Tak si o ní nejdřív něco řekněme. Monstera zaprvé není jedna, je jich asi čtyřicet druhů. Pocházejí z horských deštných pralesů od Brazílie po Mexiko, jako většina pokojových rostlin. Porůznu se tam plazí kolem kmenů stromů, mají krásné květy a jedlé plody a z jejich vzdušných kořenů se vyrábějí košíky a podobné věci. Ty vykousané listy nemají ale všechny druhy, některé vypadají úplně normálně a jiné zase člověka pletou, protože mladé listy vypadají na stejné rostlině jinak než starší. Můžou mít dva metry, ale taky třicet, což by se doma asi nehodilo. Na stromech se drží pomocí dlouhatánských kořenů, ale některé druhy, hlavně monstera skvostná, se udrží i na skalách. Lidé v tropech si je pěstují i na zahradách, a jak jsme říkali, u nás byla po desetiletí ozdobou obýváků i školních sboroven.

Jako tulipánová horečka

Pak se ale něco stalo a monsteru si oblíbili výtvarníci a designéři. Stejně jako někdy udělají globální hit třeba ze žluté barvy a jindy z námořnického motivu, tentokrát se to stalo listům téhle rostliny. Jistě to souvisí i s tím, že lidé začali toužit po ztraceném spojení s přírodou, což se ve městě řeší těžko. A tak začal boom komunitních zahrad, pěstování na terasách a balkónech a taky pokojových květin. Sociální sítě se začaly plnit skupinami lidí, kteří si předvádějí svoje zelené přátele a stejně jako v jiných lidských zálibách soutěží, kdo bude mít rostlinu zajímavější, povedenější, exotičtější, výjimečnější… Nepřipomíná vám to tulipánovou horečku v někdejším Holandsku? Když se cibule těchto rostlin dostaly do Evropy, cena nových odrůd stoupala tak, že se za jednu cibuli dal koupit dům.

Co je to variegace

Zajímavé jsou teď prostě rostliny, které jsou jinak tvarované, jinak barevné, s jinými listy. Takže zatímco běžná monstera se dá pořídit za „drobné“ nebo i zadarmo, když vám někdo kousek ustřihne, její sestřenice vám už provětrá peněženku. V latinském názvu rostliny je přívlastek variegata. Jde o takzavné variegátní neboli panašované rostliny, momentálně velmi drahé královny, jejichž cena je běžně deset tisíc korun i více podle velikosti květiny. „Variegace je jev, kdy rostliny částečně nebo kompletně ztratí zelené barvivo s chemickou strukturou umožňující zachytávat světlo, chlorofyl,“ vysvětlují zahradníci ze studia Gardners. Chlorofyl rostliny potřebují pro fotosyntézu, jak víte ze školy, aby mohly energii ze slunce uložit do cukrů, ze kterých žijí. Chlorofyl, to jste se taky učili, v rostlinných buňkám plave ve speciálním prostoru zvaném chloroplast. Rostliny mají i jiná barviva, například červenou a modrou, ale chlorofyl má pro svůj důležitý úkol přednost.

Proč se mění barva

V různých částech rostliny se vyrábí různá barviva v různém množství, jinak je to v květech, jinak v listech. To, jak se rostlina barví, jí určují geny. Není to kvůli tomu, aby vypadala líp u vás v ložnici, ale aby se třeba lépe bránila zvířatům, která ji chtějí sežrat, nebo aby přilákala hmyz, který ji opyluje. Soustava genů, genom, se ale může měnit, a jak známe od virů, mohou vznikat mutace. Některé nezpůsobí nic, jiné rostlinu můžou i zahubit a další jí můžou zabránit v tom, aby vyráběla chlorofyl. Někdy si rostlina třeba schválně vybělí listy, aby zabránily nadměrnému oslunění. Některé barevné změny působí i viry, no a nakonec schválně člověk.

Jak se to dělá

Lidé získávají barevné varianty rostlin jejich křížením, ale to trvá dlouho, nebo roubováním. Už ale umí i chemicky zasáhnout do chloroplastů, aby přestaly barvivo vyrábět, a umí změnit i rostlinný genom. Oficiálně se to v Evropě může dělat jen na schválených vědeckých pracovištích, ale skepticky nepochybujeme o tom, že už to někdo někde dělá nelegálně. Kvůli penězům, samozřejmě. Když si tedy budete chtít pořídit nějakou speciální monsteru nebo jinou rostlinu, hlídejte si, kdo vám ji prodává. (A pozor, tyhle společenské krásky jsou nebezpečné, to si uvědomuje málokdo. V listech, stoncích, kořenech i nezralých plodech mají krystaly šťavelanu vápenatého. Kdyby je někdo, třeba domácí zvíře nebo nedejbože dítě, strčil do pusy a žvýkal, podráždí mu sliznice a způsobí otoky, což může ohrozit polykání i dýchání.