Je jim 56 až 74 let, patří do poválečné generace zvané baby boomers a převážně žily v patriarchálním modelu, kde hlavou rodiny byl otec. Muž plnil roli živitele, vůdce a ochránce rodiny. Ženy se staraly o chod domácnosti, a to i když pracovaly. V té době bylo manželství pro ženy velmi často jedinou možností, jak se realizovat. Být vdaná a mít dítě patřilo k dobrým mravům. Do manželství tedy často vstupovaly, i když po něm ani moc netoužily. A ty, které si „dovolily“ otěhotnět, se vdávaly pod nátlakem, protože být svobodnou matkou bylo společensky nepřijatelné. Přesto se i tyto ženy začaly postupně seberealizovat. Studovaly, po studiu založily rodiny a v práci se snažily být podobně úspěšné jako muži. A v devadesátých letech mnohé z nich na prahu padesátky zjistily, že než špatné manželství za každou cenu, tak radši žádné.

Čtěte také

Nestresujte se tím, že nemáte vždy orgasmus

Čtěte také

Co je to karezza: Přestaňte se soustředit na orgasmus, i tak může být sex krásný

Rozvody po padesátce

Takzvané „šedé rozvody“ nejsou ničím neobvyklým a jsou důsledkem toho, že ženy už nejsou ochotny podřízeně naplňovat společenská očekávání, která by je nutila stát u plotny a setrvávat s někým, s kým být nechtějí. „Nemají-li manželé kromě dětí moc společného, bývá obtížné kontinuitu vztahu udržet,“ říká psycholožka Magdalena Dostálová. Statistiky mluví jasně. Rozvody po padesátce jsou na vzestupu a jejich počet se od roku 1990 zdvojnásobil. A nejčastějšími navrhovateli rozvodu jsou právě ženy. „Konečně se probraly. Uvědomily si, vedle koho celá léta žily a jak moc jim partner nevyhovuje. To se typicky děje v případech, kdy manželé dávno předtím rezignovali na jakékoli společné linie, soužití probíhalo spíše samospádem a točilo se hlavně kolem dětí,“ popisuje Dostálová. Mají taky větší sebevědomí, nejsou takové puťky, jako bývaly. Nebojí se žít samy, jsou ekonomicky nezávislé. A jako rozvedené nejsou tolik stigmatizované jako dřív. Snad i proto, že mají větší sebevědomí a nebojí se, mnohem vstřícněji vnímají i nové trendy v partnerských vztazích včetně života na hromádce.

Čtěte také

Na spokojenost vztahu nemá nevěra vliv

Čtěte také

Šťastné páry stárnou pomaleji. Nejhůře jsou na tom ti v nespokojených vztazích

Svatba za každou cenu

Moje babička si „dovolila“ otěhotnět jako nesezdaná. Zamilovala se ale do muže, kterého její rodina považovala za nevhodného. Ani ji jeho rodina neměla za dobrou partii. Svobodnou matkou v malé vesnici ve čtyřicátých letech zůstat nemohla, i když jí samotné by to vůbec nevadilo. Nakonec podlehla nátlaku ze strany otce a provdala se za starého mládence o deset let staršího, který žil ve stejné vesnici. Nebyl zlý, nebyl dokonce ani ošklivý, měl rád děti, ale moc toho nenamluvil. Chybělo jiskření. Touha. Nikdy si ale nestěžovala, byla ráda, že její dceru přijal za vlastní, a porodila mu ještě další čtyři děti. Uvnitř ale věděla, že takhle to nikdy nechtěla. Možná i proto kladla všem svým dcerám (a mojí mamince obzvláště) na srdce, že jejich zájmy jsou na prvním místě, že seberealizace je víc než manželství, které je uzavřené z povinnosti, a že když nebudou chtít, nemusejí se vdávat. A pokud ano, ať si vezmou toho, koho chtějí, a ideálně poté, co ho dobře poznají. Totéž říkala moje matka mně. Nespěchej, času je dost, manželství není žádná stará roztrhaná košile, kterou můžeš vyhodit a vyměnit druhý den za novou. Nejdřív se oťukávejte, klidně spolu i bydlete, hlavně se nehrň do vdávání! Poprvé jsem ji neposlechla a skončilo to rozvodem. Podruhé jsem už byla opatrnější, a než jsem se znovu vdala, vyzkoušeli jsme spolužití na hromádce. Díky bohu, společenský ani politický tlak na institut manželství se dnes už nenosí!

