Na jedné straně jsme se naučili dělat ze seniorů oběti a v dobré víře se je snažíme chránit, na druhou stranu proti nim jako skupině obyvatel roste míra agresivity, kterou si do nich projektujeme. Někdy se dokonce může zdát, jako by sousedovic dědeček, kterého je třeba ochránit, mohl za to, že mi krachuje podnikání v důsledku vládních opatření. „Lidé v seniorském věku častěji umírají, tak to prostě je bez ohledu na covid-19. I když se je dnes snažíme chránit, nedaří se nám to, naopak. Z domovů pro seniory se na řadě míst v Evropě staly smrtící pasti, kde se nákaza šíří, i když lidé, kteří tam žijí, nikam nechodí a vlastně důsledně dodržují vládní nařízení,“ vysvětluje socioložka.

Týká se to všech

Covid-19 přitom ohrožuje každého, některé studie ukazují například, že může mít dlouhodobé následky. Proto není dobré mluvit o nákaze jako o něčem, co ohrožuje jen „staré lidi“. V tomhle duchu reagovala i obecně prospěšná společnost Elpida. Ta pomáhá seniorům zůstat respektovanou a plnohodnotnou součástí společnosti. Na začátku října proto otevřeným dopisem vyzvala tehdejšího ministra zdravotnictví Romana Prymulu, aby v souvislosti s pandemií definoval rizikové skupiny: „Rádi bychom se vyhnuli přílišné paušalizaci rizikových skupin například dle věku. Zároveň se s odkazem na negativní dopady dlouhodobé izolace na psychický i zdravotní stav člověka domníváme, že ani přílišná restriktivní opatření nejsou namístě. Jasně a přehledně formulovaná doporučení mohou rizikovým skupinám obyvatel poskytnout vodítka, jak se chránit, a na straně druhé vytvořit prostor pro jasně zacílenou občanskou iniciativu a vzájemnou solidaritu a pomoc,“ stojí v dopise.

Virus se šíří demokraticky

Měli bychom tedy říkat spíš to, že virus postihne víc například lidi s nadváhou? „I to je stigmatizace skupiny lidí, jen vyměníte věk za váhu. A jakákoli stigmatizace zacílená na nějakou skupinu vede k vytváření ghett, byť třeba ‚jen‘ v našich hlavách. Z mého hlediska by prostě bylo dobré říkat, že virus může být nebezpečný pro kohokoli, a stejně tak bychom měli být všichni bez rozdílu věku podporováni v tom, jak se před ním účelně bránit. Virus se šíří demokraticky, chytit ho může kdokoli, ani peníze nebo moc před ním neochrání,“ upřesňuje Vidovićová.

Jak vysvětluje socioložka, covid patří mezi typické takzvané nové riziko, podobně jako třeba dopady klimatické změny, před nimiž se také nepůjde schovat. „V případě těchto ohrožení není výrok, že v tom jsme všichni společně, žádné klišé. Ale je těžké v době rozjitřených emocí necítit frustraci a nehledat viníka. Ale stejně jako v jakékoli kohortě lidí existují různé typy chování, najdou se i mezi seniory,“ upřesňuje Vidovićová.

Část seniorů se bojí, část rebeluje

Lucie Vidovićová se přitom se seniory setkává ve svých (dnes online vedených) kurzech a učí je nebát se technologií a ovládat například počítače, nebo dokonce roboty. „To, co mi teď říkají, se vlastně neliší od toho, jak o pandemii mluví kdokoli jiný bez ohledu na věk. Někteří z ‚mých‘ seniorů mají strach a rozhodli se nevycházet, jsou extrémně opatrní, někteří naopak rebelují. Je to stejné jako v populaci obecně,“ vysvětluje.

A všímá si paradoxně i toho, jaké pozitivní dopady má pandemie na lidi, s nimiž pracuje. Hlavně s ohledem na technologickou gramotnost. „Nikdy jsem si nemyslela, že se seniorky v naší skupině naučí takhle rychle a intuitivně využívat třeba Zoom, přes který jsme teď v kontaktu. Je pro mě úžasné vidět ty rozzářené tváře na videu, když se postupně připojují, když se jim daří tuhle platformu ovládat. Cítí se skvěle, posílené tím, že to zvládají a mohou zůstat ve spojení,“ popisuje výzkumnice.

Sejmout covid z piedestalu

Co by radila lidem, kteří se o své babičky a dědečky obávají? Nalézt nové zdroje duševní pohody– a přenést ji i na seniory ve své rodině i blízkém okolí, ale třeba i jen na jedince, které letmo potkáváme, jakkoli je to těžké. Odmítnout covid jako jediné všeprostupující téma. „Vím, že covid je slon v obýváku, těžko ho budete ignorovat. Ale víme, co je třeba dělat. Můžete dodržet všechna hygienická opatření a přesto nezúžit témata hovoru na covid. Ptejte se svých seniorů, co četli, co viděli, co jedli, nenechte téma pandemie, aby bylo jediným a nejsilnějším tématem, které spolu sdílíte. Sejměte ho z piedestalu, vraťte hodnotu i dalším tématům,“ radí socioložka.

Mnoho seniorů a seniorek, s nimiž mluví, si v podstatě stěžuje na to, že jim jejich děti a vnoučata volají a pořád dokola říkají: Hlavně nikam nechoď, hlavně zůstaň doma. „To může být ponižující a omezující,“ říká.

Sama s tím má vlastní zkušenost: v září zemřel její otec – a jeho bratr, protože se bojí nákazy, nepřišel na pohřeb. „Smrt je součástí života. Je nutné dodržet doporučená opatření, ale senioři umírají, ať už na covid, nebo s covidem, umírají na jiné nemoci, na stáří – a je důležité, aby neumírali o samotě zavření za neprostupnou zdí. Nebo se toho třeba byť i jen museli bát, že to takhle s nimi v poslední hodině zemského putování dopadne. Je to důležité pro ně, ale i pro nás. Smrt nemůžeme ze života vyloučit, dříve nebo později pro ni musíme najít místo ve svém životě,“ vysvětluje socioložka.

Svoboda, důstojnost, respekt

Každý senior by měl být vnímaný jako jakákoli jiná svobodná bytost, jeho rozhodnutí by neměl nikdo bagatelizovat a chovat se, jako by šlo o rozhodnutí někoho nesvéprávného. „Svoboda, důstojnost, respekt. To jsou tři klíčová slova, která by nás měla zajímat. Pokud má senior – stejně jako jakýkoli člověk jakéhokoli věku – všechny dostupné informace, je na něm, jak se rozhodne. Můžeme s tím rozhodnutím nesouhlasit, ale nemůžeme ho proti jeho vůli zavřít a omezit jeho svobody, udělat z něj oběť,“ dodává.

To, jak v době pandemie o seniorech uvažujeme, nestigmatizuje jen je, ale třeba i domovy pro seniory či centra pečovatelských služeb. „Když to přeženu: která hodná dcera by dnes s klidným svědomím dala svoje rodiče do domova důchodců, když jejich obraz je takový, jaký je? Už tak problematicky vnímané, a přitom pořád ještě potřebné pobytové služby, pandemie a to, jak ji vnímáme, poškodila na dlouhé roky dopředu,“ uzavírá socioložka.