Zdroj: Shutterstock
Nebavte se s rodiči o politice. Babiš i Trump dokáží zcela rozdělit rodiny
Jestli máte tu kliku a vaši rodiče inklinují ke stejné straně politického spektra a nesnášejí stejné postavy našeho vládního panoptika, pak je pro vás tenhle text zbytečný. Můžete bez obav odjíždět na rodinná setkání, aniž byste si v autě museli připomínat: žádné volby, zprávy, důchody ani vzpomínky na socialismus!
Pes je zakopaný v tom, že můžete s někým sdílet základní etické hodnoty (normální je nekrást, nelhat a nepodvádět), a přesto zastávat úplně odlišné politické přesvědčení. Nebo i společenské. Asi nikdy nebyla debata na jakékoli obecné téma tak prošpikovaná mezigeneračními nášlapnými minami jako teď. Nepřehledné sexuální identity, kola ve městech, auta na elektřinu, nový feminismus, starý rasismus, o klimatických změnách ani nemluvě.
Opravdovým mistrem v názorovém rozkolu rodin je americký prezident Donald Trump. Překlenutí politických rozdílů v rodinách se proto v USA věnuje hodně psychologů. „V současném politickém klimatu často příslušníci jedné rodiny vůbec nechápou, že jejich příbuzní můžou mít takový názor, jaký mají,“ říká Kathryn Moore, psycholožka pracující v rodinném poradenském centru v Kalifornii. „Zvlášť nepříjemné to je u rodinných příslušníků, které milujeme a jejichž přesvědčení nás prostě šokuje.“
Podobné zkušenosti má určitě mnoho obyvatel Česka s rodinnými debatami o tom, zda je současný premiér kladná či záporná postava.
Rodiče jsou obvykle našim prvním zdrojem informací o politice a děti přebírají světonázor z rodin. Když si pak začnou vytvářet vlastní postoje, dostanou se často do konfliktu se zásadami, se kterými vyrostly. To vás dokáže pěkně vykolejit, protože si najednou nejste jistí ničím, čemu jste od dětství věřili. Případně máte pocit, že jste vlastně doteď jen tupě přebírali názory svých rodičů a neuvažovali o nich. A v extrémních případech může takový rozkol skončit i narušením rodinných vztahů.
Tolerance nade vše
Vaši rodiče či prarodiče jsou v jiném stadiu života než vy. Jinak se dívají třeba na finanční zabezpečení – je pro ně důležitější, jak se o ně postará stát v důchodu, než jaký je vývoj platů. Legalizace homosexuálních sňatků se jich velmi pravděpodobně nedotkne a vinou společenského klimatu, ve kterém vyrůstali, ani žádného homosexuála neznají, nebo jen takového, který to nepřiznal ani sám sobě. Ekologie a klimatické změny už jsou jim úplně volné, a navíc jim sahají na nostalgické vzpomínky – vůni benzinu, první plastové sluneční brýle, nadšení z možností letecké dopravy…
Když si vezmete, že datově jsou naši rodiče rozkročeni mezi poválečnou krizí a dobou instagramových influencerů, není úplně fér po nich chtít, aby se orientovali třeba v genderovém problému skleněných stropů a platové nerovnosti mužů a žen. Na tenhle nevyhnutelný tradicionalismus pak hrají politické strany, které vám zvedají tlak, ale nic s tím nenaděláte. Volební právo je sice omezené zdola, ale shora asi nikdy nebude. Přestože třeba brexitové referendum podle průzkumů ovlivnila generace, která jeho následky už neponese.
Široká témata, společná půda
Kathryn Moore má pro rodinné sešlosti s pestrým politickým podhoubím univerzální radu: „Vyjádřete si vzájemně respekt. Každý má právo na svůj názor. Vyslechněte se navzájem, ale nepouštějte se do přesvědčování toho druhého. Bavte se v obecných souvislostech, o věcech, na kterých se shodnete.“ Všichni vlastně chceme od politiků to samé. Dobrou zdravotní péči, kvalitní vzdělání, silnou ekonomiku a bezpečné místo k životu. Rozdíly nastupují až v představách, jak toho dosáhnout. „Víte, že vaši rodiče vás milují a vy milujete je,“ uzavírá psycholožka. „Proto se při setkání soustřeďte na to, co vás spojuje, a ne na to, co vás rozděluje.“
