Babičky a dědečkové hrají v životě dítěte důležitou roli.

I senioři mohou z přítomnosti vnoučete hodně vytěžit. Mohou si užívat vše, co se s dětmi pojí, zároveň ale nemají za jejich výchovu zodpovědnost. To by měli mít stále na paměti. Pokud se jejich vnoučátko nedostane do život ohrožující situace, musí respektovat rodiči zvolený přístup k výchově a péči. I kdyby se jim to tisíckrát nelíbilo.

Věty typu: Já bych to dělala jinak. To za nás nebylo a taky to šlo. Však uvidíš za pár let, to se ti vrátí… vedou minimálně ke zhoustnutí atmosféry, ale spíš k hádkám a odcizení.

Dnešní rodičovství není jednoduché, i když to tak možná vypadá, protože mají mámy a tátové spoustu vymožeností, které dříve nebyly. Jenže široká nabídka všeho možného i informací vede také k neustálému studování, a hlavně váhání, zda děláme pro své ratolesti to nejlepší. A začíná to už před narozením. Mám si ulehčit práci jednorázovými plenkami, nebo mám být ekologická máma a používat látkové? Mám pořídit zavinovačku, spací pytel, nebo hnízdo? Nabídnout mu dudlík, nebo po čase řešit, jak ho odnaučit dumlat palec? A s přibývajícím věkem potomka otázek jen přibývá… Prarodiče by si měli užívat toho, že všechny tyto záležitosti řešit nemusí. Nekomentovat rozhodnutí rodičů a nedělat ani za jejich zády to, co si ohledně dětí nepřejí. A možná se alespoň trochu zorientovat ve všech těch novotách, zjistit, k čemu jsou dobré, a nikoli je bez jakýchkoli informací automaticky odsuzovat.

Nikdy předčasně neposazovat

Jednou z chyb, kterých se natěšení prarodiče mohou z nevědomosti dopouštět, je předčasné posazování miminka. Argument S tebou jsme to taky dělali a jsi v pohodě neobstojí. A už vůbec ne ten, že sousedovic Tonička už dávno hačá, tak já tě to taky naučím.

„Dětský vývoj má určitý postup. Stejně jako když pečete dort, nemůžete šlehat sníh z celého vejce a čekat, že se to časem vyšlehá. Ne, nevyšlehá. Musíte dodržet postup v receptu, jinak ten dort nebude tak nadýchaný. A s dětskou páteří je to stejné. Dítě vyroste, ale kosti, vazy a klouby už budou nekvalitní,“ upozorňuje Eva Prášková, fyzioterapeutka s více než 20letou praxí, proč ani kvůli krásné fotce do alba či na sociální sítě miminko neštelovat do sedu mezi polštáře.

Platí, že dítě bychom neměli posazovat, dokud si po cca 14 dnech lezení po čtyřech nesedne samo. Jak odbornice vysvětluje, nejdřív se totiž musí vytvořit silné svaly kolem páteře, aby ji držely ve správném zakřivení. „U předčasně posazovaných dětí se neutvoří správné zakřivení páteře a dojde buď k oploštění bederní lordózy, nebo až k obrácenému zakřivení. Špatné zakřivení znamená doživotní snížení pevnosti páteře. Ty svaly ji zkrátka neudrží ve správné pozici. I když dítě vypodložíte sebelíp!“ říká s tím, že vývoj páteře do zhruba jednoho roku je stěžejní pro celý jeho další život.

U předčasně posazovaných dětí se až v pozdějším věku při sportu nebo pracovní zátěži potvrdí podrobným vyšetřením magnetickou rezonancí a scintigrafií kostí, že má například špatný tvar páteře a pánve.

„Víte, dnešní děti asi nepůjdou do důchodu v 65 letech, ale mnohem později, a nemají tolik pohybu, kolik jste ho měli vy v dětství. Takže nemají kde vykompenzovat nevhodné polohování,“ vybízí Eva Prášková k tomu, abychom děti trpělivě krmili v polosedu v polohovací sedačce a nechali je co nejvíc na zemi v prostoru. „Vždy říkám, že v životě se ještě hodně nasedí, ale lezení po čtyřech už moc nezažijí,“ směje se.

