Rodíme se nevěrní?
Naopak, rodíme se milující, nemáme jediný důvod hledat lásku, přijetí i náklonnost mimo náš domov. Až naše vlastní nespokojenost i nezdravá touha po lásce nás vedou do paralelních nebo jinak toxických vztahů.
Jak se mění vnímání nevěry v posledních letech?
Lidé vždy hledali (a také budou hledat) pocit naplnění a milovanosti. Jen stále a dokola dělají ty samé chyby, když zdroj všech hezkých emocí hledají ve vnějším světě nebo u jiných lidí. Dnešní svět je mnohem pestřejší a svobodnější, než tomu bylo dříve, a tak nám umožňuje více svobody i ve vztahovém chování.
Svoboda se ale dnes velmi cení…
Bohužel, ne vždy je svoboda výhrou. Stále se setkávám s tím, že ke vztahům přistupujeme konzumním způsobem, stejně jako k oblečení nebo potravinám. Mám pocit, že když mi něco nesedí nebo nevyhovuje, jednoduše to nahradím něčím (někým) jiným. Prostě rychle najdu kýžený zdroj hezké emoce jinde, i za cenu, že tím poničím vybudovanou důvěru, rodinu, a ponesu si ve finále obrovské následky. Raději sklouznu k rychlému „fetování života“ než zastavení se a ochotě podívat se pravdě do očí. Neumím se stále zamýšlet nad skutečnou příčinou vlastní nespokojenosti i řešením svého nenaplnění skrze práci na sobě, svém vnitřním světě a nastavení. Místo toho dobrý pocit hledám tam venku, bohužel často u závislých činností nebo v paralelních vztazích.
Vnímáme dnes nevěru jako přirozenou věc?
Více ji vnímáme jako běžnou součást našich partnerských životů. V mnoha případech je omlouvána evoluční teorií (muž je lovec) i novým nekonvenčním způsobem života (mám právo si užívat a chtít od života to nejlepší), který dokonce v extrémním případě, připouštějícím více členů ve vztahu. Nevěru si tedy často dokážeme omluvit, avšak zůstává otázkou, zda vnáší do našeho života skutečnou a dlouhodobou kvalitu. Jsou dlouhodobě nevěrní lidé šťastní? Já v mé praxi jasně vidím, že nikoliv.
Jak se do našich životů promítl všudypřítomný flirt na sociálních sítích? Je nevěra s někým takto udržovat kontakt, vyměňovat si vyzývavé fotky? Někteří si myslí, že může jít i o jakousi prevenci nevěry fyzické.
Vždy záleží na daném jedinci, jak se při takové výměně fotek a komunikaci cítí. Podle mého názoru se jedná o virtuální nevěru, která již může ničit pohodové klima ve vztahu a začne jej postupně oslabovat. Jednoduše už nás napadá si hledat uspokojení mimo náš vztah, a to je vždy první krok k reálné nevěře. Odkláním se od řešení skutečných potíží ve vztahu a nejsem ochotna se konfrontovat s bolestnými tématy.
Není z hlediska partnerských vztahů nebezpečným fenoménem až příliš velká ochota společnosti přijímat některé polemické skutečnosti? Napadá mě třeba téma polyamorie, kterou média dnes často skloňují víceméně v pozitivních souvislostech. Podobné vztahy pěstují i známé osobnosti, vyhovují jim, je to vlastně docela fajn…
Dle mého názoru jde o nebezpečný fenomén, který nás může vést ke klamné představě, že více lidí ve vztahu znamená více lásky i spokojenosti. Nejsem puritánka, avšak když si sáhneme hluboko do svých pocitů a svědomí, doopravdy se chceme o něco tak intimního, jako je láska a sexualita, dělit s dalšími lidmi? A není právě spojení ženy a muže něco posvátného, co bychom si měli hýčkat a neustále pracovat na tom, aby náš vztah fungoval, přinášel nám uspokojení i radost?
Vztahy jsou tu od toho, abychom poznávali sami sebe skrze toho druhého, a také povýšili náš vlastní život a jeho prožívání k naplnění. Právě teď, kdy je svět nestabilní a prožíváme si na kolektivní úrovni různá traumata, je přece stabilita a podpora ve vztahu (v rodině) na prvním místě. Pokud si vybuduji pevný a láskyplný vztah, dají se zvládnout všechny životní nástrahy. Když se však vracím do vztahu, který postrádá hloubku nebo je narušený nevěrou, jak mohu zvládat náročné životní situace i všudypřítomný stres? Když se dnes podíváte na celosvětové výzkumy o dlouhověkosti, nejvíce se dožívají lidé, kteří byli celý život v láskyplném a pevném partnerství. A to o něčem vypovídá.
