Říká se tomu asociální chování – lidově: je to blbec, kretén, idiot. Většina lidí, kteří jsou dobře vychovaní a přiměřeně spokojení, se chová sociálně. Abychom ty první pochopili, musíme jít ke kořenům jejich chování. Ne je omlouvat, ale prozkoumat.

Dva hlavní důvody k asociálnímu chování jsou ignorance a trauma. Ignorance neboli neznalost něčeho je příčinou asociálního chování mnohem častěji, než bychom si mysleli. Jako někdo, kdo „ví“, si neumíme představit, že někdo „neví“.

Když najdu v práci v lednici cizí banán a sním ho ke svačině, jsem idiot? Zlodějka? Nebo jsem si ho jen spletla se svým banánem? Když se dobře a nahlas bavím na večírku na balkoně, jsem bezohledná osoba? Nebo jenom nevím, jak daleko se hlasy v noci nesou a že soused má malé dítě, které nemůže spát?

Nevědomky jsme za blbce byli asi všichni. Kdybychom to bývali věděli, tak bychom to nedělali. Ale co s lidmi, kteří vědí, co se má a co ne, a stejně se rozhodnou škodit?

Čtěte také

Neponižovat. To je pravidlo, kterým se musíte ve výchově řídit vždy

Čtěte také

Chcete být dobrý rodič? Praktikujte výchovu bez poražených. V čem spočívá?

Sobecký soused

Chová se, jako by byl na světě sám a kolem něj nikdo nebydlel. To je ten, co nechá svého psa udělat bobek na cizím trávníku a oblíbenou hudbu si pustí na plné koule třeba nad ránem. Tady se k ignoranci přidává ještě nedostatek empatie. Takový člověk si nedokáže představit, že by se ocitl v kůži toho druhého. Jak se to stane, že je někdo ignorant a ještě bez empatie? To se stane v dětství. Ten, komu nebyla empatie prokazována odmala, ten jí sám není schopen. Takže vaše neempatická sousedka je třeba obětí emočně chladných rodičů. 

Řádící řidič

Vztek a agrese, které jsou projevem zuřivých řidičů, označují psychologové za odpověď člověka na prožité trauma. Připomíná to psychoterapeutka Tina Gilbertsonová ve svém článku pro Psychology Today. Chronické emoční odmítání nebo zneužívání v dětství nám může způsobit bolestivé pocity neviditelnosti a odcizení. A vymezení se vůči ostatním („Jak to řídíš, ty kreténe – vrať řidičák a kup si koloběžku!“) nás zviditelňuje. A ty ostatní naopak odlidšťuje, dělá to z nich pouhé překážky na naší cestě k cíli. Najednou ve vedlejším autě nesedí máma Anežka se dvěma dětmi na výletě do zoo, ale jenom překážka na mé cestě do práce. 

Jinými slovy ti, kteří prožili trauma, ho teď posílají dál. Třeba formou troubení na vyděšeného řidiče z jiného města, který zazmatkoval na kruhovém objezdu.

Čtěte také

Záchvat paniky! Jaká je první pomoc?

Čtěte také

Panická ataka: Co dělat, když se mozek strachy splaší? Na vině je stres!

Rasismus, homofobie

Ignorance (to, že neznám žádného černocha nebo homosexuála) a sebevědomí poškozené traumatem se nakonec spojí v nejsilnější formě „blbství“. U lidí, kteří třeba na internetu šíří rasistická hesla, odhalil průzkum nízké sebevědomí a pocity odcizení. Něco takového se lidem, kteří jsou psychicky zdraví, nestává. Jsou to totiž plody emočních traumat.

I když pochopení příčin ještě neomlouvá idiotské chování, ukazuje aspoň cestu k uzdravení. Je to cesta odvrácení se od špatných rozhodnutí, ještě než je uděláme – spíš než cesta trestů za to, co už jsme udělali.

Na ignoranci bychom měli reagovat vzděláváním a sociální gramotností a na trauma pokusem o jeho uzdravení. Jenom tak bude blbců ubývat a srážek s nimi taky.

Zdroj: https://www.psychologytoday.com/us/contributors/tina-gilbertson-lpc

Čtěte také

Chcete se omluvit? A myslíte to vážně?

Čtěte také

Jaká má být omluva? Jednoduchá, jasná, konkrétní a s příslibem nápravy