidentem Mezinárodní asociace editorů adiktologických časopisů (ISAJE). Věnuje se tématům vývoje a testování nových preventivních a léčebných strategií a metod v adiktologii a sám je stále aktivním psychoterapeutem a supervizorem.


Čtěte také

Příroda je lék, který je k dispozici vždy a zadarmo

Čtěte také

Objímejte stromy: Příroda je lék na úzkost, který je teď kvůli covidu častější