Chcete změnit život k lepšímu? Kolik motivačních rad od různých koučů jste si už vyslechli nebo přečetli? Kolik pozitivních afirmací jste vyslali do vesmíru a popsali jimi zrcadlo v koupelně, a ono pořád nic? Možná je to proto, že „zázračné“ motivační formulky ne vždy fungují, ne vždy vedou k profesnímu růstu, sportovním úspěchům či životnímu štěstí. To tvrdí i Steffen Kirchner, autor knihy Motivační lži, v níž se snaží zbořit řadu mýtů, které kolem těchto rad kolují. V poslední době zažívá profese mentálních koučů velký boom, a to nejen ve velkých firmách a sportovních klubech. Kdo nemá kouče, jako by nebyl. I „obyčejní“ lidé vydávají neuvěřitelné peníze za to, aby navštívili motivační kurz nebo workshop a získali zázračný návod, jak se stát úspěšnějším a šťastnějším. Ne vždy ale tyhle snahy dopadnou dobře. Někdy je to docela naopak.
Ochota ke změně
Zúčastnila jsem se několika motivačních kurzů a z většiny jsem měla poněkud rozpačitý dojem. Jak říká Jen Sincero, autorka knihy Jsi prostě borec, je totiž velký rozdíl mezi konáním a kecáním. „Kolik let lidé promarní prázdným tlacháním, vykládáním, co by měli nebo mohli, a taky chozením na různé přednášky, absolvováním dalších a dalších kurzů, studováním kdovíjaké svépomoci – než konečně, pokud vůbec kdy, s tím vším něco udělají,“ říká. Podle jedné statistiky pouze pět procent lidí, kteří se přihlásí na motivační kurz nebo přednášku, nové znalosti opravdu k něčemu využije. A to se týká i záležitostí, které stojí hodně, ale fakt hodně peněz. „Tolik lidí si přeje něco změnit a vážně to moc chtějí, jsou ochotni investovat čas i peníze, jenže nakonec nejsou ochotni snášet nepohodlí, když mají skutečně něčeho dosáhnout. Což znamená, že změnu nechtějí tak moc, jak předtím tvrdili,“ dodává Jen Sincero.
Chtít můžete vsedě na gauči s pytlíkem brambůrků a časopisem v ruce či se sluchátky na uších, z nichž k vám promlouvá motivační kouč. Rozhodnout se znamená do toho jít, je zapotřebí dělat cokoli a dovolit si o sobě klidně i pochybovat. Vždyť i slavný fotbalista Lionel Messi či zpěvák Robbie Williams o sobě hodně pochybovali, a zná je celý svět. Steffen Kirchner tvrdí, že úspěchu lze dosáhnout i tehdy, když o sobě pochybujete, a že vnitřní nejistota může paradoxně někdy pomoci dosáhnout vyšších cílů.
Pozitivní formulky
„Chodila jsem na motivační semináře, měla na tričku připíchnutou visačku se jménem, plácala jsem si s lidmi vedle sebe po zádech a hulákala s nimi: Jo, jsem skvělá! Utrácela jsem peníze za knížky, které mě měly naučit stát se úspěšnější a šťastnější, účastnila se obřadů při západu slunce nebo úplňku a výsledek? Nic významného se nestalo, musela jsem opravdu začít něco dělat. Přesto jsem se naučila aspoň jednu věc. Používat afirmace, tedy krátké motivační věty a prohlášení, která opakujete a mají pomoct ke změně,“ říká Eva, moje pětačtyřicetiletá známá.
