Žila jsem uvězněná ve strachu a nejistotě. Nejhorší byl pocit, že mě sleduje a že nevím, co, kde a jak intenzivně se zase objeví.“ Marie mluví snad za všechny pronásledované. Její příběh není smyšlený – ona i další ženy, které se nám svěřily, byly vystaveny stalkingu nebo toto peklo na zemi právě prožívají. Marie i Anna nakonec našly odvahu a na stalkerku a stalkera podaly trestní oznámení. „Vyhledat pomoc zvenčí, která může stalkera zastavit, je naprosto zásadní krok. Zůstat sama proti silnému nepříteli, který se rozhodl vás zničit, je totiž nesmírně těžké,“ říká Branislava Marvánová Vargová, psycholožka a vedoucí informačního a poradenského centra Rosa, které pomáhá ohroženým ženám.

Špička ledovce v číslech

Do Rosy letos osobně dochází asi dvě stě šedesát žen, polovina z nich v rámci vztahového násilí právě zažívá pronásledování. Obojí je ale velmi těžké podchytit statisticky. „Fyzické napadení partnerem ohlásí jen asi osm procent obětí. A čísla u stalkingu? Ta jsou opravdu jen špičkou ledovce,“ upozorňuje psycholožka.

Pronásledovaná žena často pomoc vůbec nevyhledá. Bojí se, že jí to nikdo neuvěří, protože její (bývalý) partner je silná manipulativní osobnost, často společensky uznávaná. A stalkuje ji promyšleně a sofistikovaně, kdy vytváří neustálý psychický nátlak: Vím o tobě vše, nikdy se mě nezbavíš! Některé oběti vyhledají pomoc v poradnách, krizových centrech, u organizací jako Rosa či Bílý kruh bezpečí. Odvážnější pak stalking nahlásí na policii, což je pro stalkera jasný signál, že na to jeho oběť není sama. „I tehdy je ale dobré mít připravený bezpečnostní plán, který obětem pomůžou sestavit právě specializované poradny,“ vysvětluje. Oznámení na policii může totiž některé stalkery zastavit, naopak u jiných násilí vystupňovat.

Statistika Úřadu vlády ČR ukazuje rozdíl mezi pronásledováními cizím člověkem a případy, kdy se to děje na základě vztahu. V loňském roce se policie zabývala celkem 365 případy stalkingu. V nejméně třetině případů (35,9 %) oběť stalkoval cizí člověk – v takových případech byli oběťmi ženy (85) i muži (46). Téměř dvě třetiny stalkingu (64,1 %) se ale odehrály mezi lidmi, kteří spolu měli nebo ještě mají vztah. V těchto případech výrazně převažují oběti ženy (221) nad muži (13). Z dostupných čísel také vyplývá, že stalkeři pronásledují nejčastěji své ex-přítelkyně (133) a ex-manželky (24). A celková čísla k pachatelům? Policie jich loni trestně stíhala 238, z 94 % to byli muži.

Stalking mnoha tváří

Pronásledování má mnoho forem – od záplavy „nevinných“ pozvánek na rande, které píše neodbytný kolega, až po nebezpečný násilný stalking, kdy ex-partner vyhrožuje zabitím. Nevyžádané lichotivé chování kolegy, byť je ženě nepříjemné, určitě nespadne do kategorie trestného činu. Přesto je to stalking, pokud se to děje opakovaně a proti její vůli. „Je potřeba odlišovat trestněprávní rovinu od žitých zkušeností oběti, které jsou mnohem pestřejší. A je důležité nahlížet pohledem toho, kdo se obětí cítí být.“ Pokud zažíváte, že někdo nerespektuje vaše Ne! a pokračuje v tom, co si nepřejete, je to varovný signál. Zbystřete, kdykoli někdo narušuje vaše hranice a vy se cítíte nepříjemně, radí psycholožka. Protože dostat vás pod tlak, kdy začínáte ztrácet možnost žít svobodně, může i obtěžující známý či kolega, který vás sice neděsí, ale snaží se vyvolat „jen“ pocit viny: Když se se mnou nesejdeš, něco si udělám!