Čtěte také

Ženy potřebují více spánku než muži, přitom ale častěji trpí nespavostí

Čtěte také

Oddělené bydlení je klíč k partnerskému štěstí. Odbornice popisuje pro a proti

Život na hromádce

Podle studie Pew Research z roku 2016 tvořil počet nesezdaných párů v USA, které spolu žijí, 18 milionů, což je o 30 % větší nárůst než před deseti lety. U dospělých ve věku nad 50 let a starších nárůst činil dokonce 75 %! Je tedy jasné, že dospělých, kteří nechtějí vstupovat do manželství, je stále víc. I když většina z nich prohlašuje, že se nakonec přece jen možná vdá nebo ožení. V každém případě nikam nespěchají a ani je k tomu nikdo už nenutí. Podle průzkumu, který se prováděl pro časopis Vlasta loni na podzim, většina populace radí partnerství na zkoušku. Důvodem pro uzavření manželství je pouze silný citový vztah, případně očekávání dítěte. Žití na hromádce by před manželstvím preferovalo 80 % dotázaných a 13 % by volilo pouze nesezdané soužití. Průzkum jasně ukázal, že dříve tradiční důvody k uzavření sňatku, jako je finanční zajištění, nejistota, tlak a normy společnosti včetně nesouhlasu rodičů, neuvádí téměř nikdo (v šetření Vlasty méně než tři procenta). „Myslím, že většina párů již dnes život na hromádce před vstupem do manželství praktikuje. Stejně jako většina má partnerský intimní život dříve, než vstoupí do oficiálního svazku. Jedná se o jev ilustrující dobu. Nejsme již nějakou dobu nastaveni na to ‚kupovat zajíce v pytli‘. Partneři se chtějí nejdřív poznat, aby zjistili, zda mohou vůbec uvažovat o spojení do manželského svazku. A proč ne? Neváže-li jednotlivce či rovnou celý pár náboženské přesvědčení či jiný světonázor zapovídající společný život před vstupem do manželství, nemusí být od věci vyzkoušet si, zda nám společné soužití půjde, dříve než si vyměníme snubní prsteny a řekneme pověstné ano,“ domnívá se psycholožka Magdalena Dostálová. Téměř žádné překážky už v cestě nestojí, dnešní matky jsou moderní, pokud jde o akceptování života na hromádce. Přesto Dostálová nepovažuje manželství za něco, co by mělo být odsouzeno k záhubě. „Není to dokonalá instituce, ale chrání jak oba aktéry, tak společné děti. V poslední době pozorujeme, že se nemalá část párů vezme až poté, co je na světě jejich první potomek. Jako by potřebovali vyzkoušet, zda jim to bude ve vztahu klapat, i když se stanou rodiči. Společenský tlak tedy vymizel, avšak stále je pro značnou část populace manželství nakonec minimálně právně, když už ne sociálně, nejvýhodnější,“ domnívá se psycholožka.

Čtěte také

Táhne ti na záda! Tento komentář si klidně odpusťte

Čtěte také

Nechte svého teenagera nosit jeho šílené oblečky. Kroťte sebe i prarodiče

Hlavně žádný spěch

Část matek dnešních mladých žen má za sebou třeba i více ztroskotaných manželství. „Doma se střídali tatínci, kteří po čase zmizeli, aby je zanedlouho nahradil někdo další. Ženy z předešlé generace se naučily spoléhat samy na sebe. Samy vychovat děti, uživit je, postarat se o domácnost. Nemusí proto vidět institut manželství jako výhradně pozitivní. Jejich dcery si však tvoří názor i na základě vlastních dětských prožitků a leckdy přiznávají, že něco podobného, totiž vyrůstat bez otce, by pro vlastní dítě nechtěly. A to i přesto, že by třeba byly samy schopny dítě i sebe finančně zabezpečit,“ domnívá se odbornice. Matky tedy mohou svým dcerám dávat rady a varovat je před tím, aby udělaly nějakou velkou botu, ovšem ne vždy to funguje. „Nemyslím si, že dcery své matky poslouchají tak slepě. Jejich vlastní cesta je jakýmsi kompilátem zkušeností a toho, co slyší a vidí ve svém okolí. Jsou při výběru partnera možná obezřetnější, než byly jejich matky, avšak taky jsou si vědomy, že nemohou přebírat donekonečna,“ varuje psycholožka. „Rozvahu, s níž dnes mladí do manželství vstupují, vnímám pozitivně. Lidé mají za sebou často již nějakou společnou historii. Zažili společné bydlení, cestování, zvládli dramatické situace, které mohly prověřit kompatibilnost jejich povah. Někdy už vychovávají společné dítě, zažili se navzájem v leckdy náročných situacích spojených s rodičovstvím. Zároveň se na druhou stranu nevyplácí čekat a vybírat zbytečně moc dlouho. Mladé ženy nejednou navštíví poradnu, aby si posteskly, že nikdo vhodný pro ně v jejich okolí k nalezení prostě není, protože jsou potenciální partneři již přebraní. Čekání bychom neměly protahovat. Mohlo by se totiž stát, že se nám vztah ztratí v nenávratnu,“ dodává odbornice.

Asi polovina dospělých v USA (48 %) tvrdí, že páry, které spolu žijí před svatbou „na hromádce“, mají větší šanci na úspěšné manželství než ty, které spolu nežijí, 13 % naopak uvádí, že manželství nebude úspěšné, a 38 % tvrdí, že se soužití nijak výrazně nezmění. Větší optimisté jsou mladí lidé do 30 let.

