Oceňované právničce Nataše Randlové se před pěti lety obrátil život vzhůru nohama. Jejich tehdy šestnáctiletého syna srazilo auto na přechodu. Pět měsíců v kómatu, pět let dřiny a každodenní rehabilitace. V červnu Samuel odmaturoval a věří, že jednou odloží invalidní vozík. Životní příběh obrovského odhodlání, úsilí i naděje. „Sam utrpěl vážná zranění hlavy a plic, v oblasti břicha měl rozsáhlé popáleniny od chladicí kapaliny. Mozek a plíce – nejhorší kombinace, kdy lékaři nevědí, co zachraňovat dřív. O jeho život bojovali asi dva měsíce. Když se situace ustálila, čekali jsme, co bude dál. Stěhovali jsme se po nemocnicích a hledali, kde hlavu složit. V Motole nám umožnili, aby vleže používal speciální šlapací kolo pro ležící. Mohli jsme si přivézt i vertikalizátor, díky kterému mohl být i ve svislé poloze. Když se tam probudil z kómatu, mohl hýbat jen jedním okem, jinak by jako prkno,“ vypráví.

Manekýnou nenápadně

Dnes jsou modelky celebritami a kdekdo zná nejen jejich jméno, ale často i podrobnosti ze soukromého života. Docela jiná situace byla po druhé světové válce, kdy se manekýny objevovaly inkognito a nikoho by nenapadlo dělat s nimi rozhovor. Jejich kariéru, osudy a lásky popisuje Blanka Kovaříková.

 

Sexuální turistika mezi Češkami frčí, románek s cizincem nejedné zpestřil dovolenou. Tím spíš, když místní muži přesně vědí, na jakou strunu zabrnkat. Potíž může nastat ve chvíli, kdy u svého „beach boye“ necháte rozum i srdce. Pokud ale vsadíte na udržení jistých hranic, můžete na tom jen vydělat. Třeba Lenka je čerstvou babičkou, vypadá skvěle a už pár let jezdí za přítelem na Srí Lanku. Je s ním legrace – podnikají spolu výlety, ukazuje jí ostrov, díky němu pozná místa, kam by se jako turistka nedostala a navštíví autentické restaurace, kam by se bála strčit nos. Peníze mu nedává, ale platí za jeho služby průvodce. „Já peníze mám, on ne. Rozhodně z toho nic nebude.“

Další články si můžete přečíst v nejnovějším časopise Vlasta (číslo 34), který je nyní na stáncích:

Vlasta (číslo 34) Vlasta (číslo 34) Zdroj: Štěpán Látal