Vždycky jste si s manželem přáli mít víc dětí?

Vždycky, jen jsme to nechtěli brát jako danou věc, nevěděli jsme, jaký budeme rodiče, jak to všechno půjde, ale po druhé dceři jsme cítili, že ještě nejsme kompletní. Že zkrátka ještě potřebujeme někoho do party. O pohlaví miminka nám nešlo.

Co pro vás rodina vlastně znamená?

Víte, jaké to je, když máte skvělé kámoše, s nimiž je legrace? A znáte americký seriál Přátelé? Tak takhle vnímám rodinu – je to parta lidí, kteří spolu chtějí jezdit na dovolenou, sdílet jídlo u jednoho stolu, rádi si povídají o tom, co zažili, mají stejný smysl pro humor… Myslím to nadneseně, ale takhle to cítím. Samozřejmě je v tom ještě obrovská, nekonečná láska. A celkově nový rozměr v životě.

Máte dvě malé dcery, nakolik v nich vidíte sama sebe?

Hodně, v obou a v každé jinak. Je sranda, jak jsou jiné a v něčem stejné zároveň. Jsou spontánní, vtipné, zvědavé, mají dobré srdce. Emilka je taková energická divoženka, Olivka zase bavič a svéráz. Jsou skvělé, což by o svých dětech řekla asi každá máma. Nastavují mi zrcadlo a já ho ráda přijímám, učíme se navzájem. Žádná z nás se totiž jako máma nenarodila.

Myslíte to tak, že žena je s prvním dítětem hozená do vody a musí plavat?

Ano, je důležité pochopit, že nikdo není perfektní máma, ale každá je ta nejlepší pro svoje dítě. Doma se s manželem často bavíme o tom, jak moc je pro nás důležitá komunikace. Neustále spolu vedeme dialog. A je to tak i mezi námi a dětmi. O všem se bavíme, máme společné večeře, a když přijde nějaká nepříjemná situace nebo hádka mezi dětmi, snažíme se to řešit maximálně v klidu. Žádné direktivní, diktátorské a manipulativní přístupy u nás doma neprobíhají...

Psychika a pandemie 

Přemýšleli jsme v redakci, co se děje s lidskou psychikou v době pandemie. Jak stres, který hromadně zažíváme, může proměnit společnost. Dá se tomu bránit?  Zeptali jsme se proto odborníků. „Starejte se o sebe, choďte ven, nelitujte se, nepotlačujte emoce a nedělejte, že se nic neděje,“ radí psychologové. O úplně konkrétní rady jsme požádali psycholožku Irenou Janíkovou, která poskytuje od podzimní vlny pandemie podporu zdravotníkům v  nemocnici v Boskovicích.

Redaktorka Vlasty Ivana Ašenbrenerová nedokázala jen netečně sledovat, jak nemocnice, pečovatelské i sociální služby volají o pomoc. Tak udělala, co ji připadalo smysluplné. Přihlásila se na dobrovolnický ošetřovatelský kurz. Protože je stále novinářkou, vznikla poutavá reportáž.

A zcela nekovidový je naopak příběh umělecké rytečky Lucie Bandiková. Zdobí luxusní nože, za které zahraniční sběratelé platí desetitisíce. A dělá to jinak – žádné lebky a kříže, ale jemné motivy květů a zvířat inspirované secesí.

V rubrice recepty jsme se vydali za La Manche. U nás nákypy z pečiva známe jako žemlovku, v Anglii byste je našli pod názvem bread pudding. A patří mezi oblíbená jídla tamní kuchyně. Divili byste se, jak se dá taková „obyčejná“ žemlovka vyladit.

Časopis Vlasta (číslo 3 ) Zdroj: Michal Budinský