Také pronásledování, které nevychází z osobního vztahu stalkera a oběti, má mnoho podob. Jednou z nich je kyberstalking, kdy stalker využívá v online světě například sociální sítě, kde veřejně známým osobnostem a celebritám píše agresivní zprávy nebo i vyhrožuje. „Jinou formu stalkingu bez předchozího vztahu ukázala pandemie. Odpůrci očkování proti covidu chodili protestovat před dům hlavní hygieničky, aby ji zastrašili,“ dodává psycholožka.

Mít kontrolu a moc

Pokud jde stalking ruku v ruce s domácím násilím, partner či ex-partner potřebuje oběť ovládat a kontrolovat. Jak se líčí, co si obléká, kam chodí, jestli už dorazila do práce, jaká jsou její přístupová hesla k účtům… „Z počátku to může vypadat jako péče a projev strachu o ženu. Vždyť se milujeme, nemáme před sebou co skrývat a vše můžeme sdílet! Jenže to je nebezpečné, protože vztahy se vyvíjejí. A když se pokazí, stávají se pro násilného stalkera přístupy k partnerčiným komunikacím nebo účtům zbraní v ruce.“

Odejde-li žena i s dětmi ze společné domácnosti, stalker obvykle přitvrdí, protože svou moc a kontrolu najednou ztrácí. A rozhodně se toho nechce vzdát. „Stalkuje ji bohužel i přes děti. Není výjimkou, že od otce dostanou nové telefony, které už v sobě mají sledovací zařízení.“ Jak teď maminka žije, se neptá jen dětí, ale i širší rodiny a přátel, kteří mu často v dobré víře sdělí její novou adresu. Stalker ji ale zneužije k tomu, aby mohl svou oběť dál a ještě intenzivněji sledovat, popisuje zkušenosti obětí psycholožka.

Dlouhodobé a nebezpečné pronásledování je pro oběti ničivé. Časem se už nikde necítí bezpečně, žijí v neustálém strachu, můžou si připadat až paranoidní: Nepřeháním to, neblázním už? Jenže když jim doma jen pípne telefon, strachem se jim vše sevře, chce se jim zvracet, nejsou schopné se k telefonu ani přiblížit… „Jsou v neustálém napětí, ve kterém je těžké na chvíli povolit. Ztrácejí vlastní kontrolu nad situací a cítí bezmoc, že to nikdy neskončí. Silná úzkost z toho, kde stalkera potkají a co jim provede, může přejít do velkého stresu, až traumatu. Mají poruchy spánku i pozornosti, protože jsou neustále ve střehu. Častěji se u nich vyskytují chronická onemocnění, žaludeční vředy, refluxy…“. Také se dostávají do sociální izolace – bojí se samy chodit ven, do kavárny nebo na kurz tance, kde byly šťastné.

Nebýt na to sama

Jak stalkingu čelit, jak se chránit a bránit? Každý případ je jiný, přesto existuje několik obecných rad, míní psycholožka. Řekněte to někomu, aby o stalkerovi vědělo víc lidí. Můžou vám být oporou a také součástí vašeho bezpečnostního plánu, třeba jako doprovod na veřejnosti. Své okolí požádejte, ať o vás nesděluje stalkerovi žádné informace. Sbírejte důkazy, veďte si deník, ukládejte si texty i fotografie. Když na vás čeká před domem, vyfoťte ho. Ukládejte si fotky, které posílá on vám – často to bývají fotky pohlavních orgánů. Omezte komunikaci a styk s ním na minimum. „Pokud jsou tam společné děti, bývá to těžké. Tehdy je potřeba upravit řád a nastavit pevné hranice kontaktu otce s dětmi.“ Se stalkerem komunikujte převážně písemně včetně odpovědí, že si jeho pronásledování nepřejete, což bude další důkaz při jeho případném trestním stíhání. Písemná komunikace přináší čas si odpovědi promyslet bez emocí. Vyfoťte a zapište si i těžko prokazatelné situace jako třeba opakovaně propíchnuté pneumatiky nebo mrtvé zvíře před dveřmi. „Je důležité nahlásit to policii a podat trestní oznámení na neznámého pachatele, aby se tím začali zabývat.“ A hlavně vyhledejte odborníky, kteří vám pomůžou psychicky, ale také vyhodnotí rizika a vytvoří bezpečnostní plán na míru. „Když má oběť v rukou důkazy, může požádat soud, aby ji před stalkerem ochránil.“

