Vté první jsou tvorové, kteří z nepozornosti někdy odhodili do odpadků něco, co tam hodit nechtěli. Za takový klasický omyl bývá pokládáno například vyhození škrabky spolu se slupkami od brambor.

Zmýlených variant je bezpočet. Já jednou nesmyslně vyhodil do smetí kompas.

Do skupiny druhé patří jedinci, kterým se nic takového zatím nestalo. ZATÍM, neboť i na ně číhá každodenně takové riziko.

Čtěte také

Klára Kubíčková

Čtěte také

Pozitivní zprávy: Co dobrého přinesl minulý rok a dal tak naději i letošnímu

Kompas v koši? 

Nyní krátce ke zmíněnému kompasu. Při domácím úklidu v jedné ze zásuvek jsem ho omylem odhodil do odpadkového koše spolu s jiným harampádím, jenže on harampádím nebyl.

Měl jsem štěstí, že jsem na ten omyl přišel ještě včas před vynesením do kontejneru. Tam by kompas sice i nadále ukazoval na sever, ale už ne pro mě.

Hůře to dopadlo v domácnosti paní s internetovou přezdívkou Ditta 77. Svěřila se veřejnosti, že jednoho dne už nemohla vydržet pohled na nepořádek v polici, na které měla její dcera rozházené učebnice a školní potřeby. V její nepřítomnosti se rozhodla všechno v té polici srovnat a dát do latě.

Čtěte také

Naše letité kamarádství skončilo

Čtěte také

Martina (56): Byly jsme celoživotní kamarádky, ale rozdělila nás vnoučata

Různé dceřiny neuspořádané papíry pak zlikvidovala do tříděného odpadu. Jenže ouha!

Dcera se následně zeptala matky, kam že dala obálku, která tam taky byla. Nešlo o obálku ledajakou. Odkládala si tam peníze darované od příbuzných k narozeninám a svátkům. Matka po vzneseném dotazu zkoprněla, neboť i tyto „papíry“ skončily nenávratně v odpadu.

Publikovaná pisatelčina zpověď vzbudila rozličné diskusní reakce. Ty se rozprostíraly od postesknutí „pro dobrotu na žebrotu“ až po konstatování, že i proto by si měly děti uklízet samy.

Nalezená krabice

V předestřeném příběhu už bylo pozdě k dohledání peněz. Jinak tomu bylo v americkém Oregonu, kde taktéž při uklízení došlo k nechtěnému vyhození financí do odpadků.

Šlo o částku odpovídající našemu půl milionu korun. Na chybu však přišel provinilec – otec rodiny – naštěstí poměrně brzy. Došlo mu, že při uklízení vyhodil v chvatu i starou krabici od bot, kam se ukládala našetřená rodinná hotovost.

Když to následně s prosbou o řešení oznámil dotyčné recyklační společnosti, která si onen odpad odvezla, zjistilo se, že náklad je ještě v centrální provozovně. Tamní pracovníci se pak snažili při navazujícím třídícím procesu najít onu postrádanou „spořitelní“ krabici.

Stal se malý – vlastně velký – zázrak, když se to opravdu podařilo. Byť se vše neodehrálo zrovna o Vánocích, byl to pro dotyčnou rodinu vskutku Ježíšek.

Čtěte také

Zleva: Václav Malý, Rita Klímová, Alexander Dubček a Václav Havel

Čtěte také

Jak sametová revoluce změnila život žen? Vzala jesle a nezměnila nerovnost platů

Bude hokejka?

Přejdu-li k Vánocím autentickým, navazuji vzpomínkou osobní. Při jednom ze Štědrých večerů z času mého klukovství bylo rodičům divné, že jsem neprojevoval vděk za peníze v obálce, kterou mi jako dárek dali s poznámkou, abych si koupil hokejku podle svých představ.

Ta obálka se však ve víru svatvečera ke mně vůbec nedostala. Nějakým záhadným způsobem odputovala od stromečku do rohu místnosti spolu s papíry od rozbalených dárků.

Mámu zarazilo, že z mé strany neviděla žádnou odezvu na onu částku, a tak se mě po ukončeném darovacím rituálu významně zeptala, jak se těším na hokejku. Odpověděl jsem, že nevím, o co jde.

Rodiče zjevně znervózněli, ale pak otec přistoupil detektivně ke hromádce papírů z rozbalených dárků a začal pátrat po zmizelé obálce s peněžním obsahem. Našel ji tam zatoulanou.

Vše dobře dopadlo, takže to tehdy nebyly vyhozené (doslova) peníze.

Čtěte také

Šéfka si mě neoblíbila

Čtěte také

Marie (56): Do práce nastoupila ambiciózní šéfka. A jde po mně!

Ještě že ta hromádka vánočních papírů neskončila celá – i s dárkem – předčasně v popelnici. Tam by se pak dodatečně pátralo dost obtížně. Kromě jiného i proto, že tehdy se odpadky ještě netřídily ekologicky a nestačilo by tedy prohrabávat se před domem pouze v kontejneru s nápisem Papír.

Ještě méně lákavou představou je šťourání v takzvaně směsném odpadu. Právě v něm – nevábně vonícím – se probíral milionář Bernie Squitieri z Missouri. Činil tak s několika pomocníky, které si najal, aby spolu s ním pátrali po diamantovém prstenu v úložišti navezených odpadků ze čtvrtě, kde bydlí.

Agenturní zpráva uvádí, že dotyčný prsten za deset milionů mu „omylem spadl do odpadků“ a že ho pak za poťouchlé přítomnosti bulvárních novinářů hledal ve svezeném komunálním odpadu.

Výsledně s úspěchem.

Abych však nepoukazoval pouze na milionářskou historku. Obdobný renonc se může s dávkou smůly stát každému z nás, i kdyby šlo o prstýnek podstatně levnější, ale přesto pro nás něčím vzácný.

Takže pozor! A nejen na prstýnky...

Autor 

je český spisovatel a novinář. První fejeton zveřejnil v 16 letech a od té doby jich publikoval přes dva tisíce. Byl jednou z hlavních postav časopisu Mladý svět, působil v něm skoro 30 let. Je na volné noze. Vydal dvacet knih. Jeho žena Magdalena je malířka.

Čtěte také

Hana Halfarová

Čtěte také

Kolik už vás stály pokuty v knihovnách? A vracíte knihy často nepřečtené?