Čtěte také

Nekonečná bitva nebo příměří?

Čtěte také

Snacha a tchyně: Komplikovaný vztah, který často zbytečně končí nenávistí

Co dnes matky říkají?

Neslevuj ze svých požadavků. Možná se spousta tvých kamarádek vdává, takže si to přeješ taky. Ale pokud nepotkáš někoho, s kým chceš strávit celý život, do svatby se nežeň. Nespokoj se s mužem, který tě sice za ženu chce, ale ty si nejsi jistá. Pravděpodobně bys toho litovala. Tahle volba je zásadní, takže nespěchej.

● Neměň se kvůli němu. Jak říká specialistka na vztahy Annjocel Gapasin, nejdůležitější je hledat partnera, který protějšek ocení takový, jaký je. Je samozřejmě rozumné dělat ve vztahu kompromisy, ale není rozumné předstírat něco jen proto, abys na oplátku získala lásku.

Červená vlajka na začátku, billboard po svatbě. Když si všimneš hned na začátku vztahu potíží nebo něčeho, co ti nesedí, nevěř, že tyhle problémy magicky zmizí. Nezmizí. Naopak se časem prohlubují. Partnerovu povahu ani zvyky nezměníš. Miluj ho takového, jaký je, nebo ho nech být.

Nenech se ovlivňovat tradicemi, ledaže bys to sama chtěla. Tvoje práce je stejně důležitá jako jeho, jeho účast na výchově dítěte je stejně zásadní jako tvoje. Opatrně přemýšlej o tom, jak přesně chceš, aby tvůj život vypadal v manželství. Mysli na finanční nezávislost. Měj kontrolu nad svým osudem, manželství není povinné a dnešní doba ti umožňuje, aby ses rozhodla sama, jestli manželství vůbec potřebuješ.

Čtěte také

Jaké jsou vaše představy o životě?

Čtěte také

Kudy dál? Otázky, které si máte položit, když se ocitnete na životní křižovatce

Z průzkumu Vlasty z podzimu 2019 vyplývá, že 25 % dotázaných nevěří, že je manželství v současné podobě udržitelné. Mezi hlavní důvody patří obavy z nevěry, lenost řešit problémy či touha udržet si volnost a svobodu. Většina populace radí partnerství na zkoušku. Až 80 % by dnes volilo před manželstvím žití na hromádce, 13 % dotázaných by nesezdané soužití akceptovalo napořád.

Názor odborníka: Magdalena Dostálová, psycholožka

Rady „nikam nespěchej“ mají nejen svoje pozitiva, ale i negativa. Negativem je rozhodně riziko přechozeného vztahu nebo nebezpečí, že ve snaze vybrat toho nejlepšího, přeberu. Tady často již není cesta zpět. Žena má nevýhodu limitovaného času reprodukce, v tomto ohledu je muž prakticky neomezen. Čekání bychom neměly protahovat.

Čtěte také

Uvědomte si, co jste o sobě během pandemie zjistili

Čtěte také

Jak zvládnout postkovidový stres? Co dělat, když se těžko vrací k běžnému režimu

Anketa

Pocházím z malého městečka, kde se skoro všichni znají. Moje máma se vdávala ve dvaceti, a když mi bylo taky tolik, pořád se mě ptala, kdy se už konečně rozhoupu a vdám se. Když jsem se pak vdala, a ještě ve třiceti neměla děti, pro změnu se ptala, kdy už budu mít dítě, co má prý pořád vysvětlovat sousedům. Ona byla odpůrkyně soužití na hromádce.

Ivana (51)

Mně moje matka nikdy do ničeho nemluvila. Naštěstí měla moderní názory, takže i kdybych zůstala single nebo žila s mužem na hromádce nebo byla svobodná matka, tak by jí to nevadilo. Vždycky mi říkala, ať dělám to, co cítím, že je správný.

Jana (46)

Moje máma se poprvé vdala, protože byla těhotná. Nevyšlo to. Rozvedli se. Druhého partnera si nikdy nevzala. Prý to nemá cenu, vdávat se nepotřebuje. Mně proto vždycky kladla na srdce, abych se nikam nehrnula a raději žila s partnerem na hromádce, protože manželství není žádná záruka celoživotního štěstí. A že dítě bych nakonec dokázala vychovat i sama.

Dana (41)

Moje máma byla ze staré školy. Vdala se, protože se to „nosilo“, za prvního chlapa, s nímž chodila. Měla s ním dvě dcery a vydržela s ním dvacet let, než se rozhoupala k rozvodu, protože ji pořád podváděl. Jako holky jsme viděly, že není spokojená, že často brečí. Proto mi říkala, abych se nevdávala za prvního, kterého potkám, ale ať jich raději poznám víc, anebo s ním aspoň nejprve žiju ve společné domácnosti.

Eva (53)

Čtěte také

Je ve vztahu nuda? Nebo nezájem?

Čtěte také

Nedotýká se mě ani se se mnou nehádá. Proč už vás nemiluje a jak to poznáte