„Bylo to jak z blbého filmu. Kdybych to nezažila, myslela bych si, že se mi nemůže nic podobného stát,“ líčí naše čtenářka, které trvalo několik měsíců, než se dokázala sebrat z nejhoršího. Ze šoku, který jí připravil její manžel, když jí zničehonic po patnácti letech vztahu oznámil, že se s ní rozchází a že podá návrh na rozvod.
Důvod? „Chtěl konečně začít žít. Rozvíjet se. Řekl mi, že potřebuje najít sám sebe, což mu rodina neumožňuje,“ vzpomíná Monika a ještě po více než roce u toho nadskakuje vzteky. Tehdy na chvíli dokonce ztratila řeč, protože něco podobného absolutně nečekala.
Potřebuju svůj život. A vlastně tě už ani nemiluju
Překvapivé rozhodnutí jí manžel sdělil loni. Jednoho letního večera, kdy byly obě dcery výjimečně pryč, protože byly na skautském táboře. Dívkám bylo tehdy dvanáct a čtrnáct let.
„Dali jsme si naši obvyklou dvojku vína a zasedli každý ke svému počítači – manžel si chystal prezentaci do práce, já měla hotovo, a tak jsem si chtěla pustit film. Jenže místo toho jsem se dozvěděla, že muž se rozhodl začít svůj život a že ho rodina dusí a že mě už stejně nemiluje,“ píše čtenářka, podle níž v důvodech rozchodu neměl jasno ani její muž sám, a tak ve svém proslovu trochu motal páté přes deváté.
Není to vaše vina, uklidnila mě psycholožka
Monika měla pocit, že se pod ní propadá podlaha. Samozřejmě, připouští, jejich vztah už dávno nepřipomínal líbánky, ale jinak vypadal zdravě a to nejen při pohledu zvenčí.
„Spali jsme spolu, například, a nevypadalo to, že by to mého muže nebavilo. Přesto mi ten večer řekl, že ho vůbec nepřitahuju a že už se nebude dál přetvařovat,“ vzpomíná Monika, která se ten večer cítila hodně zoufale. A druhý den se probudila s pocitem, že její muž je možná krutý, ale že vina skutečně nejspíš bude na její straně. Protože se málo snažila.
To byl samozřejmě nesmysl, ale Monika to pochopila až o pár měsíců později. Naštěstí kolem sebe měla kamarádky, které se ji snažily přesvědčit, že její manžel se pokouší hodit veškerou vinu na ni, aby měl čisté svědomí pro své rozhodnutí. A přesvědčily ji také, aby navštívila psycholožku, která jí konečně pomohla dospět ke stejnému pocitu.
Byla za tím kolegyně z práce? Možná
Stejně však Monice vrtalo hlavou, kde se stala chyba, proč se manžel tak změnil, jak to, že se jejich manželství pro něj stalo tak nesnesitelné.
„Jako první mě napadlo, že někoho má. On to samozřejmě popřel a asi skutečně nikoho neměl. Nebo tedy neměl žádný vztah. Ale tipla bych si, že mu jedna kolegyně popletla hlavu a on začal mít dojem, že si v životě málo užil,“ soudí Monika, která se však rozhodla, že po ničem takovém pátrat nebude. Když konec, tak konec. Byla nešťastná, ale rozhodla se, že se nebude manžela ani v nejmenším doprošovat, aby ji vzal zase na milost.
Stálo ji to mnoho slz a hodně bezesných nocí, ale nakonec zvládá svůj život pouze s dětmi dobře. Dcery naštěstí nebyly úplně malé, takže se mohla bez potíží věnovat své práci. Rozvedená už je i papírově. A momentálně se chystá na soud kvůli alimentům, které její exmanžel vůbec neplatí. Má totiž dojem, že to jeho žena nepotřebuje, protože na rozdíl od něj vydělává dost.
Pohled terapeuta: Mgr. Jana Divoká – psychoterapeutka, www.janadivoka.cz
Pohled terapeuta: Mgr. Jana Divoká – psychoterapeutka, www.janadivoka.cz
Bohužel, s podobnými situacemi se setkávám ve své praxi docela často. Ve valné většině případů je v pozadí jiná žena či muž. Pozlátko novosti v protikladu ke stereotypu v manželství často zapůsobí jako velké lákadlo, kterému nejde odolat. Platí to pro ženy i muže. Zvláště když v partnerství řeší různé běžné starosti, někdy umocněné krizí středního věku či jinou náročnou životní etapou – nejčastěji starosti o malé dítě, péče o dlouhodobě nemocné dítě nebo dítě s hendikepem, eventuálně neřešenými problémy ve vztahu.
Mohou se jistě takto potkat dva lidé, jak se říká „osudově“. Někdy jeden z partnerů projde během vztahu takzvaným „coming outem“, respektive zjistí svou orientaci na opačné pohlaví. To se zkrátka stává.
Situace není lehká, ale jde o to, jak se k ní aktéři postaví. V příběhu paní Moniky se objevuje velmi časté ne příliš korektní chování partnera, který odchází a neumí se ke svému rozhodnutí postavit čelem. Vinu se pak snaží hodit na druhého a získat důvod, proč odejít. O to je to pro opuštěného partnera bolestivější a většinou v mnoha případech situací trpí nejvíce děti, se kterými se pak setkávám ve své poradně.
Čestnější by jistě bylo, pokud by se partner, který se rozhodl změnit svůj život, postavil k situaci čelem a na rovinu řekl, co se stalo, a vzal na sebe odpovědnost za své rozhodnutí. Jistě záleží i na tom, jak se srovná se situací opouštěný partner. Vztek, smutek a zahořklost mohou být reakcí na problém, ale je dobré vždy směřovat ke snaze o dohodu – zejména ve prospěch dětí. Situace, kdy partner či partnerka odejde za milenkou či milencem, ve velkém procentu případů končí vystřízlivěním. Euforie z nového vztahu dříve či později skončí a začne, jak já říkám, „život se složenkami“.
Někdy se též podaří situaci rodině ustát a partneři se k sobě vrátí. Záleží na sebevědomí, jak dokážeme zachovat klid, být trpěliví, netlačit, nevyčítat, když se rozhodneme situaci nevzdat. Lidem, kteří prožívají podobné situace, je jistě ku prospěchu, pokud si najdou psychologa či psychoterapeuta, který je může vhodně podpořit.