Voděním za ručičky ubližujete i sobě

Totéž platí v případě snahy urychlit vývoj a vodit dítě za ruce dřív, než začne chodit samo. „Bereme mu tím možnost naučit se správný postoj. Visí za ruce nad hlavou, vyvalené bříško s těžištěm daleko před osou těla. Zkuste tak chvíli chodit a bude vás všechno bolet! Dětem se oslabuje bříško a zase vzniká v těle ‚porucha‘, která se řetězí na celé tělo,“ pokračuje fyzioterapeutka a dodává, že tak vznikají vbočené kotníky, ploché nohy, nohy do X, artrózy kyčelních kloubů v dospělosti, bolesti zad a výhřezy plotének a často i rozestup břišních svalů.

„Zkrátka to ve výsledku tomu dítěti může na celý život způsobit zbytečné starosti. Lépe je motivovat ho k samostatné chůzi do strany kolem gauče, konferenčního stolu a samostatnému stoji,“ nabádá odbornice s tím, že není kam spěchat. Každý má svůj čas a je fyziologické začít chodit nejpozději do 18 měsíců. Nemá smysl řešit, že Pepíček odvedle začal rázovat už před prvními narozeninami.

„Prosím žádné tahání za ruce, stejně vás z toho budou bolet záda, takže ještě kromě dítěte ubližujete i sobě,“ varuje fyzioterapeutka.

Nošení prospěje dospělákovi i dítěti

Nošení v šátku či nosítku, které dnešní rodiče praktikují čím dál častěji, se u starších generací nesetkává s pochopením. Často znějí komentáře typu: Chudinka, vždyť se nemůže hýbat. Ještě se udusí.

„Nošení dítěte na těle nositele, ať už je to matka, otec, nebo babička, přináší nejen dětem mnoho benefitů. Nositel si uleví od nošení v náručí a má obě ruce volné. Miminko z takového nošení profituje daleko více,“ odvrací obavy Vanda Schreierová, instruktorka pohybové výchovy a plavání kojenců, batolat a předškoláků.

U nošení miminek vyzdvihuje především tyto plusy: lépe se adaptuje na tento svět, pomáhá mu to s trávením a bolestmi bříška, méně pláče a celkově je spokojenější. „Pokud jsou nosítko či šátek dobře upevněny a vázány, poskytují dítěti oporu těm částem, které samo neumí ovládat, a v žádném případě nemůže dojít k poškození páteře či kyčlí,“ uklidňuje všechny, kteří nad nošením kroutí hlavou. Taky připomíná, že co je člověk člověkem, vždy nosil své potomky na svém těle. „Nos i hlavička dítěte jsou nošení ve vertikální poloze uzpůsobeny a nemůže dojít k udušení,“ doplňuje pro jistotu.

Společný spánek není rozmazlování

Stejně tak společné spaní rodičů s dětmi je staré jako lidstvo samo. „Je to mnohem starší praxe než spánek o samotě v postýlkách,“ uvádí spánková poradkyně a antropoložka Mgr. a Bc. Lenka Medvecová Tinková. S odkazem na současnou velmi napjatou situaci ohledně topení zmiňuje, že v 18. a 19. století spávala celá rodina v kuchyni, kde se i jedlo, povídalo a přijímalo návštěvy, protože tam bylo nejtepleji!

„V naší historii bylo období, kdy byl společný spánek rodičů s dětmi zakazován – bylo to v prvních příručkách pro děti kolem roku 1945 –, a tak se do veřejného prostoru dostalo mnoho mýtů o společném spaní,“ objasňuje, kde se vzalo dodnes mnohdy přetrvávající přesvědčení, že je to rozmazlování.

Společný spánek má různé podoby: nemusí znamenat jen spánek na jedné matraci nebo ve velké posteli, je to i spánek v jedné místnosti, nebo postýlka bez bočnice přiražená k posteli rodičů. „Rodiče by se měli sami rozhodnout o tom, co jim a jejich děťátku vyhovuje a pomáhá ke klidnějšímu spánku,“ vybízí odbornice.

Tzv. vyplakávací metoda, kterou uplatňovala většina dnešních prarodičů a praprarodičů, už je překonaná. „Ve společnosti byl velký tlak na samostatnost dětí již od útlého věku. První příručky pro matky vznikly vlastně v období, kdy spánková medicína ještě jako obor neexistovala, kdy medicína ani nevěděla, že existuje nějaká REM fáze spánku a že člověk v noci prochází různými fázemi lehkého a hlubokého spaní,“ odhaluje příčiny nevhodné praxe. Ještě se netušilo, jak rozdílný je dětský spánek od toho dospělého, nebo to, jak důležité je pro miminko i ze zdravotních důvodů spinkat v blízkosti svých rodičů a cítit se bezpečně. Tedy vědět, že na své volání dostane odpověď.

