Zdroj: Shutterstock
Nejhůře nesou stárnutí třídní krasavice, zvyklé na aplaus. Tak na ně buďme hodné
Vyrůstat jako holka můžete dvěma způsoby – buď se zhlížet v každém dostupném lesklém povrchu a žasnout, jak jste se přírodě povedla, nebo se zrcadlům a výkladům nonšalantně vyhýbat a fotky papírové či elektronické vyhazovat podle toho, jak velkou na nich máte ránu. Je jen logické, že když udeří padesátka, druhá skupina jede v klidu dál, zatímco původní krasavice jsou v šoku.
Nebudeme se ani pokoušet zakrýt zlomyslný tón. Myslíme to sice dobře, ale čekaly jsme na tuto chvíli čtyřicet let. Je nás většina, a tak nám královny třídních diskoték a objekty snů všech našich spolužáků snad odpustí.
Svět za očima
Jako holka velmi brzy zjistíte, jak vám osud rozdal karty. Nejen fyzicky, ale i v sebevědomí. Protože ono ani tak nezáleží na tom, jak opravdu vypadáte, ale jak to nesete. Chodíte-li do školy základní i dalších hlavně s touhou nebýt vidět – za kterýmžto účelem se halíte do nadměrného oblečení –, není pravděpodobné, že byste na svém vzhledu nějak významně stavěla budoucnost a vztah ke světu. Spíš tak nějak pracujete s tím, co máte. Díváte se mnohem víc kolem sebe než na sebe, ale postupem času umíte sama se sebou pracovat lépe a lépe. K padesátce potom dorazíte plně vybavená na projevy stárnutí.
Kam na vás s kily navíc a případnými projevy gravitace. Vy jste dokázala projít pubertou s poprsím zdatné kojné nebo s koleny fanatického mnicha. Vrásky jsou nic proti atakům pubertálního akné. Tu a tam křečová žilka je hračkou pro ženu, jejíž celulitida vypukla ve dvanácti a rozprostřela se od kotníků ke krku. A šedivé vlasy? Zkuste vytvořit na střední škole módní drdol z mastných hřebíků, které vám příroda nadělila, nebo si hrát na punk, když máte čtyři vlasy pěti řadami.
Konfrontace a legrace
Německá psycholožka Sabine Maschke pracovala dva roky na průzkumu fenoménu třídních srazů, tedy setkání lidí, kteří se znali jako mladí a pak se dlouhá léta neviděli. Zpovídala organizátory i účastníky a výsledek? Nejhorší noční můrou žen je, aby nebyly na třídním srazu nejtlustší. A na věku přitom nezáleží. Může se vám to zdát malicherné, ale je to spíš strach z výsměchu a odsouzení. Muži naopak řeší peníze a pracovní postavení.
Během průzkumu přišla Maschke na to, že třídní krasavice už na srazech krasavicemi nebývají, naopak, z kdysi ošklivých káčátek se stávají půvabné ženy. Rada, kterou z toho vyvodila, zní, že společné stárnutí nás od posuzování podle vzhledu osvobodilo, takže ani třídní královny, ani zralé krásky by na něm neměly stavět, ale měly by si užít večírek s lidmi, se kterými mají společné vzpomínky.
Nevstupujte do žádné řeky
Proměny bývalých spolužaček si pochopitelně povšimnou spolužáci a nejedno bývalé káčátko pak musí čelit náletům „kluků“, kteří by si o ně v dětství neopřeli ani skládačku. Na třídních srazech sice vzniká hodně druhých životních vztahů, ale rozhodně mezi ně nepatří chvíle, kdy si druhdy arogantní třídní machr najednou pod vlivem vaší proměny a pěti dvanáctek uvědomí, že jste byla vždycky holka jeho snů. Je mnohem lepší jít a zjistit, jaká je třídní exkrálovna doopravdy holka, tedy ženská, a jak s ní život zamával. Třeba se pak dozvíte, že dospívání v těle, které jste jí vždycky záviděla, taky nebyl žádný rokenrol. Psycholožka Sabine Maschke koneckonců svou práci shrnula do tří zásad spokojeného třídního srazu: nechlubit se, ptát se a užít si to.
