Pocházela z dobré rodiny a díky tomu získala nejen vzdělání, ale taky dobré vychování. Domluvila se čtyřmi jazyky, kromě němčiny a angličtiny hovořila ještě rusky a francouzsky. Hrála na klavír, milovala jízdu na koni, ale pyšná nebyla vůbec. Herec Svatopluk Beneš o ní později řekl, že s ní byla velká legrace a že nebyla ani trochu snob. Ve dvaceti ukončila studium na Filozofické fakultě kvůli herecké nabídce. Bylo jí dvacet a její život se začal ubírat jiným směrem.

Komička, která uměla mnohem víc

První divadelní angažmá měla v Olomouci, odkud po roce odešla do Bratislavy. V roce 1935 se pak vrátila do Prahy, kde přijala místo v Městském divadle na Vinohradech. Tam prožila celou válku. Ve třicátých letech byla její filmografie neuvěřitelná. První velká role byla v komedii Kantor Ideál, kterou režíroval Martin Frič. Ten pro ni taky později začal psát role přímo na tělo. Zahrála si ve snímcích Dívka v modrém, Příklady táhnou, Kristián, Katakomby, Pohádka máje nebo Eva tropí hlouposti. V nich prokázala, že je skvělá herečka, která dokáže ztvárnit i jiné role než komické. Nicméně právě v těch komediálních si ji budeme pamatovat pořád. Posledním skutečně slavným filmem byl Hotel Modrá hvězda z roku 1941.

V roce 1932 se v Paříži seznámila s rumunským básníkem Tristanem Tzarou, který byl o šestnáct let starší. Vztah sice vydržel jen pár měsíců, ovšem přátelství trvalo dál. O dva roky později začala žít s hercem Františkem Vnoučkem, s nímž ale prožila čtyři náročné roky. Vnouček hodně pil a měl psychické potíže, které pramenily zřejmě z toho, že skrýval svou homosexualitu. Jakmile se to dozvěděla, rozešli se. Do cesty jí přišel ředitel barrandovských ateliérů Němec Willy Söhnel, který před ní chodil s Mandlovou. Právě na tenhle poměr herečka doplatila. Vztah jí lidé neodpustili a byla zaškatulkovaná jako kolaborantka. Odjela dobrovolně do Terezína, kde pomáhala s ošetřováním nemocných a sama se nakazila tyfem. Půl roku bojovala o život.

Vyhazov z divadla a návrat k filmování

V roce 1947 se provdala za režiséra Karla Konstantina. V roce 1948 pak oba dostali z Vinohradského divadla výpověď a odešli do Českých Budějovic. Tam se Nataša ještě víc utápěla ve smutku, byla jako vyloučená ze společnosti a ani hezké role jí nepomohly. Kromě toho zjistila, že manžel miluje alkohol víc, než je zdrávo. Přesto spolu vydrželi až do roku 1961, kdy zemřel. Herecká filmová přestávka skončila až v roce 1951, kdy si zahrála v komedii Císařův pekař. Pak hrála v Divadle Na Fidlovačce, od roku 1955 v divadle ABC, kde zůstala až do předčasného důchodu v roce 1971.

Bohužel neměla nikdy žádné děti, velmi však přilnula k ratolestem svého bratra Ivana. Ten ale v roce 1968 emigroval a ona zůstala jako kůl v plotě. Neměla manžela, žádné blízké příbuzné, objevily se zdravotní potíže. Přestože u svých partnerů alkohol nesnášela, sama v něm začala hledat útěchu. Hrála ale dál, objevila se v úspěšné komedi Drahé tety a já (1974) a v několika televizních snímcích. V roce 1981 si zahrála poslední roli ve filmu Konečná stanice, který se odehrává v domově důchodců. Tam nakonec strávila zbytek svého života. Zemřela opuštěná v roce 1988 ve věku 76 let.