PŘÍBĚH Č. 1: Eva, 33 let

Stalkovala ji studentská láska, když se s ním rozcházela. Naboural se jí na několik týdnů do počítače a vydával se za jiné kamarády.

Bylo jí dvacet a rozešla se ona s ním. Zůstali kamarády, ale zamilovaný Adam, který na univerzitě studoval IT technologie, nesl rozchod těžce. Jako partner a pak i ex-partner měl přístup k Evině počítači, do kterého jí nainstaloval „štěnici“. Mohl se tak na dálku dostat i do jejích e-mailů a další internetové komunikace, tehdy to bylo chatování v programu ICQ. „Vídali jsme se dál jako přátelé, naivně jsem si myslela, že se díky tomu přes náš rozchod přenese. Vůbec mě nenapadlo, že by mě mohl nějak stalkovat.“

Právě díky ICQ přišla Eva na to, že ji bývalý partner sleduje. Změnil si identitu a při chatu vystupoval jako její kamarádka, přesněji pod její přezdívkou, kterou na ICQ používala. „Psaly jsme si, ale pak mi začalo připadat divné, jak moc se Magda, kterou jsem vídala dvakrát do roka, zajímá o mého nového partnera a jak vyzvídá intimnosti mého nového vztahu. Ptala, tedy vlastně ptal, se na konkrétní věci, které jsem psala v e-mailech úplně jiné kamarádce.“ Když Magdě zavolala a slyšela, jak se raduje, že se ozývá po tak dlouhé době, došlo Evě, že si celé ty týdny nechatovala s ní, ale s někým, kdo se za ni vydává.

Adam bohužel ke stalkingu nepoužil jen identitu Magdy, ale i svého vlastního kamaráda, za kterého se při chatování také vydával. „S Petrem jsme si skvěle rozuměli. Byli jsme takoví ‚hospodští‘ známí, kteří se potkávali jen díky Adamovi. Neměla jsem na něj žádný kontakt a najednou se mi ozval přes chat a začal mě balit.“ Až zpětně Evě docházely všechny souvislosti, když zažívala aha efekty nad tím, co vše jí vlastně Adam „napíchl“.

Když ji napadlo, že za vším stojí její ex-partner, konfrontovala ho. „Omlouval se nastokrát, viděla jsem, že se cítí provinile. Když přišel k nám domů, aby mi ,štěnici‘ z počítače odstranil, třásl se mu hlas i ruce a strašně se styděl. Přišel mi jako zoufale zamilovaný kluk. A tak udělal zoufalý přešlap, aniž by dohlédl jeho závažnost a důsledky, na které jsem ho upozornila. Ani nevím, jestli jsem v té době znala slovo stalking…“

Tehdy to Eva vyhodnotila jako dílčí selhání nezralého mladíka, strach neměla. Ani ji nenapadlo, že by Adam mohl informace o ní nebo její fotky někde šířit nebo zneužít. Kdyby se jí podobná věc stala dnes, řešila by to důsledněji. I díky tomu, že se o stalkingu více mluví. „Jsem si mnohem víc vědoma, jak závažné to je. A jako dospělé ženě mi také mnohem víc záleží na sociálním statusu a reputaci. V tomto směru bych se cítila víc ohrožena než jako naivní dvacetiletá holka.“

