Následující den jsem novinku roztřeseným hlasem oznámila Milanovi a s obavou čekala na jeho reakci - mohla být jakákoli. On mě však překvapil a uklidnil, že mě podpoří v jakémkoli rozhodnutí a že se o mě postará, ať se stane cokoli. V tom okamžiku mi spadl obrovský kámen ze srdce. Vnitřně jsem totiž cítila, že i když je miminko velkou čárou přes rozpočet, pryč bych ho dát nedokázala. Od toho dne jsem se na tu malou fazolku, která ve mně každým okamžikem rostla, začínala těšit. A stejně tak Milan. Školu jsem přerušila a za devět měsíců se nám narodila holčička, která dostala jméno Anežka.

Obavy, které se mě v počátcích těhotenství zmocňovaly, byly rázem ty tam. Život s příchodem dítěte opravdu nekončí, jak jsem si myslela. Je jen jiný. A cestovatelské sny jsem si nakonec také splnila, jen jsem k nim měla navíc parťáka a malou parťačku. Jako rodina jsme si žili krásných čtrnáct let, pak nás Milan opustil. Uhranula mu kolegyně z práce, do níž se bláznivě zamiloval. Pár měsíců jsem románek přehlížela a doufala, že manžel dostane rozum. No, nedostal. A tak jsme požádali o rozvod. Naprosto mě to zdrtilo a čtyři roky jsem se z té zrady dostávala. O to víc je pak nepochopitelné, co jsem provedla své jediné dceři.

Dceřin přítel byl můj vrstevník

Když bylo Anežce jednadvacet, přivedla si domů přítele, se kterým se seznámila na vysokoškolském večírku. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby nebyl skoro o dvacet let starší než ona. Bylo mu jen o rok méně než mně! Jsme moderní rodina, uklidňovala jsem se, a Jirku, jak se její vyvolený jmenoval, proto nakonec přijala mezi nás. Dcera mi s nadšením skočila kolem krku. Anežce to se starším partnerem kupodivu klapalo a chodili spolu několik měsíců. A možná by spolu vrkali i nadále, kdybych neprovedla tu strašlivou věc. Na rodinné oslavě jsem se s Jiřím vyspala. Ano, čtěte správně.

Anežce tenkrát nebylo dobře, tak si šla lehnout dřív. Jirka ji šel uložit a poté se vrátil do víru zábavy. Jedlo se, pilo se...hodně se pilo. A to byl kámen úrazu. Normálně totiž alkohol moc nepiju, ale Jirka se mnou laškoval a neustále mi doléval víno. Bavili jsme se tím, že jsme si pokaždé vymysleli vtipný přípitek. Dlouho jsem se tak nenasmála. Zbytek rodiny a přátel z oslavy pomalu odcházel a my se najednou ocitli sami. Jiskření mezi námi bylo doslova hmatatelné. Opojena alkoholem jsem najednou pocítila touhu po mužském dotyku, což Jiří vycítil a vrhl se na mě. Nebránila jsem se. Naopak. Proboha, je mi čtyřicet a sex jsem neměla několik let! Strašně jsem ho chtěla.

Zatloukat, zatloukat, zatloukat... Ale co černé svědomí?

Po divokém milování jsme oba trochu vystřízlivěli, načež nám došlo, co jsme provedli. Rozhodli jsme se před Anežkou mlčet. Jenže černé svědomí se umlčet nedá. V dalších dnech mi Jirka začal tajně vypisovat, jak jsem úžasná a že by si to rád zopakoval. Jindy mě zase zve do divadla nebo na večeři. Prý se s Anežkou klidně okamžitě rozejde, abychom mohli být spolu.

Zní to lákavě, zjistila jsem, že Jirka je po dlouhé době první chlap, se kterým bych si dokázala něco představit, ale už kvůli Anežce to nepřipadá v úvahu. Jeho návrhy vytrvale odmítám a jako matka jsem na dně. Zatím mlčím, nechci ztratit důvěru mé jediné dcery. Ale jak jí mám být upřímnou oporou, když mi pláče na rameni, že se k ní Jiří chová divně a ona neví proč? Mám jí to říct? Jenže pak ji ztratím nadobro... Takovou situaci bych nepřála nikomu. Bohužel si za ni můžu sama.

Zdroj: vlasta.cz

Související články