Jedno je jasné. Často jíme, i když nemáme hlad, protože tím třeba zaháníme stres nebo se nechceme nikoho dotknout, když celá rodina usedá ke stolu. Nebo se prostě nedokážeme ubránit nabídce potravin, které přímo lákají, abychom se do nich zakousli, a přitom se tváří, že jsou jen takovým malým občerstvením, svačinkou či snackem. To jsou všechny ty čokoládové tyčinky nastražené u pokladen supermarketů, chipsy z reklam a podobně.
Jsou o to zrádnější, že samy o sobě nás zasytí jen na chvíli a kvůli jejich složení po nich poměrně brzy dostaneme hlad, který přitom neodpovídá realitě, respektive tomu, kolik už jsme přijali energie. Náš mozek ale dokáže při pohledu na nějakou pochoutku vzbudit dojem, že vlastně hlad tak trochu máme. Náš mozek totiž, jak je naučený už desítky tisíc let, hledá energeticky bohaté potraviny, pro případ, že bychom později trpěli hlady. A zvláště rád nás upozorňuje na něco vydatného, co už jsme jedli dříve a co nám chutnalo.
Ve zmíněných pochoutkách je bohužel často hodně cukru a soli, naopak prakticky žádné bílkoviny. Výsledkem je mimo jiné rozkolísaná hladina krevního cukru, což už přímo souvisí s pocity hladu. Navíc často jíme, protože jedí ostatní, kteří vyžadují oběd kolem poledne a podobně, ačkoli nám samotným by stačilo jídlo až za hodinu dvě. Protože zatím nemáme hlad, ale dokážeme si vsugerovat, že vlastně už trochu ano. Ve skutečnosti naše tělo potřebuje alespoň dvě až tři hodiny na to, aby jídlo zpracovalo a mohl se začít ozývat pořádný hlad.
Nejméně dvě až tři, klidně čtyři až pět
Jak říká Pavel Suchánek, odborník na výživu ze společnosti FitBee, může to klidně být i delší interval. Některým lidem nevyhovuje jíst systémem snídaně – svačina – oběd – svačina – večeře, nepotřebují jíst každé tři hodiny, protože by se akorát přejedli. Klidně tak vydrží bez jídla čtyři až pět hodin v kuse.
Zkrátka je dobré uvědomit si, co za hlad skutečně cítíme a jak moc na něj na základě toho reagovat. V zásadě platí, že byste měli dát jen na hlad, který by se dal nazvat fyziologickým. Tím tělo dává najevo, že mu skutečně schází energie, žaludek je prázdný, kručí vám v něm a od minulého jídla uplynulo už několik hodin.
Pozor ale, neznamená to, že byste se měli snažit dosáhnout co největšího hladu, protože pak už hrozí další extrém – podle Suchánka se může stát, že pokud člověk nesnídá a dopoledne hladoví, tak se v poledne přejí. Stejně jako nebývá dobré hladovět celé odpoledne a navečer vyjíst ledničku s pocitem, že to nevadí, když jste měli takový hlad.
Je dobré uvědomit si, že tělo se pohybuje ve dvou stavech – buď je nasycené a uvolňují se určité hormony, které napomáhají uvolňování živin z jídla a jejich případnému ukládání, nebo je hladové a po čase v takovém stavu začne spalovat energii. Jinými slovy, měli byste mít alespoň občas hlad, pokud chcete pořádně spalovat. Ale ne tak veliký, abyste se přestali ovládat. Takzvaný vlčí hlad, kdy už je vám jedno, co jíte, zdravý není.