Luxusní umělecké řemeslo, kde jde kvalita ruku v ruce s výtvarnem. A svoje dovednosti si nenechává pro sebe, ale ochotně se o ně podělí. „Jsem schopná z každého vydolovat to nejlepší, nešikovný a nepoužitelný žák pro mě neexistuje. Naše řemeslo je, stejně jako jakákoliv ruční práce, technická záležitost. Tudíž naučitelná. Samozřejmě, když máte talent, tak to výrazně pomůže… A důležitý je i váš přístup. Nesmí vám chybět chuť na sobě pracovat, posouvat svoje hranice dál a dál. Do mých kurzů chodí řada vysokoškolsky vzdělaných lidí, které jejich profese frustruje. Cukrařinu se chtějí naučit, aby za nimi bylo něco vidět. Chybí jim hmatatelný výsledek a pocit uspokojení. To všechno u mě najdou,“ říká v rozhovoru, v němž prozradí i to, proč si barví vlasy na zářivé barvy.

Akrobacie u tyče vůbec není hanbatá aktivita, což dokazuje příběh českých mistryň světa. Začínaly samy na lešenářské trubce, loni už byly v pole nejlepší na světě. Během čtyř let se z holek, které pořád padaly, staly ty, které vítězí. Není to pohádka, ale skutečný příběh talentu, dřiny a velkého přátelství Ali & Niky – dvou opavských rodaček, které pracují jako policistky v Ostravě.

Objevil v sobě ticho

Josef Formánek je spisovatel, cestovatel, táta a manžel a také abstinující alkoholik. Člověk, který začal věřit v Boha a objevil v sobě ticho. K ostatním se snaží být především laskavý. V nejnovější knize vypráví příběhy, které nevymyslel on, ale život. O pádech, vzestupech, o věcech mezi nebem a zemí. A přestože je to kniha o tichu, je v ní velmi otevřený a pravdivý. A takový je i vánoční rozhovor ve Vlastě.

Umíte šachy, nebo jste si nechaly namluvit, že to není hra pro ženy? Seriálový superhit Královský gambit vnesl do veřejného prostoru téma Šachy versus Žena. Málo se ví, že Česká republika měla svého času famózní šachistku, Věru Menčíkovou, a že její příběh je vážně dost neuvěřitelný.

Vlastimil Brodský měl unikátní smysl pro humor, byl velmi pracovitý, chytrý, talentovaný a také nesmírně charizmatický. Jeho povaha měla i mínusy – byl melancholický, úzkostný, hypochondrický a trpěl depresemi. Jako Hajaju ho milovaly generace dětí a za jeho filmové a divadelní role ho zbožňovaly generace žen, které ho chtěly zachraňovat. Miláčkovi publika, žen i dětí Vlastimilu Brodskému by bylo v těchto dnech sto let, kdyby...

Slivestr bude zřejmě letos v rodinném kruhu, to však neznamená, že byste ho nemohli pořádně oslavit. S dobrým jídlem to může být nezapomenutelný mejdan. Doporučujeme rostbíf, tatarák nebo medovou šunku dle našich receptů.

Tyto a další články si můžete přečíst v dvojčísle Vlasty (číslo 51-52), které bude na stáncích jako každý konec roku celé dva týdny.