„Nervová soustava dozrává po narození. Miminka přicházejí na svět jen s 25% kapacitou mozku ve srovnání s dospělým člověkem. Za první rok projdou velmi rychlým vývojem, ke kterému potřebují naši podporu a pomoc. Právě odpovídáním na pláč se v miminku hromadí příjemné pocity, které mají pozitivní vliv i na vývoj jeho nervové soustavy, pouto s rodiči a psychickou pohodu,“ upřesňuje Lenka Medvecová Tinková s tím, že vyplakávací metody učí rodiče ignorovat komunikaci dítěte a neřeší příčinu jeho buzení nebo neklidu.

Uspávání v náručí, v šátku na svém těle či u kojení také není rozmazlování. „Miminko na svět přichází zcela závislé na naší pomoci. Cítí se být naší součástí a cítí se nejvíce chráněno v naší blízkosti. Je jasné, že potřebuje hlavně před spánkem, kdy je z fyziologického pohledu nejbezbrannější, cítit, že jsme u něj a může se na nás spolehnout. Z mého pohledu může být uspávání velmi výhodné pro všechny. Pomáhá rodičům i dětem v tomto rychlém životním tempu zpomalovat, utvářet si různé rituály,“ podporuje uspávání i starších dětí namísto zabouchnutí dveří od dětského pokoje či ložnice.

Na nočník už v roce? Není kam spěchat!

Spor ohledně nočníku propukne snad v každé rodině. Prarodiče nejpozději kolem 1. narozenin vnoučátka vybízejí k odložení plenek a učení na nočník. Současní rodiče ale většinou tuto problematiku „nehrotí“.

„Podle studií se z podmíněného reflexního vylučování dostane pod kontrolu center v mozkové kůře vědomé vylučování a ovládání svěračů mezi 18. až 24. měsícem. Do té doby můžeme pouze pozorovat signály, které předcházejí vykonání potřeby, a musíme rychle jednat, protože dítě není schopné zadržet a počkat, či dojít na ono místo,“ vysvětluje současný přístup k učení na nočník Vanda Schreierová. Stará metoda tedy znamená hlídat časy a vysazovat na nočník i několik měsíců, v podstatě do doby, než dítě dozraje, aby to chápalo celé samo.

„Nemá cenu toto lámat přes koleno, výchova už dávno není soutěž. Je lepší být v klidu a v suchu než se nervovat, tahat s sebou nočníky, náhradní oblečení. Protože v době, kdy dítě už umí mluvit a chodí, řekne si samo a velice rychle pochopí, co se po něm chce,“ říká. Běžně odplenkování ve dvou letech podle zkušeností jejích a mnoha maminek trvá kompletně 7 dní.

Nejlepší boty? Žádné!

Mezi prvními dárky pro vnouče bývají kromě nočníku také botičky. Je to přece tak roztomilé, když je má prcek už v kočárku!

„Zásada je, že dokud dítě většinu dne nestojí, boty nepotřebuje. Při lezení po čtyřech potřebuje vnímat podlahu i prstíky a nárty, což v pevné botě nejde,“ formuluje dnešní postoj k obutí Eva Prášková, která přiznává, že tuto problematiku řeší ve své praxi s každým rodičem. Pro první pohyby na podlaze jsou podle ní ideální protiskluzové ponožky nebo capáčky, které ale musí být ve správné velikosti, aby neutiskovaly a jinak nedeformovaly prsty. „Ještě nechodící dítě boty do kočárku nepotřebuje. Je to jako vzít si boty do postele. Asi by vám vadily,“ doplňuje.

Úplně nevhodný dárek je hopsadlo nebo chodítko! „Tato ‚škodítka‘, jak já říkám, my fyzioterapeuti naprosto nenávidíme. Ničemu nepomohou, spíš uškodí,“ nebere si servítky Eva Prášková a vysvětluje, že nejsou na podporu vývoje, ale na to, aby se dítě mohlo někam odložit a nikdo si ho nemusel všímat. „Bez ohledu na to, jak špatný mají dopad na zdravý pohybový vývoj. A to platí i pro chodítko, které samostatně nechodící dítě před sebou jen tlačí! Takže za mne určitě ne,“ říká odbornice a navrhuje prarodičům, kteří chtějí dítěti něco koupit, ať mu pořídí kvalitní protiskluzové tepláčky, které mu na kluzké podlaze pomohou ve vývoji, nebo zaplatí kurzy plavání.

