Při rozhovoru s Adélou Elbel taková řachanda nebyla, protože když se štracháte v minulosti, málokdy z toho vyjde komedie. Byla však nebývale otevřená a upřímná. S šéfredaktorkou si povídala o terapii chůzí, o radostech, ale i o nové knížce, kterou napsala o době temna, o konci manželství a hledání se. „Vlastně se svému bývalému muži ani nedivím, od začátku jsem mu nabídla servis téměř identický, jaký mu zřejmě poskytovala jeho matka. Byl by blázen, kdyby si neřekl: „Tohle znám, tohle chci.“ Kamarádky mi radily, ať tolik nepracuju, ať to nechám na něm, že se jinak nic nezmění. Ale jak mám s malým dítětem vydržet čekat, až se borec zvedne z pohovky, to už neříkaly.“
Proč milujeme memoáry?
Nová Vlasta je tak trochu celá o knihách, jak je naším nepravidelným čtvrtletním zvykem. Hlavní téma je o pamětech, které tak rády čteme. Proč vlastně tak moc milujeme memoáry? Paměti slavných i zapomenutých žen popisují dramatickou historii i obyčejný život. Mezi nejlepší paměti v celosvětovém měřítku byly zařazeny například vzpomínky české cembalistky Zuzany Růžičkové.
V pravidelné rubrice o duši, vztazích a psychologii se dočtete o tom, co všechno prozradí gesta, postoj, výraz tváře, tón hlasu či oční kontakt. Dokážou uklidnit, budovat důvěru, přitahovat, urazit, zmást nebo podkopat vše, o co se snažíme. Řeč těla je mnohdy důležitější než tisíc vyřčených slov. Proč je neverbální komunikace v životě tak důležitá? A jaké chyby děláme, když mluvíme tělem?
V rubrice vaření se tentokrát peče. Pomalu! Dokonale upečené maso chce čas, kterého nám letošní podzim dopřává dostatek. Připravte si tak třeba vepřovou pečínku, sváteční martinskou husu nebo fantastické jehněčí.
A čeká vás spousta dalšího čtení nejen z ženského světa. Najdete je v nové Vlastě (číslo 45), která je nyní na stáncích.
Časopis Vlasta, číslo 45