S pozitivními afirmacemi to ale není tak jednoznačné. Psycholožka Sophie Henshaw říká, že pokud se pozitivní tvrzení (k nimž afirmace patří) zaměřují na vědomou mysl, jsou neúčinná. „Pokud to, co se snažíte potvrdit, je neslučitelné s vaší hluboce zakořeněnou negativní vírou, pak vše, co vedete, je vnitřní boj. A tento boj může vést k sebedestruktivnímu jednání.“ Co bychom tedy o pozitivních afirmacích měli vědět? Tím, že přemýšlíme o pozitivní změně svého života, si připomínáme jeho pozitivní aspekty. Pokud budou vaše tvrzení v naprostém rozporu s tím, o čem si myslíte, že je pravda, může to způsobit, že spadnete ještě hlouběji do úzkosti či získáte nízké sebevědomí. Ve skutečnosti neexistují žádné univerzální formulky, které si člověk vkládá mechanicky bez vnitřního přijetí do hlavy a věří, že se mu tam usadí a udělají zázrak. Když je „vnitřek“ hořký a trpký a nutíme se do pozitivního myšlení, pak ani sebekrásnější formulka nepomůže. „Pokud jsme na tom tak, že vlastní sebedůvěra je nízká, a snažíme se nuceně manifestovat pozitivní myšlení navenek, je to složitější. Naučené formulky typu ‚mysli pozitivně a bude to dobré, vše se bude dařit‘, nemusí opravdu fungovat. Naopak mohou být někdy spíše frustrující. Pro přijetí pozitivního myšlení je nutná vnitřní autenticita. Tedy ne mechanické drmolení nějakých frází z kurzů pozitivního myšlení, nebo získaných od osobního kouče či z ezoterických workshopů,“ domnívá se psycholožka Jitka Douchová.
Vnitřní „drive“
Chcete-li tedy dosáhnout nějakého cíle, je nezbytná silná motivace a vnitřní drive. „Pak je možné bojovat sám se sebou a sám za sebe. K tomu je důležité vždy identifikovat, v čem jsme dobří, čeho jsme již dosáhli. A mohou to být i zdánlivé maličkosti. Pokud pracuji se svými klienty na hledání síly k úspěchu v životě, hledáme krok po kroku všechny úspěchy v jejich životě od samotného začátku. Vedu klienty k tomu, aby se na sebe podívali nejen vlastníma očima v tom dobrém slova smyslu, ale i očima těch druhých, kteří je mají rádi. Takže pracujeme na tom, aby každý mohl u sebe vidět, poznat a osahat si to, co má na sobě rád. Někdy je to docela těžká práce, ale vždy se to podaří. Když už najdeme první věc, pak nalézáme i věci další. Následně společně hledáme, co na něm konkrétně mají rádi ti druzí. Takže v terapii začínáme otázkami: Kdo jsem, Co mám na sobě rád a kým bych si přál být a úplně na konec Co pro to můžu udělat. Postupujeme od nejlehčích úkolů, ale děláme sumarizaci všeho, co jsme schopni udělat pro svůj životní úspěch. Slovo úspěch zní někdy příliš závazně a nesebevědomého člověka sráží na kolena hned na začátku. Ale je dobré tohle slovo verbálně přeznačkovat. Třeba na radost ze života,“ vysvětluje Jitka Douchová svůj přístup.
Jak říká, vysílání přání do vesmíru a umělé mentorování frází o pozitivním myšlení nejsou dobrá cesta, která by pomohla každému. „Důležitá je spíš poctivá práce sám se sebou. A s psychologem ve vzájemném dialogu to jde rozhodně lépe. Důležité je také stanovit si vlastní kritéria toho, co je náš osobní úspěch. Není dobré se s někým srovnávat, ne s někým, kdo je v našich očích ,top‘,“ dodává Douchová.
Může to být manipulace? Co si myslí JITKA DOUCHOVÁ, psychoterapeutka, www.jitkadouchova.cz
Může to být manipulace? Co si myslí JITKA DOUCHOVÁ, psychoterapeutka, www.jitkadouchova.cz
Neexistují žádné univerzální formulky, které by způsobily zázrak a my bychom se pak úplně přenastavili, aniž bychom pro to něco udělali. Ale afirmace nevnímám jako manipulativní. Je to jedna z cest, která některým typům osobnosti může pomoct. Upnou se na ni natolik, že se uvnitř nich stane nějaká vnitřní přestavba, transformace myšlení. Jde o to, naladit se na boj za sebe samotného a práci na vlastní sebedůvěře. Cesty k cíli jsou různé, nejpoctivější a nejsmysluplnější je individuální psychoterapie.
Je důležité najít, v čem jsme dobří, čeho jsme už dosáhli. A mohou to být i zdánlivé maličkosti.
Práce = zábava?
