Nebojí se, že její nápady někdo ukradne? "Na uměleckých školách vás vedou k velkému individualismu, ale až k takovému, že se bojíte dát něco na Instagram, aby vás nějaká "zlá značka" neokopírovala. Já se od toho ale snažím oprostit, protože to může skončit špatně, to se pak člověk uzavírá do sebe a bojí se, že nemá na právníka, aby mu ošetřil autorská práva... Prostě si říkám, když se to stane, tak to budu řešit, ale nemá cenu se bát dopředu," říká v rozhovoru.
Poslední v Evropě
Česká republika je jedna z posledních zemí Evropy, kde existují kojenecké ústavy. Slovensko je zrušilo už před patnácti lety. Rumunsko před šestnácti. V řadě zemí nesmí být v dětských domovech děti mladší sedmi, nebo dokonce dvanácti let. Všichni jsou u pěstounů. I děti u nás se snad konečně dočkají, parlament pustil do třetího čtení novelu zákona, která má zrušit ústavní péči o děti do tří let.
Pěstounka Jana Novotná ví, že nezachrání všechny děti světa, ale alespoň ty dvě, které na začátku neměly štěstí, se jí „zachránit“ podařilo. „Když jsme si ji vzali, byla trochu opožděná ve vývoji, znala jen mixovanou stravu. Byla zvyklá, že dostane pozornost u jídla, když ji někdo krmí. Takže neměla „záklopku“, dokud jsem ji krmila, jedla, byla schopná se poblinkat a jíst dál, jenom aby si udržela pozornost. Věděla, že když skončí jídlo, skončí pozornost pečující osoby,“ líčí Jana Novotná, pěstounka, která má doma čtyři děti. Její biologické mají dvanáct a deset let, Martince je dnes osm, rodina pečuje ještě o jejího brášku Honzíka, kterému jsou čtyři. S úřady si rodina užila svoje, i proto maminka Jana trvá na tom, aby jména všech dospělých i dětí v jejich příběhu byla změněná.
Jak Pokáč prožil kovid
Hraje na kytaru a ukulele a se slovy žongluje jako s barevnými míčky. Písničkář Jan Pokorný alias Pokáč patří bez pochyb k nejoriginálnějším tvářím české hudební scény. I jeho zastavila v letu koronavirová epidemie, ale čas bez živých koncertů využil po svém – složil nové písničky, zplodil syna a chystá se oženit. „Přibyl k nám do party takovej malej človíček, kterej vypadá trochu jako my. Moc si to užívám. Teodor se narodil v únoru, kdy jsem byl díky koronaviru doma. A vypadá to, že ještě nějakou chvíli budu, což vnímám jako pozitivní. Nebojím se říct, že to jsou nejlepší měsíce mého života. Jsem u všeho a mám spoustu času. Až začnou koncerty, moje umělecká duše zaplesá, ale ta rodičovská bude smutná… Teď si to ale s Eliškou užíváme, i když toho moc nenaspíme. Uklidňujeme se tím, že spánek je přežitek.“
Na jahodovou sezonu jsme se těšili celou zimu. Tak moc jsme se jí nemohli dočkat, že jsme se rozhodli ji přivolat. Až propukne každoroční jahodové šílenství, budou se vám naše recepty hodit.
Tento a další články si můžete přečíst v nejnovějším časopise Vlasta (číslo 21), který je nyní na stáncích:
Vlasta (číslo 21)
