Stres? Zkuste mu předcházet nebo alespoň minimalizovat jeho následky

Ema Jasná | 22. 6. 2020

Často mě bolí záda a hlava. Přejídám se. Jsem roztěkaná a podrážděná. Nemám na nic a nikoho náladu. Málo spím. Doléhá na mě stres… Co s tím?

Udělat chybu dnes není lidské, znamená to, že se na práci nehodíš nebo na ni nestačíš. Dovolenou si neber, protichůdné požadavky tří nadřízených hravě zvládneš, stejně jako šikanu zkušeného kolegy. „Výkon, nebo smrt!“ čiší z jednání mnoha šéfů.

Jak se neoběsit

Pokud se nechcete zbláznit, naučte se stresu předcházet stejně jako chřipce. Vyhnete se podrážděnosti, únavě i syndromu vyhoření. Stačí včas zachytit příznaky.

Abyste si nepřipadala jako Mozart ve Formanově filmu Amadeus – pamatujete, jak zoufale si povzdechl, že ho práce na Requiem zabíjí? –, soustřeďte se na následující desatero rituálů a osvojte si je:

1. Nejste perpetuum mobile, ale krásná, zdravá a chytrá bytost z masa a kostí. Dávejte si zcela vědomě realistické cíle, říkejte ne, nenakládejte si na záda práci ostatních, logicky vás potom bolí hřbet.
2. Musíte věřit, že vaše práce má smysl. Měla byste pro ni hořet, měla by vás bavit. Vášeň je nakažlivá, šiřte její viry! Hledejte nové cesty, jak ze stereotypu ven, protože stres je i nuda.
3. Komunikujte otevřeně s kolegy a šéfem, povzbuzujte je. Ale řekněte jim také, co vám vadí – samozřejmě přijatelnou formou! Máte-li nad sebou více bossů, kteří se nemůžou shodnout a vztek si vybíjejí na vás, upozorněte je, že nemíníte hrát roli fackovacího panáka a že počkáte na jejich domluvu.
4. Snažte se naučit novou práci co nejrychleji, budete se cítit jistěji a sebevědoměji.
5. Nebojte se zasmát a projevit emoce, uvolní vás.
6. Podívejte se na problém z jiné stránky, možná naleznete lepší řešení.
7. Bojujte proti stresu výživou, nezajídejte napětí sladkostmi, nezvyšujte agresivitu a pocit tíže živočišnými tuky.
8. Negativní emoce jako hněv, strach a úzkost zvládnete sportem a meditací.
9. Když je vám nejhůř, zašeptejte: „Je to jen práce, nic víc…“ Masírujte touto větou mozek, uklidní se. Dopustíte-li se chyby, nepovažujte ji za neúspěch, ale za odbočku na cestě.
10. Nestresujte se budoucím vývojem, řešte přítomnost, TADY a TEĎ. Obvykle se nejvíce bojíme vlastního strachu, který situaci zkresluje a ochromuje naše síly. Spolkněte ho.

Příběh Kateřiny

Kateřina si v životě vždycky málo věřila. Pracovala jako operátorka telefonní společnosti. Nedokázala se uvolnit, se zákazníky vždy jednala arogantně v domnění, že si je nesmí připustit k tělu. Stěžovali si na ni.

Nedostatek sebevědomí maskovala rádoby sebevědomým vystupováním. Každodenní stres při jednání s klienty jí způsobil vysoký krevní tlak, nadváhu a bolesti břicha. Začala zanedbávat rodinu, nekomunikovala s dětmi, propadala do stále hlubší citové apatie. Nenáviděla se a nenáviděla celý svět, který ji přiváděl do permanentního stresu.

Jednou potkala spolužáka Pavla ze střední školy. Pozval ji do kavárny. Bránila se: o čem si budou povídat? Další stres. Spolužák pracoval jako psycholog a psychoterapeut, mile s Kateřinou rozmlouval. Ona víceméně mlčela. On vyprávěl o některých svých případech. Jeden se jí nápadně podobal. Pavel dal Kateřině vizitku.

Zavolala po třech týdnech. Rozebrali společně její sebevědomí, největší stresor. Kateřina se naučila relaxovat, začala cvičit jógu, chodila na dlouhé procházky, přestala si myslet, že ji nikdo nemá rád a všichni jí chtějí ublížit. Současně pochopila, že ani ona se nemusí nikomu za každou cenu zalíbit. Osvobodila se od svého osobního stresu.

Tagy Amadeus CRS rekviem stres