Abyste měli úspěch v zaměstnání, nemusí vás vaše pracovní náplň nutně bavit. I když právě to je jedna z nejčastějších motivačních formulek mnoha koučů. Najděte si práci, která vás bude bavit, a teprve pak můžete očekávat úspěch. Pravda to tak docela není. Jak říká Steffen Kirchner, to, co nás skutečně baví, není bezpodmínečně práce sama o sobě, ale spíš výsledky a zážitky, které z ní vyplývají. Povolání je úkol, který člověka naplňuje, dává mu smysl a s vášní se pro ně angažuje. Naopak práce jsou konkrétní pracovní úkoly, které musí člověk každý den vyřídit, vlastně odpracovat. Věci, které nám „zadává“ někdo jiný, problémy, které se musí řešit, nebo příprava na to, co je třeba udělat. A tato práce nemusí být nutně zábavná, velmi často je to dřina a stojí nás hodně energie. Náš pocit, že nějaká činnost vede k cíli a je smysluplná, nespočívá v tom, zda se při ní bavíme. Uspokojení přinášejí výsledky. Jak říká Steffen Kirchner, otázkou by mělo být, proč všechno děláme.
Když si odpovíme na otázku proč, najdeme smysl i naplnění. „Nevěřte motivačním lžím pracovních koučů, business trenérů a dalších kouzelníků se slovy, kteří vám chtějí navyprávět cosi o růžovém obláčku štěstí v pracovním životě. Samozřejmě by měla vaše činnost v ideálním případě přinášet co nejčastěji radost. Zábava je součástí pracovního života, ale je to pořád jen pouhý kamínek v mozaice,“ tvrdí Steffen Kirchner. Proto bychom podle něj měli zapomenout na věty typu: Až si budeš hledat zaměstnání, dělej to, co tě nejvíc baví. „Zábava je sice podstatným faktorem pro pocit pracovního naplnění a taky úspěchu. Není ale primárním kritériem při rozhodování. Je totiž spíše následkem. Trvalý pocit radosti v práci může vzniknout jen tehdy, když je v ní člověk úspěšný. Zpravidla vždy platí, že kdo nemá v práci úspěch, toho jeho povolání dříve nebo později přestane bavit.“ Na druhou stranu ale říká, že každý člověk má v každém okamžiku volbu, jak chce svoji práci dělat. „Buď se může pořád smát, nebo si pořád stěžovat. Buď věci odsouvat, nebo se posouvat. A kromě toho se může každá, i sebenudnější práce stát snesitelnější, když změníme pohled na ni a postoj k ní.“
Důvody, proč pozitivní myšlení nemusí fungovat (a co dělat místo toho)
Důvody, proč pozitivní myšlení nemusí fungovat (a co dělat místo toho)
❱❱ Potřebujete zpětnou vazbu: K pokroku jakéhokoli druhu potřebujete nepřetržitou zpětnou vazbu. Každé zlepšení, které zažijete, stimuluje a odměňuje váš mozek, díky čemuž máte z úspěchu dobrý pocit. Když se cítíte dobře díky něčemu, co jste udělali, získáte větší motivaci dělat to dál.
❱❱ Potřebujete motivaci: Schopnost sledovat pokrok je zásadní, pokud chcete úspěšně dosáhnout jakéhokoli cíle. K jeho dosažení je ale nutná celá řada akcí. Přemýšlet každý den o tom, jak skvělé bude, až projdete cílem, není totéž jako dělat, co je potřeba, abyste se k němu dostali. Křičet tedy pouhé „Já to dokážu“ nestačí. Představte si, že se vás někdo zeptá: Jak ses dnes měl? Na čem jsi pracoval? A vy odpovíte: Dnes jsem nedělal nic, ale strávil jsem spoustu času pozitivním přemýšlením. Jednání, nikoli myšlení je důležité!
❱❱ Potřebujete odpovědnost: Myšlenka, že můžete do svého života vnést pozitivitu a úspěch pouhým častějším přemýšlením, k ničemu nepovede bez vaší vnitřní odpovědnosti. Bez ní vám žádné pozitivní myšlenky, formulky nebo cokoliv jiného nepomohou. Zlatou olympijskou medaili nezískáte tak, že o ní budete pozitivně snít.
❱❱ Potřebujete být realističtí: I ti nejúspěšnější lidé na světě zažívají v životě negativní okamžiky. A k těm dochází bez ohledu na to, kolik energie vydáme, abychom mysleli jen pozitivně. Je naivní věřit, že dokážeme své problémy pozitivně promýšlet. Jistě, pozitivní myšlení je důležité, musíte ale přijmout fakt, že i když se vám stane něco špatného, musíte rychle jednat, abyste to překonali. Bez akce je jen malá šance, že k sobě „přitáhnete“ jakýkoli úspěch. Kromě krátkodobého pocitu spokojenosti.