S Adamem se poté přestali vídat. Ne že by na něj zanevřela a chtěla zrušit veškerý kontakt, ale byl to on, kdo ji úplně „odstřihl“. Změnil si telefonní číslo i e-mailovou adresu, později si na Facebooku on i jeho nová přítelkyně nastavili ochranu soukromí tak, aby byli oba na sociální síti pro Evu neviditelní. Za celých třináct let se jí už neozval, nepozorovala ani nic podezřelého. „Věřila jsem mu, že toho skutečně lituje a napravil to. Že už mě sledovat nemůže.“

PŘÍBĚH Č. 2: Anna, 35 let

Stalking prožívá právě teď. Pronásleduje ji partner, od něhož i s dětmi odešla. Podala na něj trestní oznámení.

Na začátku jejich vztahu byl Martin okouzlující a Anna věřila, že ho svou láskou zachrání od složité minulosti. Během roku, kdy s ním otěhotněla, se ale začal chovat nepředvídatelně vznětlivě, až agresivně. Už tehdy cítila, že má odejít, ale pak vážně onemocněl a ona si řekla, že to morálně ustojí a neopustí ho. Do toho otěhotněla podruhé… Už během nemoci se jeho žárlivostí podmíněná agrese stupňovala. „Když jsem se upravila, říkal mi: ‚Děvko, kam se jdeš kurvit?‘ Když jsem byla doma v teplácích, měla jsem se na sebe podívat, jak vypadám příšerně!“

Několik let Anna zažívala doma psychické násilí. Ponižoval ji a urážel, nadával jí a vyhrožoval. Kdysi sebevědomá žena postupně ztrácela svou identitu. Fyzicky jí nikdy neublížil, ale její psychika utrpěla mnoho šrámů. „Soustavně mě tím přesvědčoval, že odejdu-li, život bez něho nezvládnu. Vyhrožoval mi, že ze mě před lidmi udělá blázna a připraví mě o děti. Proto jsem se dlouho bála odejít.“ A tak roky hráli navenek hru na spokojenou rodinu, aby byl doma klid. „Že mě psychicky drtil na kusy, nikdo neviděl.“

Stalkovat ji začal poté, co od něho i s dětmi nakonec odešla. „Najednou nade mnou ztratil kontrolu a moc. Tehdy jsem pochopila, jak těžký soupeř to je. Velmi inteligentní psychopatický manipulátor, který se nevzdává. Odešla jsem, abych měla klid, ale paradoxně ho vůbec nenacházím, což je šílené.“ Ex-partner ji obtěžuje desítkami SMS zpráv, některé jsou zdánlivě lichotivé, jiné vulgární a nenávistné: „Když nejsem šťastný já, nebudeš ani ty. Zničím tě!“ Číhá na ni, když ráno parkuje v práci. V noci přijíždí k domu, kde teď s dětmi žije, a potmě vyčkává v autě. Nahrává si ji při vyhrocených setkáních. Vyhrožuje jí kyberstalkingem, že rozešle online její intimní fotky… A při stalkingu využívá i jejich malé děti. „Těžko se prokazuje, kdy mu jde o to vidět děti a kdy mě stalkuje. Stává se, že když večer odejdu z domu a děti hlídá babička, pošle mi najednou zprávu, ať mu je spící vyfotím. Když to neudělám, objeví se najednou ve stejné restauraci a s úsměvem projde kolem mého stolu. Když si děti předáváme na veřejnosti, usmívá se na okolí a vzápětí mi do ucha šeptá ‚Chcípni, děvko!‘“

Strach, který Anna prožívá, ji trýzní. „Ani ho nedokážu popsat slovy. Žiju jakoby v neustálé křeči. Bojím se, kdy mi zavolá, kde se objeví a znovu mi naplive do obličeje… A bojím se, s čím přijde moje okolí. Lidé, kterým jsem důvěřovala, se najednou obracejí proti mně. Martin je manipuluje ve svůj prospěch a snaží se mě očernit.“ Anna už vyhledala pomoc u právníků i odborníků v centru Bílý kruh bezpečí. Na policii podala trestní oznámení za nebezpečné pronásledování. A zjistila, že už tam má její ex-partner záznam – v opilosti napadl předchozí partnerku.

