„Když se zaměříte na to, co všechno vaše tělo dokáže, budete s ním šťastnější a spokojenější. Ale nejde o to, jak dobře něco umí nebo kolik toho dokáže. Je důležité ocenit věci, které vaše tělo zvládne, bez ohledu na to, jestli je tak výkonné, jak byste chtěli. Podle nedávného průzkumu je posuzování těla podle funkčnosti nejúčinnější cestou k tomu, jak ho vnímat pozitivně,“ píše doktorka Jessica M. Allevaová ve svém článku pro Psychology Today. „Uspořádali jsme s kolegy experiment, jestli pohled na tělo z hlediska funkčnosti má vliv i na to, jak vnímáme ostatní lidi. A hlavně jestli pomůže porazit stigma nadváhy.“

Stigma nadváhy je soubor negativních postojů směřující ke člověku v závislosti na jeho hmotnosti a velikosti. Většinou se týká lidí, kteří podle BMI spadají do pásma obezity. Váhové stigma postihuje mezilidské vztahy, vzdělávání, zaměstnání, bydlení, cestování, zdravotní péči… zasahuje zkrátka do mnoha oblastí našeho života. A má vážné následky. Třeba poruchy příjmu potravy, vyhýbání se sportu a pohybu obecně (protože se vám lidi v tělocvičně nebo parku posmívají), riziko chronických chorob a vyšší riziko deprese a úzkostných poruch. Proto je důležité zjistit, jak můžeme toto stigma co nejvíc oslabit.

Co má význam?

Ve zmíněném pokusu vyplnila stovka žen dotazník o svých postojích k lidem s nadváhou. Potom dostali fotografii ženy s falešným jménem Anne. Ta se na fotce usmívá, stojí v přírodě na nějakém můstku a má pár desítek kilo navíc. Účastnice studie měly napsat co nejvíce věcí o Annině těle. Dostaly seznam dovedností jako inspiraci (třeba zpívání, chůze, tanec, poslouchání hudby, objímání atd.). A zároveň měly rozhodnout, které z funkcí jejího těla mají pro Anne nevětší význam.

Druhá, kontrolní skupina dostala za úkol napsat co nejvíce o Annině domě. I její členky dostaly několik výrazů pro inspiraci (zahrada, barva zdí, nábytek, interiérový design atd.). Cílem bylo napsat o Anne něco osobního, co by se netýkalo jejího těla.

Všichni psali patnáct minut. A pak měli za úkol vyplnit znovu dotazník o svých postojích k lidem s nadváhou.

První skupina, která psala o funkcích Annina těla, vykazovala při druhém vyplňování dotazníku výrazné snížení váhového stigmatu. Zvlášť v porovnání s kontrolní skupinou píšící o domě se najednou vyhýbali slovům jako tlustý, líný a sociálně se Anne přiblížili – byli třeba ochotní se s ní seznámit, sdílet koníčky apod. Tím, jak se s Anne „poznali“ a psali o tom, co její tělo všechno umí a zvládne, měli k ní najednou mnohem vstřícnější postoj.

Vědci z toho vyvodili, že zaměření na to, co naše tělo dokáže, versus to, jak vypadá, dokáže oslabit váhové stigma, které škodí těm, kdo jím trpí, i těm, kdo jsou přes něj posuzovaní. Zodpovědnost za to ovšem mají první ti, co na lidi s nadváhou nahlížejí plni předsudků a odsudků. Ale náprava nebude moc těžká. Vezměte si, že účastnicím výzkumu stačilo patnáct minut psát o tom, co Anne všechno umí, a už ji neviděli jako obtížnou obézní ženu se zdravotními riziky a nezdravým vztahem k jídlu.

Berte i svoje tělo přes to, co dokáže. Cítí vůně, dojemné příběhy mu přivodí husí kůži, pláče u filmů, miluje teplo pod dekou, baví ho vznášet se ve vodě v bazénu, umí milovat, poslouchat hudbu, drbat psa za uchem. Jak nicotné je najednou to, jestli se vejde do nějakého kusu látky.