Plavání je pro děti přirozené

Kojenecké plavání je také záležitost, která „za nás nebyla“, jak říkají prarodiče. Mnohdy se obávají, že tento moderní výmysl může vést jen k nastydnutí, k získání strachu z vody.

Tzv. vaničkování, které učí Vanda Schreierová, je plavání doma ve vlastní vaně. „Pomáhá k posílení celkového svalového aparátu a přímo pak cílí na posílení důležitých svalových skupin, jako jsou přímé a šikmé břišní svaly, které se podílejí na lepším chodu střev, peristaltice, a celkově cvičení ve vodě pomáhá proti novorozeneckým kolikám,“ vyjmenovává přínosy, k nimž patří i posílení stehenních a šíjových svalů, ramenních pletenců a vzpřimovače páteře, což zase pomáhá dítěti v motorickém vývoji.

Na domácí vaničkování se dá navázat po 6. měsíci věku v kojeneckých bazénech. „Tam se nadále rozvíjí adaptace na vodní prostředí, respekt z vody, ale hlavně pocit, že se v ní dokážou pohybovat jako ryba ve vodě,“ líčí trojnásobná maminka, která objasňuje, že dítě se nerodí se strachem z vody – vždyť v ní vyrůstalo 9 měsíců. „Něžným a postupným přístupem si dítě vodu užívá jako zábavu, ale dokáže ji respektovat jako živel, a například umí zadržet dech a zaujmout splývavou polohu, pokud by někde náhle upadlo do vody,“ dodává s tím, že takto se dokáže zachovat už i roční dítě, a zachránit si tak život. Mrně, které neprojde kojeneckým plaváním, tak zareagovat neumí.

Co je ale pro děti ze všeho nejdůležitější? Láska a pozornost! To bude platit vždycky. „Osobně si myslím, že nejlepší dar od milujících prarodičů je věnovaný čas. Zkuste se zeptat maminky, co by jim udělalo radost a jak je můžete podpořit. Určitě tím předejdete zbytečným nedorozuměním,“ zamýšlí se Eva Prášková a vypráví, že zná babičku, která si bere vnoučata už od miminka na jedno odpoledne v týdnu. „To je víc než tisíc chodítek!“ směje se.

Důležité je nedopustit, aby spory o výchovu a péči o děti rozdělily rodinu. Vždyť už uznávaný dětský psycholog Zdeněk Matějček říkal: „Nedovolit prarodičům rozmazlovat vnoučata je ochuzením citového vývoje dítěte a týráním prarodiče.“

Co ještě vás může překvapit: Teď se to dělá takto!

Co ještě vás může překvapit: Teď se to dělá takto!

  • Už na odstrkovadlo je vhodná helma. Děti si tak na ni zvyknou a budou ji automaticky používat i ve vyšším věku.
  • Zatímco dřív se hlavně dbalo na poslušnost a s dětmi se moc nediskutovalo, dnes je vztah rodič–dítě víc o partnerství. 
  • Je prokázáno, že přílišná sterilita prostředí nejmenším spíš škodí. Imunita se buduje setkáváním s bakteriemi a potenciálními alergeny.
  • Dudlík vidí hlavně zubaři neradi, proto ho miminku zbytečně necpeme. Pokud už si na něj dítě zvykne, doporučuje se zbavit se ho co nejdřív, maximálně do 2 let věku. Dumlání prstů je třeba řešit co nejdřív!
  • Dezinfekce nemusí pálit, na trhu je více přípravků, které nevhánějí slzy do očí. Existují i takové, jež fungují současně jako náplast.

ZDROJ: časopis Květy, www.prosimspinkej.cz, https://www.lr-praskovi.cz/l/spravny-pohybovy-vyvoj-ditete/, https://www.vanickovani.cz/bud-v-klidu-bude-to-v-suchu/, https://www.vanickovani.cz/nosi-se-noseni-ale-co-kdyz/, https://www.prosimspinkej.cz/co-vam-o-metode-vyplakani-miminka-nereknou/, https://www.vanickovani.cz/jak-si-uzit-masaz-a-oblekani-po-koupani-bez-place/

Související články