PŘÍBĚH Č. 3: Marie, 50 let

Před deseti lety ji stalkovala cizí žena. Půlrok obtěžování vyvrcholil podáním trestních oznámení.

Nevyžádané vzkazy začala Marie dostávat v době po bolestném rozchodu se svou partnerkou. Neznámá žena ji vyzývala ke schůzce a své lichotivé vzkazy jí nechávala na recepci v práci. „Prožívala jsem těžké období, byla jsem citově zraněná a z počátku mi přišlo milé, že je někdo tak romantický. Teď vím, že to celé bylo divné a s velkým vykřičníkem, který jsem tehdy neviděla.“

Asi po měsíci se s pisatelkou vzkazů sešla v kavárně, hlavně ze zvědavosti. „Okamžitě jsem intuitivně cítila, že to celé není v pořádku, měla jsem z ní vnitřní strach.“ Marie se ji dokonce snažila zpoza stolu tajně vyfotit, aby měla její fotku, kdyby se začalo dít něco horšího. Později se ukázalo, jak bylo setkání důležité – mladou ženu kolem třiceti dokázala díky tomu identifikovat. „Myslím, že jsem jí řekla, že se už neuvidíme. Ale asi jsem se nepostavila sama za sebe a nedala jí důrazně a jednoznačně najevo, že se mi její vzkazy nelíbí a ať toho okamžitě nechá.“

Po jejich setkání se stalking rozjel naplno. Na mnoho dalších vzkazů Marie nereagovala, ale „kniha“, kterou jí žena nechala jako dárek na recepci, ji už vyděsila. Na asi šedesáti stranách smyšleně popsala jejich společný život do takových detailů, jako by to byla realita. Marie ji ukázala svým přátelům, se kterými sdílela, co se jí děje. Všem bylo jasné, že tohle už opravdu v pořádku není. Byla to právě její kamarádka, která na internetu našla fotku stalkerky – kupodivu se Marii představila svým skutečným jménem. „Nesdílet to s přáteli, z toho strachu se zblázním!“

Posílání vzkazů pokračovalo, naštěstí stalkerka neměla Mariino telefonní číslo. Občas od ní přišel e-mail na pracovní adresu, kterou nebylo těžké zjistit. Marie přesměrovala e-maily na svou asistentku, aby se jimi nemusela zabývat, ale aby zůstaly jako případné důkazy. Ignorovala je a doufala, že s tím žena časem přestane. „Byla jsem netečná a nepodnikala jsem proti tomu žádné kroky. Brala jsem na lehkou váhu to, co bych dnes řešila okamžitě. Jasně bych jí nastavila hranice s tím, že nepřestane-li hned, oznámím vše policii. Místo toho jsem se nechala tyranizovat a žila jsem uvězněná ve strachu a nejistotě. Nejhorší byl pocit, že mě někdo sleduje a že nevím, co, kde a jak intenzivně se zase objeví. Mívala jsem strach cestou domů, jestli mě někde nepřekvapí. Fyzické agrese jsem se tolik nebála, přece jen to byla žena, ale psychicky narušená. Stát se mohlo leccos.“

Pronásledování vygradovalo tím, že stalkerka rezervovala v cestovní kanceláři luxusní zahraniční pobyt za stovky tisíc korun – pro dvě osoby, sebe a Marii, která o tom neměla tušení. Dozvěděla se to až poté, co ji cestovka vyzvala k zaplacení zálohy. „Tvrdila jim, že dovolená je velmi diskrétní záležitostí, proto nemůže zálohu zaplatit. Udělali výjimku, ale naštěstí si ofotili její pas, což bylo důležité pro podání trestního oznámení.“ Podala ho jak cestovní kancelář, tak i Marie. Když pak policie ženu našla, ukázalo se, že měla trvalou adresu napsanou na městském úřadě. Na jednání, kde se jí měla stalkerka veřejně omluvit, Marie poslala svou právničku. „Vůbec jsem se tomu nechtěla vystavit. Poté, co se případem začala zabývat policie, mám od ní klid. Díkybohu se už neozvala.“

Stalking jako trestný čin

Veronika Ježková, odborná právní garantka neziskové organizace Profem – centra pro oběti domácího a sexuálního násilí.

