„Syn chodí na obědy k mé matce, která je v důchodu a strašně touží být nějak užitečná. Na jednu stranu je to fajn, na školní jídelnu si syn pořád dokola stěžoval, ale na stranu druhou? Nejen, že mu vaří tu nejklasičtější ze všech českých kuchyní, protože to mají s přítelem rádi, ale ještě ho futruje svačinkami. A k pití není nikdy jen voda, ale alespoň voda se šťávou,“ stěžuje si Blanka z malého města za Prahou. Její matka argumentuje tak jako spousta jiných babiček, má to prý klukovi dopřát, protože to vyběhá a v pubertě z toho beztak vyroste. Jenže tak to většinou nebývá.

Blančinu synovi bude dvanáct a pozoruje, že přimět ho k nějakému pohybu je čím dál těžší. Není natolik sportovní typ, aby chodil někam do oddílu, a zatímco dřív mu jako zábava přišlo i to, že může jezdit po okolí na kole, dneska preferuje spíš počítač. „To se v tomhle věku stává, děti se přestávají přirozeně hýbat. Je sice pravda, že v pubertě potřebují jíst hodně, ale měla by to být kvalitní výživa a ani tehdy by se neměli přejídat, zvláště pokud třeba nesportují,“ říká prezidentka Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz Jana Havrdová, iniciátorka projektu Česko se hýbe a specialistka na pohyb dětí. Podle Havrdové se tím, že děti „ze špeků vyrostou“ nemají rodiče utěšovat nikdy. „Na první známky vyšší tělesné hmotnosti je nutné reagovat okamžitě," doplňuje nutriční terapeutka Dana Růžičková.

Omezit sladkosti ano, nic jiného ne

Pozor však, zapomeňte na to, že by děti snad měly držet nějakou z populárních diet. Ani to není správný přístup. Kil se musí zbavovat jinak než rodiče. Příliš přísný jídelníček, hladovění či extrémní námaha by jim mohly ublížit a paradoxně přispět k celoživotním problémům s váhou.

Dospělý, který to myslí s hubnutím vážně, pravděpodobně omezí sacharidy a tuky, což v praxi znamená minimum pečiva, příloh, másla a pomazánek. A samozřejmě sladkostí. Jenže u dětí se z toho dá doporučit právě jen to omezení sladkostí – ostatní složky jídelníčku kluci a holky potřebují. Navíc, přísné diety u dospělých znamenají častý pocit hladu a něco takového se rovněž dětem doporučit nedá. Děti by – podobně jako dospělí – měly hubnout tempem nejvýše půl kilogramu týdně, ale mohou i pomaleji.

Jenže tady se rodiče i prarodiče občas uchylují k druhému extrému, neustále dětem či vnoučatům říkají, že jsou tlustí a že tohle a tamto nesmí. A to je taky špatně. "V žádném případě by rodič s dítětem dokola neměl mluvit o tom, že by mělo zhubnout," varuje nutriční terapeutka. Dlouhé přednášky, ve kterých se rodiče snaží dítěti vysvětlit, proč je pro ně jeho tloušťka nebezpečná a že by se mělo začít hýbat a zdravě jíst, podle ní potomka většinou odradí od jakékoliv aktivity a změny životního stylu. Posměšky nebo srovnávání s ostatními dětmi mu mohou rovnou ublížit.

Dojídání už se nenosí

Cílem není dítě, které sní, na co přijde, protože z toho přece vyroste, ale ani mladý člověk, který si při každém pomyšlení na jídlo uvědomí, že by tohle a tamto neměl. Cílem je pomoci dětem, aby si vytvořily k jídlu zdravý vztah. Dobrá zpráva je, že pokud se dětská nadváha počítá jen na pár kil, stačí poměrně málo – omezit sladké nápoje a sladkosti, zmenšit porce a ubrat na večeřích a za pár týdnů, nejvýše měsíců bude po problému. A ještě něco – dítě beztak nesmí mít pocit, že jste mu něco zakázali. "Dětem, ani těm obézním, by se neměla strava zásadně omezovat, pokud se vysloveně nepřejídají, ale je důležité pracovat spíše s rozšiřováním sortimentu, vzájemnou kombinací potravin a záměnami nevhodných potravin za vhodnější," doporučuje Růžičková.

Takže příště ne hranolky, ale vařené brambory, místo obalovaného smaženého řízku nabídněte raději přírodní a majolku v těstovinovém salátu nahraďte bílým jogurtem. Vařte doma jídla jen tolik, aby nezbylo na přidání. Nenuťte ani hubené děti dojídat, pokud o jídlo už nemají zájem. A nedělejte z jídla zbytečný problém – to znamená, že nebudete neustále řešit, kdo čeho kolik snědl, hořekovat, že vnouče snědlo moc nebo málo.

Polévka, nebo druhé jídlo? Stačí jedno z toho

Kolem dětské stravy se navíc stále šíří spousta mýtů. Není kupříkladu vůbec nutné, aby dítě mělo v poledne nebo dokonce večer polévku i hlavní jídlo. Zrovna tak nepotřebuje dvakrát denně jídlo teplé či každý den maso. Výjimkou je situace, kde se dosud štíhlé vnouče v pubertě rozjí a o kus povyroste, tělo navíc energii potřebuje ke změnám souvisejícím s dospíváním. Pak mu dopřejte po obědě i svačinu, ale zase, jogurt bude lepší než kynutá buchta.

Mimochodem, z deseti obézních dětí si osm svá kila navíc přenáší do dospělosti. A ještě jedna věc, potíže s váhou mohou mít v budoucnu i děti, které zatím mohou jíst, co chtějí, aniž by přibraly. Časem se jejich metabolismus zpomalí, a pokud se nenaučí jíst přiměřeně, začnou kila přibývat. Své o tom vědí mnozí rodiče dětí s nadváhou, protože s ní bojují i oni sami. Je dobré vědět, že nadváha rodičů zvyšuje u dětí riziko výskytu obezity v dospělosti dvakrát až třikrát, a to bez ohledu na to, kolik dítě váží v dětství. Možná jste u vás v rodině všichni štíhlí navzdory časté svíčkové se šesti, ale schválně se podívejte na druhého rodiče svých vnoučat.