S jakými novými fenomény v nevěře se dnes setkáváte ve své praxi?
Stále více se bohužel setkávám s tím, že neumíme naše vztahy vytvářet a dlouhodobě si je udržovat, vědomě na nich pracovat. Vztahy jsou obrovská práce a doopravdy je to pro každého z nás permanentní sebezkušenostní výcvik. Ten druhý často zrcadlí naše nezpracovaná vnitřní témata a bolístky z minulosti, kdykoliv nás třeba dostane mimo naší emoční komfortní zónu. Jednoduše v nás, a často i nevědomky, spustí emoční reakci, která je pro nás dobrým učebním materiálem.
Jsem zastáncem toho, že se nepotkáváme náhodou, a máme se vždy od toho druhého co učit. Nemůžeme hned utéci a zkoušet to někde jinde. A tuhle vztahovou vůli i chuť u mladší generace postrádám.
Co třeba on-line seznamky?
To je další fenomén. Umožňují mít více partnerek (partnerů) najednou už od samotného začátku vztahu. Lidem nepřijde nic špatného na tom, že ze začátku zkouší více adeptů zároveň, a to dokonce i v momentě, kdy se sbližují intimně. Jedná se už o nevěru, nebo ne? Podle mě ano – a takový vztah nemá ani moc velkou šanci na dlouhodobé trvání. Anonymní svět on-line seznamek nevěře přímo nahrává, ale opět, přinese nám nakonec vztahové naplnění?
Posledním fenoménem, který mě napadá, je singl život žen, které byly podváděné. Tolikrát zažily od svých protějšků ublížení, že nejsou ochotné znovu otevírat své srdce a vstupovat do nových vztahů. Samota a single život jsou pro ně ochranou před dalším ublížením, vyhledávají si často jen milence, které si „nepřipustí“ k tělu, a nevadí jim, že mají doma manželky. Za tím vším však prožívají hluboké zranění v lásce, které v nás vždy zanechá šrámy. Často se také somatizuje do problémů s ženstvím nebo se srdcem, protože naše tělo jen zrcadlí to, co prožíváme uvnitř sebe. Nemusíme si to chtít připustit, avšak naší nejhlubší přirozeností je být milována ve vztahu s mužem, který je nám věrný a chce s námi být, vytvořit společný život.
Jak moc jsou lidé v jednotlivých zemích nevěrní? Žebříček deseti největších hříšníků
| Pořadí a země | Podíl nevěrníků | Charakteristika |
| 1. Thajsko | 56 % | Více než polovina populace Thajska je poznamenána nevěrou. Částečně jde o tradice včetně tzv. Mia Noi, tedy „menší manželky“, částečně nevázanost, zejména současné mladé generace. |
| 2. Dánsko | 46 % | Nejvíce nevěrníků prý žije v Kodani. Údajně dramaticky zvyšují celorepublikový průměr zahýbání. |
| 3. Itálie | 45 % | Země, která dala světu Casanovu, v první trojce skončit musela. Nevěra tu kvete, ale manželství nepoškozuje. Je zde jedna z nejnižších rozvodovostí světa. |
| 4. Německo | 45 % | Samotný Durex byl zaskočen, že Němci jsou víc nevěrní než Francouzi. Výsledek zakončil konstatováním, že Francie má velmi hravé sousedy, kteří si hrají rádi především mimo svůj domov. |
| 5. Francie | 43 % | Francouzi byli vždy chápání jako velmi vnímaví, co se týče záležitostí srdce. Většina lidí věří, že nevěra je morálně přijatelná, a jen 28 % nevěrníků uvedlo, že svého činu litovali. |
| 6. Norsko | 41 % |
Kromě obecného konstatování o svobodné zemi je zajímavý jeden poznatek – v zimních měsících bývají Norové věrnější. Slunce a teplo v nich probouzí promiskuitu.
|
| 7. Belgie | 40 % |
Podle průzkumu podvádění v Belgii již není tabu a lidé striktně nelpí na monogamii.
|
| 8. Španělsko | 39 % |
Naopak vášní a temperamentem proslulé Španělsko by si možná dle očekávání mnohých zasloužilo „lepší“ umístění. Nicméně neoddiskutovatelnou vášeň tu přece jen trošku krotí katolická církev.
|
| 9. Velká Británie | 36 % |
Angličané nejsou zrovna pověstní nějakou velkou ohnivostí, ale zhruba milion Britů je podle statistiky nevěrných.
|
| 10. Finsko | 36 % |
Velmi otevřená společnost (podle výzkumu měl jeden z pěti mužů v manželství poměr s nejméně deseti dalšími ženami).
|
| (mezinárodní průzkum výrobce kondomů Durex) |
ZDROJ: časopis Květy