Nebezpečné pronásledování se stává trestným činem, pokud stalker pronásleduje svou oběť dlouhodobě a opakovaně. Současně tím vzbuzuje její oprávněný strach o vlastní život a zdraví nebo o život a zdraví jejích blízkých. Tyto kontakty nebo pokusy o ně jsou nevyžádané, vynucované a obětí nechtěné a musí jich být víc jak deset po dobu nejméně jednoho měsíce. Stalkerovo trestněprávní jednání je násilné nebo používá jiné praktiky jako vydírání, utiskování či vyhrožování. Jeho cílem je změnit, případně zničit obvyklý způsob života oběti, ohrozit její duševní rovnováhu a postupně nad ní získat kontrolu a moc.

Svou oběť stalkuje různými způsoby:

  1. Vyhrožuje jí nebo jejím blízkým, a to ublížením nebo jinou újmou.
  2. Oběť sleduje nebo vyhledává její blízkost.
  3. Oběť vytrvale kontaktuje i zdánlivě legálními způsoby – posíláním dárků, dopisů, e-mailů, esemesek nebo zpráv přes messenger, whatsapp a další služby.
  4. Omezuje oběť v jejím běžném způsobu života.
  5. Zneužívá osobní údaje oběti, aby na ni získal kontakt. Stalking se stává za výše uvedených podmínek trestným činem podle paragrafu 354 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku v platném znění.

Stalker může skončit ve vězení až na jeden rok. Ke třem letům ve věznici může být odsouzen, když stalkuje dítě nebo těhotnou ženu nebo když při stalkování používá zbraň nebo se ho dopouští společně s nejméně dvěma dalšími pachateli.

Oběť se může bránit nejen podáním trestního oznámení, ale také civilní cestou.

To znamená, že může požádat soud o vydání předběžného opatření, které platí na jeden měsíc s možností prodloužení až na šest měsíců. Stalker se po tu dobu nesmí s obětí stýkat, sledovat ji ani jinak obtěžovat. Pokud už oběť trestní oznámení podala a policie začala stalkera stíhat, i během té doby může oběť požádat o vydání předběžného opatření podle trestněprávních předpisů. Dosáhne tím rovněž toho, že stalker bude mít zakázáno například přiblížit se k jejímu domu a pracovišti. Oběť by měla vždy vyhledat pomoc odborníků, nečelit stalkerovi sama. Na www.justice.cz najde seznam organizací, které pomáhají obětem trestných činů.

Pokud zažíváte, že někdo nerespektuje vaše Ne! a pokračuje v tom, co si nepřejete, je to varovný signál. Zbystřete, kdykoli někdo narušuje vaše hranice a vy se cítíte nepříjemně.

BRIGHT SKY

Aplikace pro ženy ohrožené domácím násilím (i stalkingem)

Pomůže odhalit první signály násilného vztahu, zaznamenat i uchovat důkazy či vyhledat kontakty na podpůrné organizace. Pomáhá ohroženým i těm, kteří hledají radu pro jiné. Aplikaci vytvořila Nadace Vodafone spolu s Rosou, policií a ministerstvem vnitra. Ke stažení je zdarma na Google Play a App Store.

ZDROJ: časopis Vlasta, https://www.rosacentrum.cz/pomoc-online-a-bez-dat/, https://www.vlada.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/zprava-muzi-a-nasili-v-ceske-republice-150013

Související články